Ženy vládkyně v muslimském světě I.

Mezi lidmi v naší dnešní společnosti se dost často mluví o postavení ženy v muslimském světě, o jejím nerovném postavení vůči mužům a nemožnosti aktivně se zapojit do veřejného života. Ale role ženy v muslimském světě je jednoznačně určena koránem a řád daný koránem a islámskou tradicí ukazují, že hlavní role muslimské ženy byla vždy v rodině, kde vždy měla velmi pevné postavení a kde byla stmelujícím prvkem.

Přes toto tradiční určení role ženy v islámské světě se některé z nich dopracovaly jistého mocenského postavení a několik se jich dostalo až k vrcholu moci a staly se vládkyněmi, panovnicemi. V islámském světě sice byly výjimkou, ale přesto, i když jen na velmi krátký čas, přerušily dlouhou řadu vládců mužů. Jejich příběhy se odehrávaly v různých časových údobích a na geograficky vzdálených místech.

A protože to, že se některé z žen dostaly až na samý nejvyšší mocenský post bylo důsledkem politického vývoje v tom kterém státě, nebude jistě na škodu, když každý příběh bude uveden v trochu širší souvislosti, která osvětlí dění a sled událostí za jakých došlo k tak výjimečné události.

První příběh je z Indie, která se od 11. století stala cílem zničujících vpádů turkských muslimských dobyvatelů, kteří táhli pod praporem svaté války proti nevěřícím. Indická knížectví, která v této době prožívala období feudální rozdrobenosti, nemohla těmto nájezdům vzdorovat a tak se postupně na severu Indie vytvořil velký stát v čele s muslimskými dobyvateli, který dostal v dějinách název dillíský sultanát. Vznik tohoto státu velice ovlivnil celé dějiny Indie, která tak byla vtažena do sféry tzv. muslimského světa.

K prvnímu vpádu turkských dobyvatelů do Indie došlo v roce 1001. Pak vtrhlo do Paňdžábu vojsko šáha Mahmúda, který měl sídlo v Ghazní v tehdejším Chorásánu. Rádža Džajpál se Mahmúdovi postavil na odpor, ale prohrál a sám spáchal sebevraždu. Od této doby Mahmúd přepadal Indii, porážel špatně organizované indické armády, ničil chrámy, loupil jejich poklady a vracel se s karavanami obtíženými kořistí. Po Mahmúdově zavraždění v roce 1206 se jeden z turkských otroků, velitel jeho gardy, vojevůdce a místodržící severní Indie Kutbuddín Ajbak prohlásil nezávislým sultánem se sídlem v Dillí a tak vznikl dillíský sultanát. Kutbuddín Ajbak se zabil pádem s koně během hry v pólo a po jeho smrti v roce 1210 se k moci dostal další z ghulámů (otroků v gardě) Šihábuddín Iltutmiš. Tohoto tvrdého vládce z vojenské šlechty dodnes připomíná strmý gigantický minaret Kutbmínár v Dillí. Vedle tohoto minaretu je pak i Iltutmišova hrobka.

Iltutmiš se snažil učinit monarchii dědičnou a svou nástupkyní jmenoval dceru Radíju Begun, kterou považoval za "lepšího muže" než své syny. Tato první z žen, které se kdy v některém islámském státě dostaly k vládě, byla žena moudrá a odvážná, ale muslimští vojevůdci ve svých předsudcích považovali za svou potupu podřídit se ženě. Po čtyřech letech vlády ji zavraždili a pak nastalo období zmatků a palácových převratů. V této době již začaly neustálé vpády Mongolů do Indie, kteří v roce 1241 dobyli dokonce i velké město Láhaur.

Ženy vládkyně v muslimském světě I.
Ženy vládkyně v muslimském světě II.
Ženy vládkyně v muslimském světě III.