Schönbrunnskými interiéry - Rakousko, Vídeň

Romantická procházka císařskými apartmány, která každého návštěvníka provede několika staletími, začíná za masivními dveřmi na konci Modrého schodiště. Zde, v západním křídle paláce, byly soukromé komnaty císaře Františka Josefa I. a jeho ženy Alžběty. Poté, co návštěvník dále projde recepčními sály, vkročí do překrásných pokojů Marie Terezie. Návštěvu prvního patra uzavírají pokoje velkovévody Karla.

Pokoje v přízemí, zvané Berglovy podle fresek českého malíře Jana Václava Bergla, jsou přístupny o víkendech a státních svátcích. Bergl žil u dvora za doby Marie Terezie a ve svých malbách dokázal dokonale naplnit touhu dvořanů, svázaných přísnou etiketou, po volnosti a divoké přírodě. Fresky znázorňující subtropickou indickou přírodu vznikly v letech 1768 až 1777. Bergl je namaloval podle kreseb získaných během vědeckých expedic, které Habsburkové podporovali, jako předloha mu sloužily také originální přivezené předměty. Fresky byly později přemalovány a znovu objeveny byly teprve roku 1891.

Zámek Schönbrunn nejenže sloužil Habsburkům jako velmi pohodlná rezidence a jako místo řady slavností a událostí, ale během mnoha desetiletí se zde vystřídala také řada světoznámých umělců a řemeslníků. Každá komnata a každičký sál by mohl vyprávět příběhy, jež stály na okraji velkých historických událostí, avšak neoddělitelně patřily k životnímu stylu, atmosféře a světonázorovému pohledu císařských panovníků.

Pokoje přístupné veřejnosti se nacházejí v prvním patře zámku.
1. Komnaty Františka Josefa
2. Komnaty císařovny Alžběty
3. Slavnostní sály a místnosti určené pro recepce
4. Pokoje Marie Terezie.
5. Pokoje velkovévody Karla.
6. Místnosti bez expozice.

V Biliárovém pokoji návštěvníci čekali na audienci u Františka Josefa. Biliárový stůl patřil císařovu dědečkovi, Františku I., za jehož dob byla tato hra u dvora velice populární.

Císař František Josef I. přijímal audience v následujícím pokoji. A tyto audience se netýkaly pouze jeho ministrů či úředníků od dvora - v pondělky a úterky mohl o vstup k panovníkovi požádat kterýkoli občan rakousko-uherské říše. Díky pravidelným audiencím si císař František Josef I. vypěstoval obdivuhodnou paměť na jména a tváře a tuto schopnost si zachoval do pokročilého věku.

Císař byl pracovitý člověk a rád o sobě říkával, že je prvním služebníkem svého státu. Dodržoval přísný režim: vstával ve čtyři, umyl se ve studené vodě, pomodlil se a v pět hodin již usedal ke svému pracovnímu stolu. Jeho studovna byla zařízena jednoduše a její vybavení kontrastuje s bohatou výzdobou audienčního pokoje. Ve studovně císař trávil značnou část svého času často zde i jedl. Jeden z jeho oblíbených výroků říká: "Je třeba pracovat až do vyčerpání". Císařovu asketičnost charakterizuje také obyčejná železná postel, na níž spával a v níž ve svých 86 letech roku 1916 i zemřel. Okamžik jeho smrti je zachycen na obraze, který v ložnici visí.

Protikladem císaře Františka Josefa byla jeho manželka, císařovna Alžběta, známá nejvíce pod přízviskem Sisi. Její osobnost se stala zdrojem legend, které plynuly z její inteligence, nezávislého myšlení, extravagantního chování a krásy. Tolik se lišila od zaběhaných představ o císařovně, že u dvora nenašla porozumění. Hodně trpěla depresemi, které se ještě zhoršily po tom, co její syn Rudolf spáchal sebevraždu. V Kabinetu se schodištěm Sisi hodně psala: dopisy, deník i básně. Spirálové schodiště, které v této místnosti již dnes není, vedlo do jejích soukromých komnat v přízemí. Tudy mohla císařovna odejít z paláce nebo se vrátit, aniž by o tom věděly stráže nebo služebnictvo u dveří. Podoba schodiště je zachycena na modelu.

Císařovna Alžběta na sebe velmi dbala. Pečovala nejen o svou pleť, ale udržovala si postavu cvičením a sportováním. Také péče o vlasy jí zabrala mnoho času - i několik hodin denně. Není divu, že Alžbětina osobní kadeřnice, Franziska Feifalik, se stala její důvěrkyní a někdy dokonce císařovnu zastupovala na veřejnosti - to když u některých společenských událostí byla císařovna vidět jen z dálky.

Alžběta vůbec zavrhovala svazující povinnosti císařovny. S císařem žila jen v prvních letech manželství (brali se roku 1854) a po roce 1870 již vedla svůj vlastní nezávislý život. Rovněž hodně cestovala. Císař František Josef ji nicméně miloval až do její tragické smrti. Alžběta byla úkladně zavražděna italským anarchistou.

Přijímací salon císařovny Alžběty je vykládán zlatými a bílými panely a zařízen rokokovým nábytkem. Zajímavostí jsou hodiny před zrcadlem: na zadní straně mají obrácený ciferník, takže správný čas zjistíte teprve pohledem do zrcadla. V salonu se nachází také portrét Marie Antoinetty, dcery Marie Terezie.

Následující pokoj sloužil za života císařovny Alžběty jako jídelna a jeho rekonstrukce byla provedena podle originální malby. Zde se scházela rodina ke společnému jídlu. Nicméně mnozí její členové často odcházeli od stolu hladoví, i když se podávalo třeba deset chodů - císař František Josef totiž jedl velice rychle a jakmile dojedl, byly pokrmy odneseny. O nic lepší to nebylo ani s císařovnou Alžbětou. Když už se společných jídel účastnila, jedla ještě méně a ještě rychleji než císař. Většinou však ani nepřicházela, poněvadž kvůli péči o svou postavu téměř neustále držela dietu. A tak všichni ti, kterým po obědě kručelo v žaludku, se museli sebrat a jít se najíst do hotelu Sacher.

Zrcadlový sál patří mezi pokoje, z nichž je výhled do zámeckých zahrad. Jeho zařízení symbolizuje dobu Marie Terezie. Zde poprvé koncertoval před císařovnou šestiletý Mozart, zázračné dítě.

Následující Rosovy pokoje byly pojmenovány po malíři Josephu Rosovi, jehož krajinomalby ze Švýcarska a severní Itálie visí na stěnách.

Marie Terezie byla obdivuhodná žena. Po smrti svého otce dokázala vydobýt svůj nárok na trůn a poté, co její manžel František Štěpán byl zvolen římským císařem, převzala vládu a dokázala ji udržet po ... let. Kromě toho během necelých dvaceti let porodila šestnáct dětí. Po smrti Františka Štěpána se rakouským císařem stal syn Josef II.

Centrální část prvního patra zabírá Malá a Velká galerie.

Z Malé galerie, jejíž stropní malbu provedl Gregorio Guglielmi (1761) je krásný výhled na květinové zahrady a Gloriettu.

Ve Velké galerii, dlouhé čtyřicet tři metry, se konaly císařské bankety. Dnes se tu pořádají státní recepce a koncerty. Galerie patří mezi nejúžasnější rokokové interiéry v Evropě. Na jedné straně vysoká okna, na druhé zrcadla, všude bílé i zlacené štuky. Výzdobu vytvořil Nikolaus Pacassi a stropní malbu Gregorio Guglielmi. Freska v centrální části zobrazuje Marii Terezii a chotěm a symbolizuje prosperitu monarchie pod vládou císařovny, kolem jsou alegorie korunních zemí. Roku 1901 bylo do galerie zavedeno elektrické osvětlení, což znamenalo instalovat celkem 1 104 žárovek!

Na obou stranách Malé galerie se nachází Čínský kabinet: nalevo je oválný, napravo kruhový. V kruhovém Čínském kabinetu mívala Marie Terezie tajné porady s říšským kancléřem, knížetem Kaunitzem. Z kancléřových pokojů totiž vedlo do Čínského kabinetu skryté schodiště. Jeho zdi zdobí lakované panely a vázy.

V Ceremoniálním sále se nachází pravděpodobně nejznámější portrét Marie Terezie od jejího oblíbeného malíře a dvorního umělce, Martina von Meytens.

Modrý čínský salon patřil k soukromým apartmánům Františka Štěpána. Zde abdikoval 11. listopadu roku 1918 císař Karel I. a ukončil tak trvání monarchie. Zdi salonu jsou pokryty ručně malovanými tapetami z rýžového papíru a s čínskými výjevy.

Salon Vieux-lacque získal svou dnešní podobu po smrti Františka Štepána, manžela Marie Terezie. V tomto pokoji, obloženém nádhernými orientálními lakovanými panely, bydlela Marie Terezie jako vdova a Napoleon tu míval konference.

Takzvaný Napoleonův pokoj je vyzdoben bruselskými nástěnnými koberci z 18. století. Předpokládá se, že Napoleon v tomto pokoji v letech 1805 a 1809 spával. Později tu bydlel a také zemřel jeho syn, kterého měl s rakouskou manželkou Marií Louisou. Napoleonův chlapec byl přivezen do Vídně, když mu byly dva roky. Vyrůstal v ústraní a v Schönbrunnu strávil osamělé dětství. Zemřel roku 1832 ve věku dvacet jedna let na souchotiny. Byl nazýván vévodou z Reichstadtu nebo také králem římským a v Pamětním salonu je umístěn jeho portrét z doby, kdy mu bylo pět let. Pod skleněnou kopulí najdete chocholatého skřivana; nešťastný chlapec říkával, že kromě něj neměl v paláci žádného přítele.

Milionový salon, se vzácným obložením z růžového dřeva a s cennými miniaturami z Indie a Persie, je považován za jednu z nejkrásnějších rokokových místností vůbec. Jeho název připomíná sumu, jež byla při výzdobě utracena.

V Malé jídelně císařská rodina snídávala. Je obložena bílým dřeven s připevněným květinovým vzorem, který vytvořila Marie Terezie a její dcery.

Velkovévoda Karel, otec císaře Františka Josefa, obýval komnaty ve východním křídle paláce. V jeho salonu se nachází veliký obraz Marie Terezie a chotěm a jedenácti dětmi a také portréty dvou žen, které v životě císařovny hrály důležitou roli. Kromě její matky to byla hraběnka Fuchsová, která byla vychovatelkou Marie Terezie a později i důvěrnou přítelkyní. Když hraběnka zemřela, nechala ji Marie Terezie pohřbít v kapucínské hrobce, jako jedinou osobu tam pohřbenou, která nebyla členem habsburské dynastie.

V části zvané Wagengurg, bývalé Zimní jezdecké škole v jednom z bočních křídel, je vystaveno asi šedesát císařských kočárů, saní a nosítek z let 1690-1917. K tomu slavnostní koňské postroje, jezdecké pomůcky, čabraky, obrazy koní a livreje. Ústředním bodem sbírky je pozlacený a bohatě zdobený kočár Imperialwagen. Je čtyři tuny těžký a při korunovacích ho táhlo osm koní.

Lumír Pecold