Starobylý Merv - Turkmenistán

Roku 1995 se v Turkmenistánu konala oslava 2 500 let historie Mervu. Merv byl společně s Bagdádem, Káhirou a Damaškem celých osm set let jedním z nejdůležitějších islámských středisek. Jeho nejslavnější období spadá do 11. a 12. století, kdy byl východním hlavním městem říše Seldžuků. Ačkoli byl vážně poškozen za mongolských nájezdů v roce 1218, byl opraven a za Tamerlanových nástupců na počátku 15. století se opět stal prosperujícím městem. Poloha města, které bylo hlavním střediskem rozlehlé oázy na Hedvábné stezce, byla zárukou jeho bohatství. Seldžucký Merv ležící v poušti Karakum v deltě řeky Murgab se rozkládal na ploše 640 hektarů.

Zříceniny starobylého města Merv se nacházejí na jižním okraji pouště Kara-kum nedaleko klimatických lázní Bajran-Ali. Poušť Kara-kum, neboli "Černé písky", si vysloužila svůj pochmurný název ne snad pro barvu písku, ale pro ohromná temná prostranství zarostlá keříky černého saxaulu. Ten se postaral o to, že volné písečné přesypy zaujímají v Kara-kum asi jen jednu desetinu rozlohy té obrovské pouště. Svou délkou 800 kilometrů a šířkou 400 kilometrů patří k největším na světě.

Mezi zříceninami města je saxaul ovšem zelený. Je to neklamná známka toho, že tady přeci jen nějaká vláha je. Procházíme společně s velbloudy ohromným územím pokrytým rozvalinami starých hliněných staveb a žasneme nad rozlohou tohoto dávného města.

Lidé se ale v oáze Murgab usídlovali odnepaměti a tak je to tady pro archeology opravdový ráj. První historická zmínka o Mervu je z doby Darea Velikého, který tu v 5. století př. n. l. potlačil povstání. Ve 3. století před Kristem přeměnil Antiochius I. (období 281 př. n. l. - 261 př. n. l.) město na opevněnou metropoli s citadelou Erk-kala. Město zvané Gyaur-kala vzkvétalo. Bylo obklopeno zdí širokou šest až sedm metrů a dlouhou 15 000 stadií, zhruba tedy 250 km. Ta ho chránila před pouštním pískem a před nájezdy kočovníků. Hradby obkroužily plochu asi 55 km čtverečných. Vodu přiváděly uměle vybudované kanály. Merv byl tehdy střediskem obchodu i kultury a měl dokonce své vlastní mince. Již kolem 3. století n. l. to bylo největší město Střední Asie. Kosmopolitní charakter obyvatelstva dokládají různá náboženství, která se zde praktikovala - zoroastrismus, židovství, křesťanství, buddhismus.

Ve druhé polovině 7. století byl jižní Turkmenistán obsazen a okupován Araby, kteří přinesli nové náboženství, islám. Žilo zde mnoho islámských učenců a byla postavena řada vzácných staveb - mešity, minarety, medresy.

Z řady staveb zůstaly jen návrší a nebo nejasná silueta. Všude ale jakoby přetrvával duch tohoto města a jeho obyvatel. Jednomu místu na území Mervu se říká "Čtyřicet dívek". Podle legendy tu byl palác vládce, jež měl čtyřicet mladých žen. Legenda má mnoho verzí a podle jedné z nich se všechny navzájem zabily. Není třeba mnoho fantazie, aby se vám zdálo, že ve večerním slunci vidíte mihotavé stíny těch žen.

Jedenácté století poznamenal významně vliv seldžucké dynastie. Město se stalo metropolí a dostalo přízvisko "Duše králů". Vzniklo nové opevněné sídliště Sultan-kala. Bylo obklopeno 10 metrů vysokou zdí a vodním příkopem o šířce 22 metrů; z hradební zdi se každých 20 metrů tyčily půlkruhové věže o průměru 4 metry - bylo jich asi dvě stě. V době, kdy většina měst ve Střední Asii měla dva až pět tisíc obyvatel, tu žilo 150 000 lidí. Seldžukové přispěli významně ke kráse města. Jejich stavební umění se vyznačovalo perfektním zpracováním a nádhernými ornamenty. Mauzoleum sultána Sandžara, které tu dosud stojí, mělo podle popisů arabských zeměpisců kopuli pokrytou tyrkysovými dlaždicemi a bylo vidět zdaleka.

Když roku 1153 do Mervu vpadly kočovné kmeny a později Mongolové, jeho knihovny shořely a život zde skomíral. Zdrcující byl především útok Mongolů. Jejich vojáci přepadli bohatý Merv a povraždili prý tehdy všech jeho sedm set tisíc obyvatel. Zabili prý dokonce také všechny psy a kočky. Ušetřili pouze asi čtyři sta řemeslníků, které ale odvlekli. Lidé však ani po tak hrozné ráně z oázy neodešli, jen kvůli problémům s vodou přesídlili více na jih. Až do 18. století pak město pomalu rostlo a byly přistavěny další hradby. Na přelomu 18. a 19. století ale emirové z Buchary zničili zavlažovací systém a opět vyplenili oázu. Tehdejší obyvatelé - Turkméni - sice nájezdníky vyhnali, ale svoji novou pevnost, nynější město Mary, již vystavěli daleko od Mervu.

Město Merv je významné z archeologického hlediska. Díky přesouvání obyvatel na různá území jsou plány města zřejmé a jeho pozůstatky snadno přístupné.

Kromě obvyklých nálezů, jako jsou keramické a skleněné předměty, se našly mince, jež byly raženy v tomto městě, zkamenělé kosti a semena, které podávají důkaz o způsobu stravování obyvatel, a také důkazy o pěstování bavlny v této oblasti. Rovněž se ví, že v oblasti staré části Gyaur-kala se vyrábělo železo obohacené uhlíkem. Ale výzkumy pokračují a není pochyb o tom, že přinesou nová překvapení.

Na seznam světového dědictví UNESCO byl starobylý Merv zapsán v roce 1999.

Lumír Pecold