Tradice stavění jesliček a betlémů o vánočních svátcích je dlouhá a prodělala mnohé změny. Byla dokonce doba, kdy byly josefínskými zákazy odstraněny z kostelů jako obyčej naivní a církve nedůstojný. Obyčejní lidé si ale jesličky nikdy nedali vzít a tak začaly vznikat betlémy v lidovém podání a z nejrůznějších materiálů. Jak se dělají z kukuřičného šustí nebo ze slaného těsta, se můžete zajet podívat třeba na Slovensko.
Právě před 781 lety, na vánoce roku 1223 dal údajně sv. František z Assisi
postavit v jakési lesní jeskyňce prosté jesle. U jeslí jako u oltáře pak sloužil o
štědrovečerní noci mši za účasti přátel a vesničanů. A tak je pravděpodobné,
že právě odtud z Assisi se rozšířil zvyk stavění jesliček do celého
křesťanského světa.
Během staletí se ovšem změnilo mnohé nejen na tradici stavění jesliček, ale i
materiály, z kterých se postavičky svaté rodiny vyráběly. Dřevo, kámen, chlebová
hmota, papír, to vše se při tvorbě figurek s úspěchem používalo. Elena Zubajová
ze slovenské Bytčice používá na jejich výrobu kukuřičné šustí a její betlémy
právě v době Vánoc zdobí nejednu domácnost široko daleko.
O své práci i koníčku říká: "Odstřihneme si drátek, který je kostrou
na celou panenku. Nejdříve si uděláme hlavičku, a aby se nám ta hlavička nevytrhla,
tak se drátek zahne a potom se natočí vata, kterou si hned formujeme do tvaru kuličky,
aby to byl tvar té hlavy. Takže si zastrčíme pod háček vatu a natáčíme si to. Na
hlavičku si vybereme takové nejjemnější šustí a hlavičku uděláme dvojmo, hladkou
stranou listu k vatičce a natočíme si to kolem. Ostatní části panenky se dělají
vroubkovaným nahoru."
Kukuřičné šustí je ideální materiál. Na vesnici je snadno dostupný, lehce a
jednoduše se dá zpracovat a výrobky z tohoto přírodního materiálu jsou hezké a
příjemné.
Jednoduché figurky panenek a panáčků byly původně především hračkou pro
děti. Vesnická mládež si zase leckde tyto "šusťáky" věšela tajně v
noci na kliku dveří pro pobavení svoje i okolí. Z původních velmi jednoduchých
postaviček se ovšem postupně vyvinuly půvabné figurky a rozšířila se i řada
námětů, které zobrazují.
Pozoruhodným materiálem pro ztvárnění postav svaté rodiny je také těsto.
Každý rok pořádají ženy ze spolku Živena v Žilině výstavu, kde předvádějí,
jak vyrobit ze slaného těsta adventní věnec, ozdoby na stromeček nebo betlém pro
vánoční chvíle pohody.
Paní Daniela Daníková nedělá s receptem žádné tajnosti: "Hlavní recept
na toto těsto je hladká mouka speciál, sůl a studená voda. Poměr je takový, že
když to řeknu na šálky, tak jsou to dva hrníčky mouky, jeden hrníček soli a tři
čtvrtě hrníčku studené vody. Zamíchám to těstíčko a musím si s ním trochu
pohrát a důkladně ho promíchat, aby vznikla taková hmota skoro jako plastelína. A
aby se lépe tvarovalo, tak ho musím nechat ještě odstát. Za 24 hodin pak můžu
tvarovat. Většinou se to pokládá a tvaruje na bílý plech do trouby, ale já jsem si
to zjednodušila tak, že to tvaruji na alobal, který potom položím na ten plech. Je s
tím jednodušší manipulace a pečení."
Jednotlivé kousky těsta se lepí k sobě obyčejnou vodou. Stačí obě místa
potřít štětečkem a přitlačit k sobě. Když jsou všechny větvičky, květinky a
ozdůbky na svém místě, zbývá výrobek ještě v mírně zahřáté troubě usušit.
To trvá 4-5 hodin. Pak se vše natře směsí žloutku a vody. Teprve potom se začne s
konečným pečením. Zhruba po hodině těsto ztvrdne na kámen a dostane tu správnou
nahnědlou barvu.
Teprve teď je vše hotovo a může se začít zdobit sváteční stůl nebo vánoční
stromeček.
Lumír Pecold |