Zdálo by se, že Belgie je země tak malá a známá, že se tu už nemůže najít nic, co by nebylo tisíckrát popsáno v turistických průvodcích a nabídkách cestovních kanceláří. A přece se i tady můžete dočkat lecjakého překvapení. Napadlo by vás, že tu mimo všech možných turistických lákadel můžete narazit třeba na zemědělskou farmu, kde chovají koně kvůli mléka?
Belgie je pro většinu z nás blízká i vzdálená. Téměř každý den slyšíme
zprávy z "Bruselu", ale jen málokdy se stane cílem našich cest. Přitom má
belgické království určitě co nabídnout. Někoho osloví nádherná středověká
architektura místních starých měst, jejichž někdejší bohatství se odráží v
množství památek zastoupených v širokém spektru forem a slohů od gotiky po secesi.
Někdo jiný ocení zase spíše mistrovská díla zdejších starých malířů.
Hubert a Jan van Eyck jsou autory proslaveného Gentského oltáře. Je to dílo, jímž
oba bratři ohromili své současníky a kterým dali příklad dalším generacím
vlámských malířů. Neméně proslulý je i Pietro Paul Rubens, s jehož obrazy se
můžete setkat nejen v galeriích, ale i v jeho domě, který se dochoval v Antverpách.
Vynikající pověsti se ovšem těší i další místní malíři.
V Antverpách jistě zaujmou také brusírny diamantů. Pracoviště brusiče působí
trochu archaicky. Právě tady se ale pomocí roztočeného brusného kotouče vytváří
na malých kamíncích předepsaný počet faset. Nejdražší diamanty jsou ty
nejprůhlednější. Každý, kdo se chce stát brusičem, musí kolem svých čtrnácti
let začít chodit do speciální školy, kde se za čtyři roky vyučí základům
řemesla. Než se z něho ale stane skutečný mistr, tak to trvá velmi dlouho.
Na vybroušené kameny čekají místní šperkaři. Ti vás jistě okouzlí svými
výtvory, nad kterými zaplesá nejedno ženské srdce.
Dámy zaujme pravděpodobně také skvostná belgická krajka. Ve Flandrech dosáhlo
krajkářské umění takového věhlasu, že ji obdivovaly i četné korunované hlavy.
Francouzská císařovna Evženie prý měla krajkovou róbu, na níž pracovalo po dobu
deseti měsíců 600 žen a bylo při tom spotřebováno 90 tisíc paliček nití. Ani
Marie Terezie neodolala šatům z belgické krajky a cenila si jich natolik, že se v nich
nechala i portrétovat.
K Belgii ovšem nerozlučně patří také čokoláda, vyhlášené pralinky a pak
pivo. Zdálo by se, že dobrá kuchyně a stovky druhů piva výborné chuti mohou
uzavřít výčet belgických lákadel, ale najdou se tu i zcela nečekaná překvapení.
Na farmě "De Beck" ve vesnici Hombeek mají dohromady asi stovku koní.
Většina z nich je cvičena pro parkur, ale před nějakými pěti, šesti lety začali
na farmě cíleně chovat také klisny na mléko.
Takových koní určených pro dojení mívají na farmě kolem patnácti. Hříbata
dostanou napít jen ráno a pak jsou od matek oddělena. Kobyly se dojí 2-3 krát denně.
Při jednom dojení se získá asi litr mléka od každého koně a denní produkce mléka
na farmě je tak 50 litrů.
Rodina mléko prodává v blízkém okolí. Doktoři ho často doporučují na léčbu
alergií, vysokého krevního tlaku, vysokého cholesterolu nebo při ekzémech,
problémech se žaludkem nebo játry apod.
Zdejší mléko je méně tučné než kravské, ale zároveň je sladké a má
příjemnou chuť. Koňské mléko se nedá vařit a používá se syrové. Vydrží
maximálně 4 dny, a proto nespotřebované mléko na farmě mrazí při minus 21 °C.
Takto upravené mléko vydrží maximálně 6 měsíců.
S povolením prodeje nebyl žádný problém: obecně vzato, žádná směrnice
Evropské unie nepřipouští, že by koně mohli dávat mléko. A tak vlastně produkce
koňského mléka nemůže úředně existovat, nedá se tedy ani zakázat. Hygiena sice
chodí na farmu 2x ročně, avšak kontroluje pouze, zda ve stáčírně je čisto. O
mléko se ale nestará a vzorky neodebírá. Problémy s prodejem by nastaly pouze v
případě dodávek do obchodů.
Farmáři produkující koňské mléko se ale sdružili a v rámci udržení kvality a
dobré pověsti se o odběry a kontrolu mléka starají sami.
Na farmě ovšem neprodávají jen čerstvé mléko. Co neprodají, to se zpracovává
na kosmetiku anebo se z něj dokonce dělá bílý likér. Návštěvníci farmy De Beck
si tak mohou stylově připít i na zdraví.
Lumír Pecold |