Z putování po Svaté zemi

Již od dětství jsem považoval, bude-li to kdy jen trochu možné, za velmi zajímavé a přínosné navštívit biblickou Svatou zemi a seznámit se přímo na místě s kulturou i historií této výjimečné části naší planety.

Po přísné kontrole dokladů a zavazadel na Ben Gurionově letišti v Tel Avivu jsem se mohl vydat na putování a poznávání.

Cestou z letiště jsem navštívil po 45 kilometrech En Karem. Zde stával Zachariášův dům, místo narození Jana Křtitele. Na tomto místě byl v 5. století postaven kostel Jana Křtitele. Dnešní kostel postavili františkáni v roce 1885. Odjíždím a vydávám se přes Jeruzalém k Mrtvému moři a podél jeho západního břehu směřuji k Eilatu. Zastavuji se v Kumránu, místě, kde bylo v roce 1947 nalezeno sedm svitků od Izaiáše. Jednalo se o "Svitky od Mrtvého moře"- biblické spisy, komentáře k nim a spisy o životě esejské společnosti z období přelomu letopočtu. (Více podrobnějších informací nalezneme v Země a cesty, č. 80, 4/2000). Jedu dál. Jižně od Kumránu se nachází plošina Masada se zříceninami bývalé pevnosti krále Heroda Velkého ze 30. let př. n. l. Pevnost byla dějištěm posledního odporu Židů proti římské nadvládě. Padla do rukou římského vojevůdce Flavia Silvy v roce 73 n. l. po hromadné sebevraždě celé posádky pevnosti. Po prohlídce pamětihodnosti mi přišlo velmi vhod podvečerní vykoupání v Mrtvém moři. Dále cestou na jih projíždím kolem zbořeného hříšného města Sedom (Sodoma) v oblasti pouště Negev.

Konečně vysněný Eilat. Jako balzám působí koupel "v akváriu" Rudého moře s množstvím barevných rybiček.. Pouhých 150 šekelů stačí k plavbě ve žluté ponorce The Yellow Submarine (nostalgicky vzpomínám na The Beatles) pod Rudým mořem kolem fantastického světa korálů v hloubce 60 metrů. Je ráno, opouštím Eilat a vydávám se se skupinou českých a slovenských poutníků k egyptské hranici. Na Sinajském poloostrově navštěvujeme mimo jiné tzv. Barevný kaňon s bíle, žlutě a načervenale se lesknoucími vápencovými písky. Hlavním cílem je však výstup na Mojžíšovu horu, kde dostal Mojžíš od Boha dvě kamenné tabulky s Desaterem. Z nadmořské výšky 2285 metrů sledujeme východ slunce. Pak sestupujeme ke klášteru sv. Kateřiny. Zde mohou poutníci posnídat. Této příležitosti všichni s radostí využíváme. Klášter svaté Kateřiny založila v roce 330 sv. Helena (byla matkou byzantského císaře Konstantina). Za 12 až 15 metrů vysokou zdí je bazilika ze 6. stol., mešita z 11. století a knihovna se sbírkou ikon. V těchto místech Bůh v podobě hořícího keře vyzval Mojžíše, aby vyvedl svůj národ z egyptského otroctví.

Po Egyptu mám na programu Jordánsko a Saúdskou Arábii. Jordánská Akaba (Aqaba) je historické město, ale na prohlídku pamětihodností bude ještě čas. Odjíždím rovnou k blízké jordánsko-saúdskoarabské hranici. Po finančně náročném "dohodnutí se s ochránci krále" jsem na jeden den vpuštěn do Saúdské Arábie s tím, že ještě večer se musím vrátit zpět na jordánské území. S radostí souhlasím, mohu vstoupit na půdu této atraktivní poutní země. Nečeká mě sice Mekka, zato město Haql, které si chci prohlédnout. Po vystoupení z busu se vydávám na prohlídku města, procházím arabskou tržnicí (zakupuji drobný suvenýr, který rozšíří moji bohatou sbírku) a již odcházím k blízkému pobřeží. Je zajímavé vidět Rudé moře v jednom dni z různých úhlů pohledu ze čtyř států těsně ležících při Akabském zálivu.

Následující den věnuji stošedesátitisícové Akabě. Odtud odjíždím na sever. Mým cílem je Petra, "růžová perla pouště" se zbytky metropole říše Nabatejců z 1. stol. př. n. l. Opět na mě dopadá tvrdost amerického dolaru, ale není vyhnutí, platit se musí a zde zvlášť. Po prohlídce se přesunuji po "královské dálnici" Moabskou stepí jižně od Ammánu a severně od hory Mt. Nebo (802 mnm) k Mrtvému moři. Přejíždím Jordán přes hraniční Most krále Hussajna z Jordánska do samosprávného palestinského území. Nelze vynechat blízký Betlém (Bethlehem - název znamená "Domov chleba"). V centru města byla letech 1999 - 2000 zřízena naučná stezka na počest millénia a návštěvy papeže Jana Pavla II. Samozřejmě se vydávám i na nedaleké Pole pastýřů, kde se podle bible zjevil anděl a zvěstoval pastýřům narození Spasitele. Bazilika narození Páně je nejstarší křesťanský kostel světa (z r. 326) s přiléhající jeskyní narození.

K dalším místům, které nechci minout, patří Betanie s Lazarovou hrobkou. Místo, kde Ježíš Lazara vzkřísil čtvrtý den po smrti, je v rukou muslimů, hrobka je ve velmi zuboženém stavu. Jeden dolar za vstup je zbytečnou investicí. Odjíždím do Jericha. V Judské poušti cestou navštěvuji za vedra kolem 50 °C vyhlídku Wadi Kelt u kláštera svatého Jiří. Po několika kilometrech se zjevuje Jericho, nejstarší město světa s 12 000 obyvateli. Jericho je od 13. května 1994 neoficiálním centrem tzv. Západního břehu, tj. větší části území palestinské samosprávy (druhou, rozlohou menší částí je Gaza).

Vstupuji do sedmisettisícového Jeruzaléma, dnešního i dávného hlavního města Izraele. V metropoli židovského státu se odehrával závěr biblických událostí. Na Olivetské hoře (809 m), kde jsou pochováni proroci Ageus, Zachariáš a Malachiáš, si prohlížím Dominus Flevit (zde nad budoucností Jeruzaléma "Pán zaplakal"). Procházím kolem největšího a nejstaršího židovského hřbitova v blízkosti Josafatského údolí. Tady bude podle proroka Joela na konci světa poslední soud. Přede mnou je Getsemanská zahrada s osmi prastarými olivovníky, které zde rostly již před 2000 lety v době Ježíše. V Bazilice agónie Krista (dnes chrám Národů z roku 1921) Ježíš trpěl po Jidášově zradě, sváděl zde svůj smrtelný zápas před cestou utrpení a ukřižováním (potil krev). Sleduji údolí potoka Cedron. Přede mnou je Bazilika hrobu Panny Marie. V ní se nachází pouze prázdný hrob, protože z něho Ježíšova matka vystoupila do nebe.

Do starého města se vstupuje Jaffskou bránou u Zdi nářků. Zeď je 48 metrů dlouhá a 18 metrů vysoká. Je to jediný zachovalý zbytek Jeruzalémského chrámu na Chrámové hoře Moriah. Chrám nechal roku 70 n. l. zbořit římský císař Titus. Šlo o nejsvětější židovský chrám. Do "Otcova domu" chodíval Ježíš, místo je tak posvátné i pro křesťany. Na Chrámové hoře stojí dnes dvě mešity: Omarova (Skalní) s pozlacenou kupolí a Al Aksa. Obě byly postaveny koncem 7. století. Z Omarovy mešity vystoupil prorok Muhammad do sedmého nebe. Proto je Jeruzalém svatým městem nejen pro judaisty a křesťany, ale i pro muslimy, v pořadí stojící hned za Mekkou a Medínou. Další pozoruhodností je Zlatá brána, jedna z osmi jeruzalémských bran. Touto branou prošel Ježíš na Květnou neděli. Židé věří, že až se na Olivetské hoře objeví Mesiáš a sejde z ní, vstoupí do města právě touto branou (byla zazděna Turky roku 1530 a je zazděná dodnes).

Opouštím nejposvátnější místa starého Jeruzaléma a odcházím na blízkou horu Sion se symbolickým hrobem krále Davida, na místo Poslední večeře Páně. Vstupuji na Křížovou cestu - Via Dolorosa (cestu utrpení na horu Golgota se 14 zastávkami). Vede od římské pevnosti Ecce Homo s věží Antonie, kde byl Ježíš odsouzen Pilátem, přes dnešní arabskou obchodní čtvrť ke Kalvárii (místo na hoře Golgota, kde se nachází kaple, v níž byl Ježíš ukřižován) do Chrámu Božího hrobu. Ježíšův hrob i místo zmrtvýchvstání v tomto chrámu je nejsvatějším místem křesťanů. Deset metrů pod ním se nachází kaple sv. Heleny. Z iniciativy sv. Heleny se tu nalezla část Ježíšova kříže. Dávnou historii doplňuji i návštěvou míst spjatých s bolestnou nedávnou minulostí. Navštěvuji památník holocaustu Yad Vashem (Pomník a jména) na Herzlově vrchu. U věčného ohně jsou uvedena jména koncentračních táborů z období II. světové války. Nad údolím je jako exponát vysunutý železniční vagón s cílovou stanicí Oswięcim. Síň dětí symbolizuje prostřednictvím tisíců hvězd zmařené lidské životy. Každých pět vteřin se ozve jméno a místo, odkud pocházelo zavražděné židovské dítě... Nedaleko od památníku se nachází Menora (sedmi-ramenný svícen – symbol izraelského státu), přes ulici je Kneset (izraelský parlament).

Čeká mě však již Judea. Centrem této oblasti je město Heb-ron (Al Khalíl). Zde si prohlížím mešity s hro-by patriarchů. Vše je pod přísnou kontrolou izraelské armády. Důvod je jasný. Roku 1994 zde zastřelil židovský osadník 35 muslimů při modlitbách. Z mešity jdu na nedaleký arabský trh. Po několika minutách z něho odcházím rychle pryč (návštěvu nedoporučuji z mnoha důvodů). Hebron je jedním z nejkonfliktnějších míst izraelsko-palestinských vztahů. Správu města vykonávají Palestinci, 400 ve městě žijících Židů chrání 1000 izraelských vojáků. V okolí města jsou rozsáhlé vinohrady a sady. Nedaleký En Boqeq je největším a nejmodernějším izraelským léčebným střediskem u Mrtvého moře. Po krátké prohlídce okolí hotelů a solária odcházím posbírat vzorky soli ze břehů a dna Mrtvého moře. Pak se oddávám léčivým vodám tohoto podivuhodného slano-hořkého jezera, nejhlubší prolákliny Země (408 m pod úrovní světového oceánu).

A zase jedu dál. Směřuji do palestinských měst Rám Alláh a Nablus (biblický Sichem). Nablus je centrem oblasti Samaří ležící na cestě mezi Jeruzalémem a Galilejí. Ve městě je uprchlický tábor, v němž žije 40 000 palestinských běženců. Je zde také Jakubova studna a byla zde (ještě za mé návštěvy) hrobka proroka Josefa. Počátkem října 2000 po krvavých střetech převezli izraelští vojáci ostatky 110 let starého proroka Josefa do bezpečí na izraelské území. Po odchodu vojáků Palestinci bývalé židovské posvátné místo vypálili a zbořili.

Viva Galilea! Nazaret (Nazareth) je největším křesťanským městem Izraele s chrámem Panny Marie (z let 1955-1969) při jeskyni Zvěstování. Zde archanděl Gabriel oznámil nazaretské dívce Marii, že se stane matkou Boží. V těsné blízkosti od chrámu Panny Marie je chrám sv. Josefa. Odjíždím z Nazaretu k hoře Tabor (588 m). Zde se podle Písma Ježíš přeměnil v zářící bytost hovořící s Mojžíšem a Eliášem. Dalším zajímavým místem na mém putování je Kána Galilejská – místo prvního Ježíšova zázraku, kdy přeměnil vodu ve víno. Metropolí Galileje je Tiberias s kolonádou při Galilejském (Genezaretském) jezeru. Nedaleko odtud je Hora Blahoslavenství, kde si Ježíš vybral 12 apoštolů.

Nedaleko odtud zase zázračně rozmnožil chléb a ryby: pěti chleby a dvěma rybami nasytil 5000 hladových lidí. V Kafarnaum (rodišti apoštola Petra) stojí na místech Ježíšových kázání zbytky synagogy z bílého vápence. Mnoha poutníky je navštěvován park Ha Jardem s křtitelnicí v Jardenitu na biblické řece Jordán. Je to místo, kde byl Ježíš pokřtěn Janem Křtitelem. Mnoho poutníků se právě zde nechává pokřtít. Přidávám se k nim. Po tomto obřadu odjíždím navštívit Izraelem obsazené Golanské výšiny s vyhlídkou Ha Nezer (760 m). Navracím se zpět ke Galilejskému jezeru, které je vulkanického původu a žije v něm 28 druhů sladkovodních ryb. Hladina leží 215 metrů pod úrovní moře.

Dále má cesta vede na severozápad Izraele do oblasti Levanta. Jsem v živé a moderní Haifě. Procházím největším izraelským přístavem, velmi působivá je návštěva botanické zahrady. Z Haify projíždím podél po-hoří Karmel (vinice Boží) zastavuji se ve známé lokalitě Cesarea Maritima a prohlížím si Herodesův akvadukt. Odtud je to jen skok k rovině Šaron. Za ní se stáčím na jihovýchod, směřuji na Tel Aviv, moderní obchodní metropoli Izraele s 355 000 obyvateli (založené roku 1909). Jdu po hlavní třídě Ha Yargon s množstvím ambasád. Připomínkou dávné minulosti je mešita Hassan Bek. S obdivem sleduji Migdal Šalom ("věž míru" s výškou 132 metrů). Zbývá mi ještě navštívit jižně od metropole Izraele 4000 let staré město Jaffa s trhy, kde si však nelze z nabízených věcí nic koupit (takové "šunty" se u nás nevidí ani na smetišti, bál bych se večer jít ke kontejnerům takové věci vyhodit a zde jsou nabízeny). Po tomto "zážitku" se osvěžuji procházkou parkem Gan Hapisga, pohledem na vysoký maják a na sochu ryby, která spolkla Jonáše.

Čas vyměřený k mému pobytu se bohužel naplnil. Nezbývá, než se vydat k odletu na Ben Gurionovo letiště. Bylo to krásné a bylo toho dost. Přes toto konstatování věřím, že se ještě někdy vrátím. Všem čtenářům děkuji za trpělivost při čtení textu z mého putování a vřele jim doporučuji – v naději, že současné palestinsko-izraelské konflikty pominou – návštěvu této mimořádné oblasti naší planety.
 

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení