Turku je město nacházející se v jihozápadním Finsku u Baltského moře 200 kilometrů západně od Helsinek. Turku se rozkládá na obou březích řeky Aury. V roce 2003 ve městě žilo 166 000 obyvatel, zajímavostí je tradiční švédská menšina. Turku je nejstarším finským městem. První zmínky pocházejí z roku 1154, kdy zde bylo významné vikingské obchodní centrum, od 13. stol. ve městě sídlilo arcibiskupství. Městská práva město nabylo roku 1525.
Ve středověku bylo centrem křesťanství a městská práva obdrželo v roce 1630
od krále Gustava Vasy. Roli hlavního města zastávalo po celou dobu švédské
nadvlády až do roku 1812, kdy ruský car po připojení Finska k Rusku (1809) rozhodl o
tom, že hlavní město bude přeneseno blíže k východní hranici, aby tak byl oslaben
dosavadní silný vliv Švédska. V roce 1918 byla ve městě založena švédská
univerzita, v r. 1920 pak univerzita s finským vyučovacím jazykem.
Ve městě je zastoupen průmysl strojírenský, loďařský, hutnický (ocel),
dřevozpracující, potravinářský, textilní a význam má i výroba cigaret.
Mezi památky patří: Dóm Tuomiokirkko, ve 13. stol. při něm bylo založeno
biskupství. Vnějšek dómu má středověký ráz, interiér byl po požáru v r. 1827
zcela přebudován, kazatelna je postavena podle návrhu C. L. Engela. Klasicistní
hlavní oltář, nástěnné a nástropní malby jsou dílem R. W. Ekmana. Součástí
dómu jsou významné náhrobky. Kostel sv. Kaariny pochází ze 14. stol., fresky
z 15. stol. Na západním okraji města na břehu řeky Aury se nachází hrad.
Původně byl založen jako obranná pevnost ve 13. stol., v 16. a 17. stol. byl
přebudován a rozšířen, zvláště po velkém požáru v roce 1614. Dlouhá léta byl
rezidencí švédského guvernéra Petra Braha, v roce 1743 zde byl uzavřen mír
s Ruskem, v roce 1881 zde bylo vybudováno historické muzeum.
Univerzitní komplex tvoří klasicistní univerzitní budova z roku 1815 a hlavní
budova z r. 1833. Před budovou stojí socha Pera Braha (1888 od W. Runeberga).
Ve městě je řada muzeí, např: Církevní muzeum, Muzeum rukodělných
prací, umělecké muzeum, Muzeum lékárnictví, Sibeliovo muzeum a
řada dalších.
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |