Finská jezerní plošina

Jezera zabírají ve Finsku 8% rozlohy státu, většina se nachází ve vnitrozemí jižního Finska. Na jihu jsou vymezena morénovým hřbetem Salpauselkä, na severozápadě nenápadnou protáhlou vyvýšeninou Suomenskäla (finský hřbet tvořící rozvodí mezi jezerní oblastí a Botnickým zálivem) a na severovýchodě hřbetem Maanselkä.

Nadmořská výška jezerní plošiny se pohybuje mezi 100-250 m n. m., na okraji ojedinělé vrchy přesahují 300 m n. m. Vyvýšeniny jsou často zbroušeny nebo vznikly akumulací ledovcového tillu, sníženiny byly zatopeny jezery. Vodní plochy zde zabírají 25% plochy území.

Typickou pro finská jezera je velmi silně rozčleněná pobřežní linie, dále protáhlý tvar (včetně zátok) ve směru zlomové tektoniky a pohybu ledovce tj. SZ-SV, velký počet drobných skalnatých ostrůvků (skjärgaard). Velká část jezer je průtočná. Členitost zvětšují i ledovcem akumulované tvary eskerů - často probíhají krajinou souvisle několik kilometrů ve směru pohybu ledovce. Toto usměrnění je ovlivněno nejen činností pleistocenního ledovcového štítu, ale i rozpukáním starého horninového podkladu tektonickými liniemi téhož směru ve třetihorách.

Největším je Saimaa s plochou asi 4 377 km², průměrná hloubka dosahuje 58 a maximální 76 metrů. Jezero je odvodňováno (jako většina jezer plošiny) do Ladožského jezera. Rozlohou je Siamaa na čtvrtém místě v Evropě. Největší plochu má Ladožské jezero (18 135 km²).

Čudské a Pskovské jezero zabírají dohromady plochu 3 650 km².

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení