Úžasný ostrov Öland, Švédsko

V průběhu putování jihovýchodním Švédskem nemůžete vynechat nejlukrativnější lokality typu Karlskrony, jejíž námořní opevnění ji před třemi léty přivedlo jako osmý švédský celek k zápisu do listiny Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Cestou ke Stockholmu vás jistě bude lákat i návštěva Kalmaru, kde byla v roce 1397 podepsána slavná Kalmarská unie, tedy spojenectví Dánska, Norska a Švédska, podnes přežívající v podobě SAS. Za vidění tu stojí renesanční zámek, jehož jádro pochází ze 12. století. To vše určitě ano, ale můžeme-li vám radit, právě v tomto místě si dopřejte odbočku, která vás nebude mrzet. Z Kalmaru k východu přes průliv Kalmarsund vede téměř nový, nejdelší evropský most z roku 1972 Ölandsbron dlouhý 6072 metrů, který spojuje skandinávskou pevninu s ostrovem Öland.

Tento severojižním směrem výrazně protáhlý ostrov o rozměrech 140 krát nejvýše 16, ale také jen 4 kilometry (1345 km2, 24 000 obyvatel), je turistickou, etnografickou i přírodovědeckou atraktivitou první třídy a jeho prozkoumání nelze než vřele doporučit. Průvodci uvádějí, kromě asi čtyř stovek větrných mlýnů, dalších asi devět tisíc historických, botanických a zoologických pamětihodností, takže není tuláka, který by si podle svého zájmu nevybral. O zajímavosti a příjemnosti pobytu na Ölandu svědčí mj. i skutečnost, že v severní, vydatně zalesněné a téměř nedotčené části nalezla své letní sídlo i švédská královská rodina.

Vydáte-li se prozkoumávat zajímavosti, cestou k jihu neminete kamennou zeď, kterou dal před třemi a půl stoletími vybudovat král Karel X. Gustav, aby tak oddělil celou nejjižnější partii ostrova od zbytku světa jako separátní pastvinu. Kovové rošty v silnici zabraňující úniku skotu jsou svědectvím, že hranice slouží úspěšně dodnes. Ocitáme se v rozlehlé ohradě trojúhelníkového tvaru, jejíž dvě strany tvoří mořské břehy, severní základnou je zeď a vnitřkem je šťavnatá zelená pastvina obdařená hojně sluncem, slanou vlhkostí a mozaikou vyskládanou ze skvrn pasoucího se skotu.

Nejjižnější cíp Ölandu, Ottenby, má významnou ornitologickou stanici chlubící se výkonem v kroužkování okolo 10 tisíc ptáků ročně. Poblíž stojí 42 metrů vysoký maják Lange Jan, nejvyšší a nejstarší (přes 200 let) v celé Skandinávii. Z jeho ochozu je výhled na nejjižnější výběžky, slaniska, plážičky i bažiny porostlé rákosem, prostory, kde odpočívají před a po migraci přes Balt statisíce ptáků. Maják sám a kolem jeho paty rozeseté pozorovatelny jsou v sezóně zaplněny amatérskými i profesionálními milovníky a pozorovateli ptáků.

Celá jižní část ostrova zvaná Stora Alvaret je rájem i pro botaniky, kteří zde na ploše větší než 300 km2 mohou studovat jedinečnou, nezřídka endemitní flóru, jejíž výjimečnost spočívá v tom, že jde o nejsevernější evropskou step.

Opustíte-li opeřený i zelený svět mimořádné přírody Ölandu, přijměte ještě neméně zvláštní pozvání k prohlídce autentických zdejších děl lidských rukou.

Nenechte si ujít starobylé vesnické kostely, z nichž ty nejletitější byly vybudovány ve 13. století. Ještě delší paměť má nejstarší runový kámen ostrova nedaleko Karlevistenen, jehož červené nápisy již začínají druhou tisícovku let své existence.

Pozoruhodný je rekonstruovaný hrad Eketorp s malým muzeem, stejně jako starodávná opevněná vesnice Graborg s elipsovitým půdorysem (210x165 metrů). Největší ves svého druhu na ostrově pochází z předvikingské éry. Doškové střechy a srubové stěny domků i chlévů ukrývají v interiéru zcela moderní, ojedinělé historické muzeum a také ukázky středověkých venkovských řemeslnických dílen, ačkoliv po nádvoří volně dovádějí ovce, kozy, vepříci i drůbež.

Nedaleko v Gettlinge najdete muzeum hospodářských stavení a soubor větrných mlýnů různých typů i systémů fungování. Na návrší Björnhouda Backar má skupina mlýnů - kvarnar přímo výukový charakter, je z nich zde téměř živoucí učebnice. Nejstarší jsou z poloviny 19. století, mnohé pracovaly až do začátku druhé světové války.

Při prohlídce ostrova jistě neminete také Bardy Rod a další podobné trosky nevídaných hradů, které zejména na západním pobřeží chránily ölandské vesnice proti nájezdníkům z průlivu. Západní čelo tvoří vždy přírodní opevnění, místy až dvacet metrů vysoké terénní zlomy, k nimž byly z východní strany přistavěny do půlkruhu kamenné hradby. Dnešní stav je už jen svědectvím o půdorysu někdejší zajímavé stavby.

Pro našince není bez tajemnosti ani návštěva oválných soustav menhirů na vrcholcích oblých kopečků, jejichž součástí jsou někdy i hroby vikingských bojovníků a náčelníků. My jsme měli štěstí (či neštěstí), že jsme byli za návštěvy takové lokality v Mysinge Hög obdarováni slunečným počasím, ale za bouřky či mlhy musí tyto zdejší lokality působit mimořádně mysteriózně a imaginativně. Těchto vršíčků, které jsou ozdobeny řadami menhirů, je na ostrově několik. Badatelé dávají přednost hypotéze, že šlo o prostředky ohňové signální komunikace a námořní navigace.

Již z tohoto stručného průřezu kulturní a přírodní nabídkou ostrova Ölandu je zřejmé, že alespoň jednodenní přestávka v lovení bobříka maxikilometrovníka stojí za zvážení. Zbytek je na vás.

Květa a Jaromír Polákovi
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice