Muzea, sport a rekreace na Islandu

Cestování a kempování ve volné přírodě patří k nejoblíbenějším aktivitám Islanďanů ve volném čase. Celoročně je na výběr velké množství míst pro horolezectví, horskou turistiku, rybaření (lov lososů a pstruhů v řekách a jezerech), koupání v soutěskách či bazénech s přírodní termální vodou.

Muzea

Od počátku 18. století byla značná část islandských památek uložena v Kodani. Po získání nezávislosti požadovali Islanďané jejich navrácení. V roce 1965 byla podepsána dohoda mezi Dánskem a Islandem .Jejich navracení začalo v dubnu 1971 a je považováno za unikátní gesto přátelství a usmíření mezi oběma národy. Sbírky jsou součástí speciálního institutu Islandské univerzity, který byl vytvořen roku 1967 a pojmenován po Árni Magnússonovi. Speciální archiv bude přesunut včetně sbírek Národní knihovny z roku 1818 do Univerzitní knihovny. Další kulturní poklady jsou uloženy v Národním muzeu, které bylo založeno roku 1863. Národní galerie obsahuje sbírky až do roku 1988, novější díla byla přenesena do nových prostor. V Reykjavíku je Kjarvalsstadirská galerie (jméno nese podle malíře Jóhannese Kjarvala). Zde se konají islandské i mezinárodní výstavy. Tři oddělená studiová muzea jsou věnována dílům sochařů Asgrímura Sveinssona, Einara Jónssona a Sigurjóna Ólafssona.

Sport a rekreace

Cestování a kempování ve volné přírodě patří k nejoblíbenějším aktivitám Islanďanů ve volném čase. Celoročně je na výběr velké množství míst pro horolezectví, horskou turistiku, rybaření (lov lososů a pstruhů v řekách a jezerech), koupání v soutěskách či bazénech s přírodní termální vodou. Velmi populární je jízda na koních. Jezdecké kluby po celé zemi zajišťují ustájení a krmení pro koně, organizují dlouhodobé jízdy do divokého středu ostrova a každoročně pořádají dostihy a koňské přehlídky.

Oblíbeným sportem je lyžování, které se na jihu země dá provozovat šest měsíců v roce, na severu a severozápadě ještě o něco déle. Stále více populární je mezi mládeží bruslení. Pokud to počasí dovolí, hrají téměř po celý rok Islanďané golf. Plavání je povinným předmětem na všech islandských základních školách a stává se islandským národním sportem. Stále velmi oblíbeným individuálním sportem je glíma. Je to tradiční způsob boje, při němž se zápasníci drží navzájem za opasky a snaží se protivníka srazit k zemi. Oblíbenými sporty zatím na místní klubové úrovni jsou basketbal, volejbal a badminton, velmi populární je motorové i bezmotorové létání, vodáctví v extrémních podmínkách, rafting.

Islanďané se řadí mezi nejlepší ve sportech jako jsou např. judo (olympijská medaile), vzpírání (několik světových rekordů), atletika - víceboje mužů i žen, hod oštěpem, sportovní střelba. Islandským národním sportem je střelba na bělokury. Jachtařství je omezeno klimatickými podmínkami a hlubokomořské rybaření se jako sport teprve rozvíjí. Atraktivní a velmi divácky sledovaná je zejména soutěž o nejsilnějšího muže světa. Mezi nejlepší patří Torfi Óláfsson, který v roce 1998 skončil na pátém místě na světě, o rok později byl čtvrtý. Velmi oblíbené jsou též závody silných terénních vozů v divoké islandské přírodě.

Zvláštní přitažlivost mají pro Islanďany šachy, které se na ostrově hrají již od 14. století. Jejich monopol jediného „indoor“ sportu byl v devadesátých letech oslaben konkurencí bridže. V obou hrách jsou islandští přeborníci mezinárodně hodnoceni velmi vysoko. Z Islandu pochází sedm šachových velmistrů a několik mezinárodních mistrů; družstvo Islandu v roce 1991 vyhrálo světový pohár v bridži. Zákonem je přísně zakázáno provozování boxu.

Z kolektivních sportů je nejpopulárnější házená. Islanďané se pravidelně zúčastňují olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy. Stále více populárnější je fotbal. Řada islandských hráčů získala dobré jméno v barvách evropských profesionálních klubů, úspěšné jsou i islandské kluby v evropských pohárech, stále lepších výsledků dosahuje národní fotbalové mužstvo.
 

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení