Vrbnik a jeho proslulé víno VRBNICKA ŽLAHTINA

Z pláží, parků a hotelů přímořských lázní Crikvenica ležící na stejnojmenné Crikvenické riviéře oblasti Kvarneru v Chorvatsku je vidět, mimo malé vesnice Šilo, skalnatá a pustá část pobřeží nedalekého ostrova Krk. Se svými 409 čtverečními kilometry je Krk největším ostrovem v Jadranském moři. Zatím co v Crikvenici jsou na plážích a ulicích tisíce rekreantů a turistů, doslova dovolenkový blázinec po celých čtyřiadvacet hodin, protější pobřeží Krku je relativně klidné.

Opravdovou oázou klidu je ale po staletí nedotčené starobylé městečko Vrbnik, kam jsme se vypravili se skupinou asi dvaceti turistů malou lodí. Roberta, jak se loď jmenuje, se příjemně houpe na modré klidné mořské hladině a nechává za sebou bíle zpěněnou čáru od lodního šroubu, nad níž neúnavně nalétávají bílí racci. Asi po hodně připlouváme k Vrbniku, který se zdálky tyčí na skále jako orlí hnízdo. Vrbnik s necelou tisícovkou obyvatel je jediné město na ostrově ležící na jeho východní straně v zalesněném, nehostinném a skalnatém pobřežním pásu. Patří mezi nejzachovalejší opevněná chorvatská městečka s bohatou historií. Po staletí bylo střediskem církevních slovanských literárních aktivit na ostrově. Samotné město je rozloženo na strmém, asi padesát metrů vysokém stupňovitém vápencovém útesu, kolem farního mariánského, původně románského kostela Sveta Marija s renesanční zvonicí. Kostel stojí na vrcholu skalnatého ostrohu uprostřed desítek kamenných domů. Má velmi zajímavá vitrážová okna, které věnovaly rodiny vrbnických emigrantů. V době meziválečné hospodářské krize odcházely z ostrova a samozřejmě také z Vrbniku desítky rodin za prací převážně do Ameriky. Po čase začaly posílat peníze domů na zvelebení kostela.

Z malého chráněného přístavu vystupujeme příkrou cestou vzhůru mezi hustě zarostlými terasami olivovníky, fíkovníky, vinnou révou a kamennými zídkami a starými domy do starobylého centra. Slunce pořádně připaluje, i když je teprve něco po deváté dopoledne. Z malého náměstíčka Placa Vrbičkog statuta vede ulička Trg Škulica, kde se z otevřených sklepních dveří line nejen příjemný chladný vzduch, ale také neméně příjemná typická vinná sklepní vůně. Zaklepal jsem na dřevěné vyřezávané, popraskané dveře a sestoupil po několika schodech dovnitř. V přítmí sklepní místnosti stály tři či čtyři velké tmavé sudy a starý pán v plátěné zástěře přeléval do menšího opleteného demižonku víno.

„Dobar dan, chcete ochutnat? Je to naše žlahtina“, spustil na mne dřív, nežli jsem stačil pozdravit. Bleskově nalil sklenku vína sobě a druhou mně podal. Ochutnal jsem tedy pověstnou žlahtinu a dal se se starým pánem do řeči. Vyslechl jsem malou přednášku o vrbnicke žlahtině. A když jsem řekl, že jsem z vinného kraje od Znojma a že vínu trochu rozumím, vytáhl koštýř, zkušeně jej natáhl a povídání nebralo konce. Venku už slunce pálilo s pověstnou jadranskou silou, zde bylo příjemně chladno.

Vinná réva, která tu všude roste kolem každého domu, není ledajaká. Je to výtečná odrůda bílé žlahtiny, originální a jedinečné odrůdy, které se nedaří nikde jinde ve světě. Právě vrbničtí emigranti zkoušeli vysadit stovky sazenic na různých místech, ale nikdy se jim to nepodařilo. Svoji unikátnost si tato bílá odrůda ponechala pouze zde ve Vrbniku a jeho blízkém skalnatém okolí s charakteristickým složením půdy i mikroklimatem. Na příkrých stráních porostlých středomořskou makchií jsou desítky starých kamenných zídek, které ohraničovaly malé vinohrady. Jsou to pozůstatky dřívějšího urputného úsilí obyvatel o udržení kousku úrodné půdy, na které pěstovali svoji vinnou révu. Dnes se ovšem pěstuje nedaleko města v několika velkých moderních vinohradech.

Lahodný nápoj vyráběný tradičním způsobem je opravdovou místní specialitou nejen Vrbniku ale celého ostrova. Víno je podobně jako většina chorvatských bílých vín plné, zakulacené s úžasnou ovocnou vůní i v chuti. Znalci doporučují pití při teplotě 10–12 stupňů. Samozřejmě, že se tu pěstují i další druhy, jako například zlatna žlahtina, žlahtina frajona, vrhunski merlot nebo pjenušac. Ale žlahtina je z nich nejznámější a asi i nejlepší.

Po několika sklenkách chladivého moku a rozloučení s příjemným staříkem jsme se opět pohroužili do malebného a malíři opěvovaného městečka. Útulné vinárničky – konoby se střídají jedna s druhou. I když je konec srpna, turistů je v uličkách města opravdu málo. Z Crikvenice připlouvají tři čtyři lodě denně, což představuje asi stovku návštěvníků, a po silnici jich auty přijede stejně tolik. Nejsou tu postavené žádné moderní hotely či pensiony. Je tu prostě stavební uzávěra a to je moc dobře. Určitě by Vrbnik nebyl tak klidným městečkem, jakým doposud je. Přišli jsme na okraj útesu ke konobě Nada, odkud je vyhlídka snad nejkrásnější nejen na přístav dole pod útesem, ale na Crikvenici i pevninský pobřežní pás s plážemi a horskými štíty. Mimochodem, Nada má největší nabídku vín těch nejlepších ročníků a místních specialit. Posezení a ochutnání opravdu stojí za to nejen pro milovníka dobrých vín. ale prostě pro každého.

Proplétáme se nekonečnými úzkými uličkami a neustále objevujeme nádherné výhledy na staré kamenné domy, oblouky, balkony, většinou obrostlými zelení se záplavou květů a nezbytnou vinnou révou. Jedna z mnoha uliček je opravdu rekordní ve svém průměru. Je úzká asi 40 centimetrů a projít jí znamená výrazné posílení sebevědomí o své postavě, ne každý se protáhne! Naštěstí o něco dál je jiná, s větší průchodností, ale také více frekventovaná.

Když už jsme se nasytili pohledů na kouzelné uličky i domy, pomalu sestupujeme opět dolů k malému přístavu. Posadili jsme se pod slunečník restaurace Namori, kde si dáváme výtečnou černou kávu. Majitel nám ještě poradil: „Támhle za rohem prodáváme víno v různém balení. Stačí si jen vybrat ročník a zaplatit. Cena je od 15 do 60 kun za sedmičku“, dodal a ukázal na nedaleký malý přístřešek před vinným sklepem. Večer se vracíme z tichého kouzelného Vrbnika zpět do bláznivé a turisty přeplněné Crikvenice, kde hudba a hluk ustává až nad ránem, s batůžkem zaplněným několika lahvemi vrbicke žlahtiny.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice