Všech pět zdejších řek často meandruje a má nestálý vodní stav. Příčinou jejich malé vodnatosti je srážkový stín Českého lesa a Šumavy, někde poškozený vegetační kryt a malá schopnost udržet vodu, zvlášť u smrkových porostů. Nejvíce vody mívají řeky v jarních měsících, povodně se vyskytují zejména v létě po přívalových deštích spojených s bouřkou. Jinak v létě mají zdejší řeky vody nejméně, je ale často znečištěna, zejména na dolních tocích.
Mže pramení na bavorské straně Českého lesa ve výšce 750 m n. m. jako
Blätterbach. Protéká Tachovem, Stříbrem. Východně od Stříbra byla vybudována
v šedesátých letech 20. století Hracholuská přehrada (stavba byla
dokončena roku 1964). Řeka Mže dále teče kolem hradu Buben přes Malesice, Křimice,
Radčice, protéká plzeňským výstavištěm, severně od náměstí Republiky. Délka
toku je 111 kilometrů, od pramene k soutoku s Radbuzou klesá o 450 metrů.
Průměrný roční průtok je u ústí 8,5 m3/s. Za městským stadionem ve
Štruncových sadech se spojuje v nadmořské výšce 300 metrů s Radbuzou
v Berounku.
Radbuza pramení také v Českém lese 1,5 kilometru od Závisti (západně od
Poběžovic a jižně od osady Rybník) na Domažlicku v nadmořské výšce 689 m n.
m. Délka toku je 111 kilometrů, průtok v ústí kolem 11 m3/s. Řeka
protéká Bělou nad Radbuzou, Horšovským Týnem, Staňkovem, Stodem, Dobřany do
Plzně-Litic. Zde na ní byla postavena přehrada pro ochranu před velkými vodami
(dokončena 1973) České údolí. Pod Homolkou v Plzni-Doudlevcích se do
Radbuzy vlévá Úhlava.
Úhlava vzniká na svazích mezi Pancířem a Můstkem na české straně Šumavy
ve výšce 1110 m n. m. Řeka je dlouhá 102 kilometrů, průtok v ústí je 6 m3/s.
Úhlava protéká Nýrskem (vodárenská přehrada od roku 1969), západně od Klatov,
Švihovem, Přešticemi, Čižicemi, Štěnovicemi, Radobyčicemi a v Plzni se zprava
vlévá do Radbuzy. Úhlava je významným zdrojem pitné vody pro Plzeň.
Úslava vzniká soutokem Žinkovského a Myslívského potoka u Nepomuku ve výšce
695 m n. m. Tok je dlouhý 92 kilometrů, průtok v ústí je jen 3,5 m3/s.
Řeka protéká Blovicemi, Nezvěsticemi, Šťáhlavy, Starým Plzencem, Koterovem,
Božkovem, Lobzy, Letnou a v Doubravce pod více jak 1 000 starou stavbou kostela sv.
Jiří se v nadmořské výšce 296 m n. m. zprava vlévá do Berounky.
Berounka vzniká soutokem Mže a Radbuzy. Až ke svému ústí do Vltavy u Modřan
je dlouhá 139 kilometrů, průtok v ústí je 36,5 m3/s. Řeka
vytváří během svého toku po soutoku se Střelou řadu zajímavých meandrů.
Protéká již od Plzně Bílé Hory přírodním parkem Horní
Berounka, dále pak Křivoklátskem a Českým krasem (CHKO).
Reliéf okolí města Plzně
Nejznámějšími vrcholky reliéfu Plzně a okolí jsou Homolka na Slovanech
s 373 m n. m. a Chlum v Doubravce se 416 m n. m. Oba jsou
tvořeny tvrdými spility vzniklými podmořskými sopečnými výlevy. Stejný původ má
i Val (Valík) s výškou 435 m n. m. (známý především
v souvislosti s výstavbou problémového dálničního obchvatu Plzně na
dálnici D 5). Krkavec (504 m n. m.) nacházející se severozápadně od
Košutky je tvořen permskými pískovci. Dva kilometry od Chotíkova
severovýchodním směrem se nachází permokarbonská hrásť se 404 metrů
vysokou Příšovskou homolkou. Jde o pozůstatek nejjižnější sopky
v Čechách, plochou sopečnou kupu starou asi 10 milionů let. Radyně ležící
1,5 kilometru jihozápadně od Starého Plzence s výškou 569 metrů je tvořena
střídajícími se břidlicemi s buližníky a porfyry. Vrch Radyně náleží do
Švihovské vrchoviny (ostatní uváděné vrcholy jsou součástí Plaské pahorkatiny).
Na území města Plzně se nachází Sylvánský vrch mezi Radčicemi a Košutkou
s výškou 414 m n. m., Dubová hora mezi Lhotou a Liticemi
s výškou 407 m n. m. a Černá myť mezi Červeným Hrádkem a Dýšinou
s nadmořskou výškou 419 metrů.
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |