Velká synagoga v Plzni

V Plzni jsou dvě synagogy. Stará synagoga se nachází ve vnitrobloku západně od hotelu Slovan a jihovýchodně od novorenesančního Divadla Josefa Kajetána Tyla. Byla postavena v roce 1859. Dnes je zde zahrada vzpomínek se svědectvím o osudech plzeňské židovské komunity. Velká synagoga je pak druhou největší v Evropě (za Budapeští) a třetí na světě (největší je v Jerusalemu).

Základní kámen Velké synagogy byl položen 2. prosince roku 1888. Původní plány pocházely od vídeňského architekta Fleischera. Synagoga měla být původně postavena v gotickém slohu severského typu s vysokým průčelím a se dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Stropní žebrová klenba se měla skládat ze železných žeber a žulových sloupů. Městské radě se ovšem tento projekt nelíbil a proto ho odmítla. Důvodem mimo jiné bylo, že věže měly být příliš vysoké a nevhodně by tak konkurovaly věži kostela svatého Bartoloměje na plzeňském náměstí. Také styl stavby se radním nezdál vhodný, protože byl hodně podobný stylu křesťanských kostelů.

Nové plány na zamýšlenou stavbu předložil v roce 1890 architekt Emanuel Klotz. Ten zachoval půdorys a celkovou koncepci stavby, ale změnil architektonický styl a výšku věží na 45 metrů. V návrhu projektu předložil prvky maursko–románského stylu a v bočních chodbách upravené verze monumentalistické novorenesance (snahou bylo zdůraznění, že se nejedná o křesťanský kostel, vše bylo doplněno výzdobou orientálními ornamenty). Takto předložený projekt se městské radě již zdál vhodným a tak ho schválila. Nato 6. června 1892 podepsal stavitel Rudolf Štěch s poměrně bohatou židovskou obcí smlouvu o stavbě. Ta byla dokončena již v příštím roce 1893 (podle židovského kalendáře roku 5653) a až do Holocaustu sloužila svým účelům.

Synagoga během II. světové války posloužila fašistům jako místo srazu, odkud zdrcující většina plzeňských Židů odcházela na svoji poslední cestu, na plzeňské nádraží a odtud pak je transporty odvážely do koncentračních táborů. Tak byla zdecimována téměř dvacetitisícová komunita plzeňských Židů (po válce se jich vrátilo do Plzně jen kolem dvou set!).

Budova synagogy utrpěla válečné šrámy dne 6. května 1945 při osvobozování města americkou armádou podobně jako několik dalších plzeňských kostelů. Ve věžích kostelů byli ukryti němečtí odstřelovači a při jejich likvidaci při střelbě po nich zůstaly na fasádách stopy po více jak padesát let (komunistický režim neměl zájem o jejich opravy, ten měl jiné symboly moci). Teprve konec XX. století přinesl opravu fasády a celkovou rekonstrukci Velké synagogy, této významné dominanty centra Plzně (i dalších kostelů např. kostela sv. Jana Nepomuckého u redemptoristů na Chodském náměstí).

Po druhé světové válce byla sice synagoga navrácena židovské obci, ta však neměla dostatek sil ani prostředků a tak se zde poslední pravidelná bohoslužba konala v roce 1973 a poté byla budova uzavřena. Dalších více jak dvacet let budova chátrala, byla i vykradena.

Teprve v roce 1995 začala rekonstrukce (peníze poskytlo Ministerstvo kultury ČR), do konce roku 1997 byly dokončeny tři etapy oprav s celkovými náklady 58 milionů Kč. Dne 11. února 1998 při příležitosti židovského svátku Tu-bi švat byla synagoga opět otevřena pro veřejnost. Od této doby budova slouží jednak bohoslužbám (první se uskutečnila 20. září 1998 při svátku Erev Roš ha-šana), velmi často je využívána pro kulturní akce jako koncertní a výstavní sál. V turistické sezóně je otevřena i pro návštěvníky. Každému, kdo do Plzně přijede a bude mít chvilku volného času, návštěvu této významné stavby vřele doporučuji.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení