Vnitrozemí ostrova Viti Levu - Fidži

Už dlouho jsme nic nepodnikli a proto jsme byli moc rádi, když jsme měli na následující tři dny volno. Ještě jsme neprozkoumali vnitrozemí ostrova Viti Levu. Následující tři dny tedy věnujeme průzkumné expedici do vnitrozemí ostrova.

18. září 2004

Před cestou do hor ve vnitrozemí jsme ještě s pomoci Adama, domorodce, který nám pomáhal s opravou lodi, nakoupili kořen gvava nebo také sevu sevu. Gvava je vysušený kořen, který se umlátí na prášek a posléze vylouhuje, pro výrobu velice populárního sedativa, kavy. Je zvykem, tento kořen při návštěvě kmene či vesnice darovat náčelníkovi, který kořen buď přijme a pak tím návštěvu vítá, či kořen nepřijme, což znamená, že návštěva by se měla radši vrátit odkud přišla.

Prošli jsme tržištěm a s pomoci Adama jsme levně nakoupili 2 kg sevu sevu za $40. Z tržiště jsme si to už namířili k pickapům taxi. Jejich řidiči by nás do hor velice rádi svezli, ale jen nejméně za $20. To pro nás bylo trochu moc a tak jsme začali smlouvat. Po odmítnutí všech taxíků jsme byli rádi, že jsme se s jedním dohodli na $15 a kolem 10:00 hodiny jsme vyjeli. Jízda po hliněné cestě obrostlé hustým, tropickým porostem, z kterého čas od času vykoukla palma s banány, kokosy, či papáyou, nebyla pohodlná, ale výhled byl celou cestu krásný. Hned po vyjetí z města Lautoka jsme měli šanci vidět nekonečný obzor Pacifiku na jedné straně a husté tropické lesy na horách ve vnitř ostrova na straně druhé.

Náš cíl byla vesnice Abaca, která je také bránou do národního parku. Tady jsme museli zaplatit $5 za vstup. Nabídli nám také, že za $30 můžeme přespat ve vesnici a za $10 nám uvaří večeři. Business je dobrá věc, ale my jsme chtěli prostě jít do nitra ostrova a najít nějakou osamělou vesnici, kde náčelníkovi dáme Sevu Sevu a oni nás přijmou jako návštěvu i bez nějakých $30 za noc a $10 za večeři. Z Abaca jsme se tedy vypravili k vodopádu, který se údajně dá vylézt a potom se dá pokračovat v cestě dál. Neznali jsme nikoho, kdo by se tam před tím vypravil a tak to byla taková sázka do loterie. Po hodinové procházce jsme už stáli u 30-metrů vysoké skály, z které se valila masa vody vytvářející studenou páru, která pohádkově plnila údolíčko řeky. Ta pokračovala až k oceánu. Okolní kopce a skály byly pokryte bujnou, zdravě zelenou, tropickou flórou, kterou se bez stezky nedá projít. Po malé přestávce jsme začali hledat nějakou schůdnou trasu, kterou by se dalo vylézt po skále vedle vodopádu a pokračovat dále do vnitrozemí za hledáním osamělého kmene. Vylezli jsme to, ale párkrát jsem se podíval dolů a říkal jsem si, že jsme pěkní blbci, že takhle riskantní cestu vůbec podnikáme.

Pohled na balvany pod námi nebyl vůbec příjemný, hlavně proto, že jsme s sebou neměli žádné jisticí lano. Zasloužený pohled po výstupu nad vodopád byl překrásný. Klidný oceán byl perfektním pozadím pro skály, kopce a údolíčka pokryté krásně zelenou barvou palmových listů a jiných tropických porostů. Oba bychom tam vydrželi sedět a koukat celé hodiny, ale museli jsme dál za naším neznámým kmenem. Kam se ale máme vydat?

Stezku jsme nikde neviděli. Takhle ten kmen nenajdeme a slézat tu skálu zpátky dolů se nám opravdu nechtělo. Chtěli jsme prostě pokračovat do vnitrozemí a pak z hor vyjít úplně někde jinde. Nakonec jsme nějakou tu pěšinku našli. Mapu jsme neměli a vůbec jsme nevěděli kam by tato pěšinka mohla vézt, ale někam určitě a tak jsme se po ni vydali.

Po třech hodinách chůze pořád žádný osamělý kmen či vesnička. Kopce byly strmé, někdy až 55 stupňů a po několika hodinách chůze do takových kopců jsem začal dostávat křeče. Bylo teprve 14:00 a žádná stopa po nějaké vesničce. Situace nebyla nejlepší. Několikrát jsme ztratili stezku a pak ji zase našli. Jeden z nás vždy zůstal na cestě, po které jsme přišli a druhý hledal pokračování. Několikrát jsme museli pokračovat po čtyřech, protože porost byl v těch místech tak hustý a neprostupný, že jediná cesta dál byla blíže k zemi. Prostě jsme tam lezli po zemi jak divoký prasata. Oba jsme měli velké batohy a ty se neustále za něco zachytávaly.

Několikrát jsem ten můj batoh proklel a skoro zahodil. Zachoval jsem ale chladnou hlavu. Najednou jsme se po několika desítkách metrů doplazili na konec stezky, která spíš připomínala zablácenou trasu pro trénink v plížení členů armády než cestu k vesnici. Bylo už 15:00 hodin. stezka nebyla k nalezení. My jsme byli unavení a dostávali jsme křeče do nohou. Byli jsme už tak vysoko, že slunce hustými, nízkými mraky nebylo vidět. Vypadalo to na déšť. Sedět tam celou noc někde v blátě, v dešti se nám nechtělo a tak jsme se rozhodli vydat se zpět a slézt ten vodopád. Oba jsme byli zklamaní, protože jsme počítali s tím, že noc strávíme v nějaké osamělé vesnici.

Cesta zpět byla lepší, poněvadž to bylo převážně směrem dolů, ale stejně jsme se museli místy plazit a prodírat se hustou džunglí a trnitým porostem. Vlastně nám to už ani moc nevadilo. Už jsme byli tak unavení a zablácení, že nějaký trn zarytý do stehna nebyl velký problém. Hlavně, ze jsme se blížili někam, kde si budeme moci odpočinout. Za pár hodin jsme stáli nad vodopádem a přemýšleli jak se živí dostat pod něj. Začali jsme tedy slézat stěnu vedle vodopádu, která byla hustě porostlá keři a dlouhou trávou. Tu jsme používali jako jisticí element při pádu. Dostali jsme se do úseku, kde stěna byla hladká a my jsme se neměli čeho chytit. Už jsme viděli jak tam někde přespáváme a ráno to obcházíme někudy jinudy. Naštěstí jsem s sebou měl 4 metry 5-milimetrového lodního provazu, který jsme uvázali kolem stromu a diky němu jsme překonali i tuto pasáž. Pak už jsme se jen prodrali hustou džunglí zpět pod vodopád, kde jsme se vykoupali a smyli ze sebe všechno to bláto. Koupel byla pálivá diky ranám od trní, které jsme utržili při plazení nahoře v horách. To byl ale detail. Hlavně, že jsme byli zpět v bezpečí. Se západem slunce jsme už byli u chaty, kterou domorodci ve vesnici Abaca používají pro turisty, kteří platí $15 za noc. Dveře byly otevřené. Už byla tma a tak jsme tam vlezli, spadli jsme na postel a probudili se až ráno.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Martin Duda