Zlaté děti ze San Pier Niceto - Sicílie

Procesí "zlatých dětí" patří zcela jistě k nejpozoruhodnějším oslavám Velikonoc v Evropě. Malí caparti, oblečení jako andílci, pochodují uličkami města nazdobení asi jedním metrákem zlata.

Městečko San Pier Niceto patří k těm místům, kde končí cesty. Rozkládá se na pahorcích hor Peloritani zvedajících se přímo od pobřeží, ve výšce kolem 260 m n. m. a má asi 3000 obyvatel. Kdysi neslo jméno San Pietro di Monforte - jelikož pravděpodobně náleželo pod středověké město Monforte a první zmínka o něm je z roku 1198. Mnohem později přejmenovali místní obyvatelé městečko na San Pier Niceto, odvozeno od řeckého slova ´Niketos´, neboli vítěz.

Typickým místním produktem jsou nakládané houby, kterých se ve městě vyrobí kolem neuvěřitelných tří tun ročně. Houby se vaří, ochutí a poté už ve skleničkách pasterizují.

V okolí se pěstují také citrusové plody, obilniny, vinná réva, olivy, ovoce a vyrábějí se mléčné výrobky. Na horských loukách se chová dobytek, ovce a kozy. Typický zdejší sýr a tvaroh je pochoutkou, na kterou místní nedají dopustit.

Právě doba kolem Velikonoc je obdobím kuchařských orgií. Do vesnice přijíždějí na velikonoční svátky rodáci, kteří odešli za prací často i velmi daleko od své rodné Sicílie.

Ozdobou velikonočního stolu, u kterého se sejdou příbuzní i přátelé, mohou být třeba Fraviolli di Ricotta. Na každý kilogram mouky se přidají dvě vajíčka, sůl, cukr, trocha skořice, sladké víno a někdy i troška vody. Vzniklé těsto se pak rozválí a plní nádivkou z "ricotty" smíchané s cukrem a medem. Je to pochoutka, kterou ocení nejenom děti.

První úterý po Květné neděli je ale dnem, kdy v San Pier Niceto hrají děti prim ze zcela jiného důvodu. V městečku se koná slavné procesí, jehož součástí je také průvod "zlatých dětí".

Malému Nicolovi jsou právě čtyři roky a půjde v procesí jako andílek. Se svými rodiči se chystá na svůj velký den. Švadlena mu jen pro tento okamžik ušila bílé šatičky a vyzdobila je zlatými šperky vypůjčenými od celé široké rodiny. Řetízky, brože, náramky - to vše se změnilo na ozdoby našité na šatičkách malého Nicoly - v lidové tradici se tomuto dnu někdy také říká "žluté úterý" a tady v San Pier Niceto by přízvisko "žluté" bylo jistě odvozeno od lesku zlata na šatech místních dětí.

Nicola se narodil předčasně, po porodu měl vážné potíže s dýcháním a všichni se báli, že jim zemře. Jako poděkování za to, že vše dobře dopadlo a že je z něj zdravý a veselý kluk, se teď zúčastní slavného procesí nazývaného "Ukřižovaný Ježíš a andělé".

Procesí začíná v kostele San Giacomo Maggiore. I červená stuha kolem beder sochy Ježíše Krista dostala zlatou výzdobu. Nikdo přesně neví, jak a kdy vznikla tato tradice, ale je to jedna z nejpozoruhodnějších oslav Velikonoc v Evropě. Do poslední chvíle se neví, kolik dětí v průvodu vůbec půjde. Je to individuální rozhodnutí každé rodiny, v níž jsou malé děti. Je to poděkování za přízeň, které se jim z nějakého důvodu dostalo.

Proplétat se s těžkou sochou Ježíše na kříži po schodech a úzkými uličkami San Pier Niceta není vůbec jednoduché. Teprve pak následují děti v doprovodu rodičů. Ti drží své ratolesti neustále za ruce a pomalu kráčí se svými andílky městem. Rodiče nespustí své děti ani na okamžik z očí a není to jen kvůli zlatu. Většina těch prcků má na rukávech tolik zlatých náramků, že bez pomoci dospělých vůbec nezvednou ruce. Každé z dětí má na svých andělských šatičkách čtyři až pět kilogramů zlata. V procesí je každý rok patnáct až dvacet zlatých andělů, a to znamená, že na to, aby mohly být dětské oblečky patřičně vyzdobeny, je potřeba něco mezi osmdesáti až sto kilogramy zlata. Sicilské rodiny jsou relativně velké a i vzdálenější příbuzné drží spolu pocit sounáležitosti. Dá se ale odhadnout, že v den tohoto procesí je téměř všechno rodinné zlato z širokého okolí na ulici v San Pier Niceto.

Pomalým krokem dorazí procesí ke kostelu sv. Kateřiny. Zatímco se obyvatelé městečka modlí, změní se sakristie kostela v jedno velké občerstvovací depo.

Děti se potřebují napít, najíst i odpočinout. Každý z malých capartů má dokonalý servis, který zajišťují nejen maminky a tatínci, ale i tety a babičky - to vše proto, aby malí andílci vydrželi také zpáteční cestu ulicemi nočního města.

Procesí končí až návratem sochy Ježíše do svého mateřského kostela. Teprve pak je jasné, že se malí caparti zhostili bezezbytku své životní role zlatých dětí ze San Pier Niceto.

Dokumet o zlatých dětech ze San Pier Niceto můžete zhlédnout v neděli 27.3.2005 ve 20:00 na programu ČT 2 v rámci komponovaného večera na téma Velikonoce. Dokument se jmenuje "Když maškary mohou do chrámu" a přibližuje nejen jak se Velikonoce slaví na Sicílii, ve Španělsku, Německu, Polsku a na Moravě, ale ukazuje také to jak oslavy mohou být rozdílné.

Info - San Pier Niceto:

Městečko v provincii Messina (vzdálené 40 km od Messiny) má asi 3 000 obyvatel. Rozkládá se na pahorcích u pobřeží, ve výšce asi 260 m n. m. Kdysi neslo jméno San Pietro di Monforte (jelikož pravděpodobně náleželo pod středověké město Monforte) a první zmínka o něm je z roku 1198. Roku 1873 převzalo současné jméno San Pier Niceto, odvozeno od řeckého slova ´Niketos´, tj. vítěz.

V okolí se pěstují citrusové plody, obilniny, vinná réva, olivy, ovoce a vyrábějí se mléčné výrobky. Rozšířen je chov dobytka a ovcí. Typickým produktem jsou také nakládané houby, jichž se ve městě vyrobí na 3 000 kg.

(Houby se vaří, ochutí a poté ještě ve skleničkách pasterizují.)

Nejzajímavější památkou je kostel sv. Petra (St. Pietro) , v němž se nalézá socha sv. Petra (autor Gagini), a kostel sv. Kateřiny.

Kostel sv. Kateřiny: (Santa Caterina) Byl postaven již před začátkem 18. století a během následujícího století prošel mnoha přestavbami. Přiléhá k němu nápadná zvonice, na niž vede cenné spirálové schodiště z 16. století. Vybavení interiéru je většinou původní. Z něj vyniká svým zpracováním socha Madony z r. 1565 (autor Andrea Calamecca, 1524-1589).

Lumír Pecold