Když ve 12. století založili obávaní bojovníci krále Alfonse II. Aragonského město Teruel, zhola nic nenasvědčovalo tomu, že to bude jednou poklidné a ospale působící město přeplněné pozoruhodnými památkami. Snad proto, že máloco platí absolutně, se jednou za rok scházejí v Teruelu bubeníci z širokého okolí, aby předvedli své umění.
Bratrstvo zahradní modlitby, Skutečné bratrstvo Ježíše na sloupu a Naší Paní
Naděje, Cech Ježíše z Nazaretu a Marie nejsvětější z Rosaria a mnohé jiné
předlouhé názvy náleží jednotlivým společenstvím, jejichž součástí jsou i
hudební skupiny defilující městem.
V kulisách staveb postavených ve stylu nazývaném mudejar [mudechar] v tento den
zní bubny. Islámští stavitelé tu stavěli se svou obdivuhodnou zdobností hradby,
věže, paláce i kostely pro křesťanské investory. Propletenec kultur a zvyků tu ale
čiší nejen ze středověkých cihlových staveb.
Historie těch nejstarších spolků pochodujících městem se dá vysledovat až do
14. století a bubeníci a trubači jsou již od samého počátku součástí jejich
náboženské manifestace, kdy zbožnost a oddanost se vyjadřuje rachotem bubnů a
kornetů.
Hudebníci v dlouhých pláštích se vydají za korouhví svého bratrstva do ulic
města, aby posléze dorazili na náměstí San Juan. Tady předvede každá ze skupin
své umění. Je to soutěž, ale na závěr si téměř tisícovka bubeníků zahraje
společně.
Dlouho do noci tak zní malebnými zákoutími Teruelu rachot bubnů jako hlasitá
připomínka tradic, pohnuté historie i současnosti města a celé Aragonie.
Dokument "Když maškary mohou do chrámu", jako cestu velikonoční Evropou bude vysílat ČT 2 v neděli 27.3.2005 ve 20:00 v rámci komponovaného večera na téma Velikonoce
Lumír Pecold |