Plavba z Nového Zélandu do Chile na lodi Volpaie V.

Neuvěřitelná věc se nám stala kolem 19:30. Zrovna jsme jako surfař sjížděli 9-ti metrovou vlnu, když se dvacet metrů od nás na pravoboku objevily dvě kosatky, které surfovaly ve stejné vlně. Objevily se na hladině a ukázaly nám svá ladná po hladině klouzající, elegantní těla. Jejich hřbetní ploutve se ve větru trochu ohnuly, ale to už se zase rychle ztratily pod hladinu.

Řvali jsme jako malí haranti. Jak často se stane, ze uvidíte kosatku? A jak často se stane, že ji člověk vidí surfovat 9-ti metrovou vlnu. Řvali jsme, pobíhali jsme metr sem a metr tam, ukazovali jsme do vody a otevírali hubu. Nemohli jsme věřit svým očím. Den to opravdu byl jedinečný a jistě nezapomenutelný.

Po západu slunce jsme se ocitli ve tmě za stejných podmínek. Ohromné vlny se valily kolem a my jsme museli být dvakrát tak ostražití. Naštěstí se nic nestalo a přes noc se vítr pomalu uklidňoval. Moc jsme se nevyspali. Při východu slunce už jsme měli vítr o rychlosti jen 30 uzlů, což se najednou zdálo jako příjemný vánek. Příjemné teplé slunce a modré nebe s námi zůstalo po celý den. Ručička barometru stoupala neuvěřitelnou rychlostí a my jsme věděli, že už to je za námi a že si můžeme odpočinout. Tak krásný, jasný den jsme si po té bouři určitě zasloužili. Každopádně jsme ovšem byli Poseidonovi vděční za jeho dobrotu.

Den před plánovaným doplutím jsme ještě uklidili uvnitř lodi a palubu, aby jsme se připravili na chilské celníky. Vždy je lepší připlout s čistou lodí a udělat dobrý dojem. Hlavně, když ani jeden z nás v této zemi nikdy nebyl.

V 5:20 ráno, 12. prosince, 26 dní po vyplutí, jsme zahlédli první známky pevniny. Na palubě byl Alec a já. On říká, že pevninu viděl první, ale já si myslím, že to byl tmavý mrak.Každopádně jsme o tom od té doby několikrát žertovali. Je pravda, že plavba se mně moc líbila a klidně bych v těch nekonečných vodách oceánu zůstal další měsíc. Bylo ale vzrušující vidět zem, cítit kouř hořícího dřeva, vidět krásnou zeleň okolních vršků a slyšet zpěv ptáčků, kteří se přiletěli podívat na tu divnou návštěvu.

Průměrně malé vlny oceánu se u pobřeží vyzvedly a my jsme ještě jednou a naposled surfovali rychlosti 10-ti uzlů blíže a blíže k průplavu mezi ostrovem Chiloe a pevninou. Aby těch zážitků nebylo málo, najednou se z okolních vln vynořili delfíni. Byl to další neuvěřitelný zážitek blížit se k nedalekým břehům Chile s 20-ti delfíny surfujících ve vlnách, které jsme lodí vytvářeli. Tito krásní savci si s námi hráli asi čtvrt hodiny a pak zmizeli stejně rychle jako se před chvílí ukázali.

My jsme pokračovali v plavbě. Při proplouvání mezi ostrovem a pevninou jsme také viděli několik početných rodin tuleňů, kteří si díky silnému proudu v klidu cestovali a přitom rychle otáčeli hlavou, jakoby kontrolovali okolí pro náhodné nebezpečí. Ladně vyskakovali z vody. Ve vzduchu se potom vrtěli a otáčeli. Jeden z nich ulovil rybu. Ostrými zuby se do ní zakousl, škubl hlavou a hodil rybu o kus dál. To samé udělal ještě dvakrát.Ryba už potom nejevila známky života a tuleň ji vzrušeně začal kousat.

Za nedlouho se na nás přiletěl podívat párek pelikánů. Neohrabaným stylem létání nás výborně bavili. Jeden z nich nás ale ohromil svou rychlostí, když sklopil hlavu, přiklopil křídla blíže k tělu a jako tryskáč se vrhl k hladině moře. V momentu zabořil hlavu a tělo pod vodu. Pak už jsme ho jen viděli jak si v zobáku odnáší zaslouženou kořist. Snad se rozdělí s kámošem.

To už jsme se ale blížili k mysu, který na rozdíl od okolních zelených vršků a plání vypadal jakoby byl pokryt blátem. Po chvíli jsme zjistili, že hnědý mys není pokryt blátem, ale stovkami či tisíci tuleni, kteří se slunili na skalnatém pobřeží. My jsme teď už pokračovali v plavbě bez plachet, jen s motorem napříč klidným zálivem. Loď už sebou neházela sem a tam, jen si klidně prořezávala cestu skrz klidnou hladinu odrážející teplé paprsky příjemně teplého slunce. Nakonec jsme ještě viděli jak kolem nás propluli dva malí tučňáci. Okolní kopce a kopečky hornatého pobřeží byly hustě porostlé bujnou a neuvěřitelně zelenou faunou. Už tehdy jsem měl přijít na to, že tady hodně prší. Vůně čerstvé trávy a dřeva bylo něco tak krásného. Nikdy před tím mne taková přírodní vůně nepřipadala krásnější. Nálada byla výborná. Každý se připravoval na nový kontinent. Já jsem se po dvou měsících konečně oholil. Rybáři na míjejících lodích s úsměvem mávali a pokřikovali: "hola, hola". Okolní krajina pomalu ubíhala a my jsme po chvíli byli u přístavu, našeho cíle. Na molu byl hlouček lidí, kteří evidentně čekali až dorazíme až k nim.

Stál tam ředitel přístavu, aby nás uvítal, ale s ním dalších 10 lidí. Byli to ostatní jachtaři. Někteří z nich jsou tady v okolí už i dva roky a tak nová jachta pro ně bylo vzrušení. Ke břehu jsme přirazili ve 13:00 hodin místního času. Všichni nás příjemně a vřele uvítali. Párek z Kanady nám na uvítanou dokonce dal láhev místního vína na zkoušku, což se nelíbilo místnímu celníkovi, který ale přivřel oko a nechal nám ho. Celní kontrola prošla v pohodě a my jsme konečně byli v Chile.

Z Aucklandu, na Novém Zélandu jsme vypluli 17. listopadu a do města Puerto Montt v Chile jsme dorazili 12. prosince 2004. Plavba nám tedy trvala 26 dní. Za tu dobu jsme průměrnou rychlostí 8 uzlů za hodinu (14.8 km/h) urazili 4985 námořních mil, což je 9233 kilometrů. Průměrně jsme urazili 191 mil za den (354 km za den). Dokonce jsme jeden den urazili 240 mil. Plavba byla plná jedinečných zážitků, na které nikdy nezapomenu. Jižní oceán je proslaven bouřemi, silným větrem a velkými vlnami. Jsem rád, že i to jsme plni vzrušení měli šanci zažít.

Měsíc a půl budu cestovat po pevnině a v polovině února s Volpaiou popluji na Aljašku.Naplánováno je mnoho zastávek a poznávání západního pobřeží Jižní, Střední a Severní Ameriky. To ale až příště.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Martin Duda