Černohorské pobřeží Jadranu

Černá Hora je nejmenší ze zemí skládajících bývalou socialistickou federativní Jugoslávii a zároveň jedinou, která spolu s většinovým Srbskem dosud oficiálně zůstala ve státním svazku. Na rozdíl od pouze vnitrozemského Srbska má Černá Hora atraktivní úsek jadranského pobřeží, jižně od chorvatské Dalmácie až k hranicím Albánie.

Příroda na pobřeží je typicky středomořská, se stálezelenými dřevinami a léto je tu (ještě) delší, stálejší a slunnější než na chorvatském pobřeží. Ze střední a západní Evropy je to ovšem do Černé Hory dál než do Chorvatska, proto (a nejen proto) je tu mnohem méně zahraničních turistů. Na pobřeží je přitom vybudována celá řada rekreačních středisek, která kromě Černohorců obsluhují vlastně i celé Srbsko - hrdí Srbové přece nebudou jezdit do Chorvatska! Mnohé hotelové komplexy tu vznikly už za socialismu a sloužily k rekreaci komunistických špiček z Bělehradu. V posledních letech, po rozpadu socialistické Jugoslávie a určité emancipaci Černé Hory tady vyrůstá řada spíše menších soukromých penzionů. Navíc mnoho obyvatel nabízí levné ubytování typu "Zimmer frei". V kterémkoliv městečku nebo vesnici na pobřeží tak bez problémů seženete nocleh i uprostřed letní sezóny.

Je příznačné, že mezi cizinci jsou asi daleko nejpočetnější Češi, kteří opět jako první objevili přednosti Černé Hory. V létě tu operuje řada našich cestovních kanceláří, které zde mají stálé delegáty,mezi zahraničními vozy dominují české SPZ a od června do září létají do Černé Hory charterové lety z Prahy, Brna a Ostravy. Čeština je také po srbštině druhou nejfrekventovanější řečí, naopak němčinu nebo angličtinu tu až na výjimky opravdu nezaslechnete. Nepoučeného návštěvníka jistě překvapí, že v Černé Hoře, balkánské zemičce, která má do Evropské unie dost daleko, je oficiálním platidlem jednotná evropská měna Euro! To je také rozdíl proti Srbsku. A takových paradoxů je tu více. Ceny jsou ale mírné, některé zboží i služby jsou až čtyřikrát levnější než v sousedním Chorvatsku a zdá se, že používání jednotné evropské měny nedělá žádné problémy.

O Černohorcích se na Balkáně vykládá řada vtipů, mimo jiné se říká, že je to snad nejlínější národ. Já s nimi takovou zkušenost nemám a mé dojmy jsou vesměs příznivé. Je pravda, že se nikam nehrnou, ani se nepodbízejí, v ležérním přístupu k zákazníkovi přežívá dost ze socialismu. Zároveň jsou to lidé velmi přátelští a bez problémů se s nimi domluvíte. V Černé Hoře prý jezdí nejvíce ukradených aut z celé Evropy. Na plážích ale lidé nechávají ležet své věci, někdy i cenné, bez problémů po celý den, i po dobu své několikahodinové nepřítomnosti v době oběda a následující siesty, a nesetkali jsme se s jediným případem krádeže. Totéž platí i o sportovních a rekreačních potřebách a osobních věcech odložených celé dny i noci na volně přístupných přízemních balkonech. Příznivé zkušenosti máme i s hotelovým personálem.

Černá Hora má dvě mezinárodní letiště: Tivat přímo u moře, poblíž Kotoru, a Podgorica (dřívější Titograd) ve vnitrozemí, u stejnojmenného hlavního města. Na naše poměry je to malinké provinční letiště (v době odletu bylo na ploše jediné další letadlo, patřící ozbrojeným silám Bulharské republiky), ale svůj úkol plní. Až na pobřeží se dá dojet také vlakem. Ve známém přístavu Bar na jižní části pobřeží končí jediná černohorská železniční trať normálního rozchodu. Přímé vlaky s lůžkovými vozy sem přijíždějí z Bělehradu. Podél klikatého pobřeží pokračuje z Chorvatska "jadranská magistrála", není to ovšem žádná dálnice a v létě bývá dost přetížená. Končí v nejjižnějším letovisku Ulcinj. Dál do Albánie je spojení jenom vnitrozemím.

Černohorské pobřeží je hornaté, s bílými vápencovými skalami a překvapivě zelenou vegetací. Na podzim a v zimě tu dost vydatně prší, zato léto je dlouhé, horké a suché. Teploty vzduchu na pobřeží jsou příznivě ovlivněné mořem a tak dosahují "jen" 30 až 35 °C, zatímco ve vyprahlém vnitrozemí jsou běžné čtyřicítky. V noci teplota v létě neklesá pod 20 až 25 °C. Hlavním lákadlem pro našince je teplá a průzračně čistá voda. Naopak před ostrým sluncem je potřeba se spíše chránit, naštěstí až k moři zasahuje bujná zeleň, která poskytuje dostatek stínu jen pár metrů od vody.

Severozápadní části pobřeží dominuje pozoruhodný přírodní výtvor zvaný Boka kotorská. Je to hluboký, klikatý mořský záliv, obklopený pustými skalnatými horami a připomínající severský fjord. Hluboko v jeho nitru leží starobylý Kotor, který byl kdysi jedním z důležitých přístavů rakouské námořní flotily. Jedinečná krajinná scenérie i pohnuté dějiny Boky kotorské se zasloužily o její zapsání na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Na severním pobřeží Boky kotorské leží známé rekreační a lázeňské středisko Herceg Novi - Igalo s moderními hotely a rehabilitačními zařízeními. Na východním pobřeží boky se nachází letovisko Tivat se zmíněným letištěm, které bylo zbudováno bezprostředně u moře na jediném kousku rovné země. Tivat v příznivé klimatické poloze, chráněný vysokými horami, je velmi vhodný pro celoroční soustředění sportovců. V zimě se denní teploty pohybují mezi 10 až 20 °C a klidné vody Boky kotorské jsou ideální pro zimní trénink veslařů.

Na východě se nad Kotorem prudce zvedá vápencové pohoří Lovčen (1750 m), v němž byl vyhlášen stejnojmenný národní park. Na vrcholu Jezerski vrh (1660 m) se tyčí monumentální mauzoleum zdejšího rodáka, slavného černohorského básníka a vladyky Petra Njegoše. V chráněné poloze pod jižními svahy Lovčenu se rozložila krásná černohorská letoviska Budva a Bečiči. Budva je starobylé opevněné město na skalnatém výběžku, osídleném již ve starověku Řeky a po nich Římany. Staré město lze obejít po hradbách, procházet se úzkými uličkami mezi kamennými domy nebo se vydat na některou z romantických pláží lemovaných skalami, o které v okolí Budvy není nouze. Na některé z intimních plážiček se musí doslova sešplhat seshora sotva znatelnou stezkou mezi skalami. Je tu ale i 2 km dlouhá, převážně písčitá Slovenska plaža. Další písečná pláž v letovisku Bečiči získala dokonce v roce 1935 ocenění jako nejkrásnější pláž v Evropě. Je to sice už 70 let, ale v propagačních materiálech se to neopomene uvést ani teď. Konečně, proč ne ? I když dnes je tu asi známější malá Královnina pláž (Kraljičina plaža), protože tak se jmenuje i luxusní hotel postavený na skále nad ní.

Odtud je už jen kousek zeleného romantického pobřeží k největší černohorské perle jménem Sveti Stefan. Původně rybářská osada na malém ostrově se změnila v opevněné městečko, které bylo v 50. letech minulého století plánovitě přebudováno na luxusní hotelový komplex, který si ale navenek ponechal architektonický vzhled středověkého kamenného sídla. Ostrov je dnes spojen s pevninou úzkou písčitou šíjí s přístupovou cestou.

Postoupíme jen o pár kilometrů dál k jihovýchodu a narazíme na další krásné místo: městečko Petrovac na Moru v písčitém polokruhovém zálivu, obklopeném zelenými lesy a olivovými sady. To už jsme skoro v jižní části černohorského pobřeží, kde je známé letovisko Sutomore se samostatným komplexem Zlatna Obala. Na jihu jsou pak ještě dvě města: Bar a Ulcinj. Starobylý Bar je dnes důležitým černohorským přístavem s překladištěm ropy a trajektovým spojením do Itálie. I tady jsou pláže a hotely, ale vzhledem k blízkému přístavu a průmyslu nejsou tak lákavé a slouží hlavně místním.

Větší rekreační potenciál hlavně do budoucna má nejjižnější černohorské město Ulcinj. Od něj až k albánské hranici se rozkládá 12 km dlouhá písčitá Velika plaža, která teprve čeká na své objevení. Zatím je na ní několik hotelů a dva autokempinky, ale rozsáhlé části pláže, hlavně směrem ke státní hranici, zůstávají naštěstí nezastavěné a téměř liduprázdné. Takových míst už v jižní Evropě mnoho není. Navíc letní sezóna tu vzhledem k teplé jižní poloze trvá od května do října.

Končíme krátký exkurs po černohorském pobřeží. Není dlouhé, ale může dost nabídnout. A netrpíme-li snobskými předsudky, určitě nás nezklame.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení