Španělsko je jedním z největších států Evropy. Podle ústavy z roku 1978 je konstituční monarchií. Král symbolizuje jednotu státu, jehož případné federativní uspořádání zákon vylučuje. Základní jednotkou správy jsou obce a provincie. Sedmnáct historicky vzniklých oblastí má vnitřní autonomii.
Španělsko je zemí monumentálních přírodních krás i nepřeberného bohatství
památek všeho druhu. Nesmazatelně se zapsalo i do novověké historie
a kultury celého světa. Rozkládá se na pěti šestinách Pyrenejského
poloostrova a ten už svou polohou - a nakonec i přírodními podmínkami
- tvoří přirozený přechod mezi Evropou a Afrikou. Od afrického kontinentu jej
odděluje na jihu jen 14 km široký Gibraltarský průliv a od ostatní Evropy pak
hradba horského pásu Pyrenejí. Jazyková spřízněnost pak má za následek výrazný
vliv Španělska v Latinské Americe.
Pevninská hranice s Francií a Andorrou je dlouhá 712 km, hranice
s Portugalskem měří 1 232 km, hranice s Gibraltarem, který je pod
anglickou správou, pouze 1,5 km. Zbylá hraniční čára, jejíž celková délka
činí 5 849 km, vede v moři.
Povrch Španělska je značně rozmanitý. Tvoří jej vysoká pohoří, rozsáhlá
údolí, nížiny i rozlehlé náhorní plošiny. Z toho vyplývají i klimatické
rozdíly. Plných 53% území má Španělsko výše než 600 m a patří tedy
mezi nejvýše položené evropské státy. Celá jedna šestina jeho rozlohy leží
v nadmořské výšce nad 1000 m.
Pro turisty je nejzajímavější podnebí na pobřeží. To odpovídá subtropickému
středozemnímu typu, což méně učeně znamená, že jsou na většině pobřeží
horká a suchá léta a mírné, deštivé zimy. Vnitřní část Španělska se
vyznačuje značnými rozdíly teplot jak ročních, tak denních. Ve vyšších polohách
se projevuje drsné horské až vysokohorské klima.
Lumír Pecold |