Národní parky Waterton - Glacier

Ohromný los stál po břicho ve vodě a cpal se vodními travinami. Ponořil vždy hlavu hluboko pod hladinu a pak, po nějaké chvíli, se vynořil s velkým trsem rostlin v tlamě. Všude kolem cákala voda, ale los jen rozvážně přežvykoval a ani se příliš nestaral o to, co se děje v jeho blízkosti. Nakonec je to jedno z nejmohutnějších zvířat Severní Ameriky a mnoho přirozených nepřátel nemá.

Mezinárodní park míru Waterton-Glacier, tak zní celý název území, kde je na ploše větší než 4 500 km2 chráněna jedna z nejpozoruhodnějších horských oblastí světa. Jsou to vlastně parky dva. Menší kanadský Waterton Lakes National Park a téměř devětkrát větší americký Glacier National Park.

Spojení těchto dvou parků a vznik mezinárodně chráněného území, ležícího na hranicích Kanady a USA, iniciovali členové klubů rotariánů v Albertě a Montaně. Chtěli tímto činem připomenout dlouhodobé přátelství Spojených států a Kanady. Oba parky jsou společně nejen na seznamu světového dědictví UNESCO, ale patří také mezi významné biosférické rezervace.

Tomu, kdo chce parky poznat, se nabízí přes 1 200 kilometrů tras, z nichž mnohé vedou i do velmi vzdálených míst. Ještě v polovině června je ovšem většina horských cest neprůchodná pro množství sněhu. Ve výběru tras nejrůznější obtížnosti tu nechybí například takové, jako je Trail of the Cedars - trasa upravená tak, že ji mohou bez problémů absolvovat i vozíčkáři.

Nánosy bahna a písku někdejšího prehistorického moře, které se rozlévalo v těchto místech, se díky tektonickým pohybům zvedly a zvrásnily v pohoří. Konečnou podobu pak místní krajině daly ledovce poslední mocné doby ledové. To byl čas, kdy před deseti tisíci lety obalil celou severní polokouli tlustý příkrov ledu a sněhu. Když ledovce ustoupily, zůstalo po nich pohoří zformované do tvarů přibližně takových, jaké je známe dnes. Skrovným pozůstatkem na tu dobu jsou asi tři tucty ledovců, které jediné zůstaly na území USA dodnes. Na kanadském území parku už nezůstal ani jeden, a pokud se bude podnebí oteplovat tak jako dosud, je pravděpodobné, že i ledovce v Glacier National Park během několika málo příštích staletí zcela zmizí.

Typickým rysem parku jsou hluboká údolí ledovcového původu, jezera, bezpočet horských řek a vodopádů. Zvláštností parku Waterton je, že jeho horské hřbety se zvedají rovnou z mírně zvlněné prérie. Z vrcholu Bears Hump prý kdysi indiáni vyhlíželi stáda bizonů. Právě díky sousedství s prérií se může park pochlubit obrovskou různorodostí rostlin a zvířat. Na stezkách můžete potkat nejen horskou kozu, losa, ovci tlustorohou, ale taky vlky, nebezpečnou pumu i medvěda.

Člověk přišel do těchto míst podle archeologických nálezů už někdy před osmi tisíci lety. V úzkých chráněných údolích nacházel úkryt i relativní dostatek potravy. V 18. a 19. století tu pak lovili v jezerech ryby a na pláních bizony indiáni Černonožci. Počátkem 20. století je ale odtud vytlačili bílí osadníci. V mytologii indiánů Černonožců přišel stvořitel země Napi, aby Černonožcům pomohl, a potom se vrátil opět přes hory ke slunci.

"Cesta ke slunci" se jmenuje také nejznámější osmdesát kilometrů dlouhá vyhlídková trasa v parku Glacier. Je to úzká silnice spojující Apgar se Saint Mary, klikatící se přes průsmyk Logan. Pro množství sněhu je průjezdná někdy až v červenci, ale vyhlídky na barevně pruhované stěny úzkých údolí, na ledovce a horské vrcholy připomínající egyptské pyramidy patří k nejhezčím horským scenériím.

O založení Glacier parku se nejvíce zasloužil G. B. Grinnell, který - okouzlen zdejší krásou hor - sem přicházel po pětadvacet let každé léto. Vytrvale také předkládal Kongresu USA návrhy na ochranu této části Rocky Mountains, až konečně po několika odmítnutích v roce 1910 podepsal prezident Spojených států amerických na doporučení Kongresu zřizovací listiny parku. V roce 1932 byl pak Ledovcový národní park spojen s přilehlou kanadskou částí Rocky Mountains ve Waterton-Glacier International Peace Park.

Info:

Park leží na hranicích Kanady a USA v místech, kde sousedí jihozápadní část kanadské Alberty a severozápad americké Montany. Oba parky byly společně zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1995.

Z flóry a fauny je chráněna předvším vysokohorská tundra, subalpinský lesní pás, horský les s borovicemi pokroucenými a zóna přechodu v prérii. Na území parku roste 770 druhů cévnatých rostlin, jako je například druh ptačince Stellaria americana. Z živočichů zde žije 61 druhů savců a 241 druhů ptáků.

Lumír Pecold