Národní park Kemeri

Na našem trhu cestovního ruchu se objevila nová destinační "hvězda". Jsou jí pobaltské státy. Při prohlídce nabídky většiny cestovek to, až na několik málo výjimek, vypadá spíš klasicky, se zastoupením převážně hlavních měst. Je škoda, že touroperátoři nenabídnou v okolí metropolí zajímavosti, které se tu nabízejí.

Jednou z možností ležící nedaleko lotyšské Rigy je Národní park Kemeri. Rozkládá se na rozloze přesahující 38 tisíc hektarů u pobřeží Rižského zálivu a byl zřízen v roce 1997. Je zde možné sledovat přírodní jevy, které jsou pozůstatkem po starém Litorinovém moři (jedna z vývojových fází Baltského moře), které zde při svém ústupu zanechalo řady dun a mělkých lagunových jezírek. Postupem doby se tu usídlil les a bažiny.

Za návštěvu určitě stojí Velký kemerský močál, tvořený labyrintem jezírek a obydlený také vzácnými ptáky a rostlinami. Pod bažinami se koncentruje voda, která je po jejich průchodu obohacena řadou prvků. Je to základ minerálních vod vystupujících v nedalekém městečku Kemeri.

Chemická analýza vody pochází z roku 1818 a již tehdy potvrdil David Hieronimus Grindel její léčivé účinky. První hotely pro pacienty se objevují v roce 1825. Voda k léčebným kůrám se tehdy dopravovala v sudech, chybělo i některé další vybavení. Oficiálně jsou lázně pokládány za léčebné středisko až od roku až od roku 1836.

Rozšíření letoviska napomohl dar cara Mikuláše I., který věnoval 740 ha půdy, a také stavba železnice spojující Rigu s Junkemeri v roce 1877. Město bylo zničeno v roce 1915 a postupně se obnovovalo až po 15 až 20 letech. Dnes je zde významné sanatorium a velký park. Předchozí věta je však poněkud nepřesná. Platila plně v době, kdy ještě existoval Sovětský svaz. Po jeho rozpadu došlo v oblasti k totálnímu rozkladu a devastaci parku, sanatoria i vlastního městečka. V současnosti (2003 – 2004) probíhá velká rekonstrukce a v nedaleké budoucnosti se Kemeri zase zaskví ve své bývalé kráse. Lze se sem dostat asi po necelé hodině jízdy příměstskou električkou a pak již pěšky pokračovat do národního parku.

Po cestě kolem lesního hřbitůvku se jde až na začátek značené a upravené cesty močálem. Ta pak trvá asi 3 hodiny a je možné se v tichu rašelinišť obdivovat vodnímu ptactvu. Lze uvidět i bílého datla, který je ve znaku NP, chřástala polního, na louce pak ráno spatříte srny, jeleny a uslyšíte i divočáka. Místo je odpočinkem na trase tažných hus, jeřábů a dalších ptáků. Na podmáčených loukách jsou k vidění vedle mnoha orchidejí také rostliny známé u nás. Stezku doplňují tabule s mapkami a vysvětlujícím textem.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení