Cocos Island - Kostarika

Jsme zpět na širém moři.  Na Kokosový ostrov jsme vypluli odpoledne 23. března s východním větrem, vanoucím o síle 13 uzlů. Po okouzlujícím západu slunce jsme ztratili z dohledu poslední obrysy Galapág. Další dva dny jsme se chvílemi trápili nedostatkem větru, avšak většinou nám "východňák" pěkně plnil plachty a pomáhal nám v plavbě k neobydlenému Kokosovému ostrovu, patřícímu Kostarice.

Po třech dnech plavby jsme dorazili k našemu cíli. Byli jsme nadšeni krásou tohoto vulkanického skvostu a výškou jeho skalnatých stěn porostlých bujnou, sytě zelenou flórou. Na tomto ostrově žijí jen kostaričtí ochránci přírody, takže je tam úplný "klídek". Není tam ani jedna vesnice, jen čas od času nějaká ta jachta. V zálivu jsme kotvili jen my. Za rohem v druhém zálivu jsme sice viděli jinou jachtu, ale přece jen jsme cítili krásnou samotu opuštěného ostrova. Moře je v okolí neobvykle průzračné a jeho teplota nás teplomilné tvory potěšila. Naše kotva se zaryla do krásné bílého písku 22 metrů pod hladinou, což jsme z hladiny more bez problémů viděli. Všichni jsme byli nadšeni krásou okolí a hned jsme skočili do vody, abychom to tam pěkně prozkoumali. 

Netrvalo dlouho a byli jsme součástí podvodního světa plného nejrůznějších krasavců. Po chvíli, jen dvacet metrů od lodi, kolem nás proplula pětičlenná skupina žraloků white tip. Jeden z nich byl jen asi 50 cm dlouhý a velice roztomilý. Pak se kolem nás prohnala mořská želva a několik skupin různých ryb.Každou chvíli jsme viděli nějakého rejnoka.Jednomu jsem se dokonce musel uhnout z cesty, jinak by to do mě asi napálil. Dvoumetrový velikán se rozhodl proplout místem, kde jsem zrovna byl já. Bylo to o fous. 

Dlouho jsme si užívali krás podvodního světa a žádná z ryb si z nás nic nedělala. Jakoby nás přijaly mezi sebe.Několikrát jsem se potopil, abych se podíval na žraloky z blízka. Byl jsem mile překvapen jejich krotkou náturou. Nebyl problém být 20 cm od nich a v klidu vedle nich plout. Nikdy ze mě ale nespouštěli své žraločí oči. Můj počáteční ostych byl brzo pryč. 

Žraloci se v mých očích změnili z nestvůr, které z nich film Čelisti dělá, v elegantní, krotké ryby, kterým nevadí naše přítomnost. Potápění se šnorchlem se nám v okolních vodách tak líbilo, že jen zapadající slunce nás upozornilo na to, že jsme byli ve vodě 4 hodiny.

Druhý den jsme využili pěkného počasí a spolu s lidmi z nedaleko zakotvené jachty jsme se s naší jachtou (Volpaia) vydali kolem ostrova k jeho severnímu pobřeží ke skále Iglesia, která se z oceánu tyčí jen několik desítek metrů od ostrova.Rychle jsme připravili naše potápěcí vybavení, vklouzli jsme do něj a první skupina skočila do moře, aby to tam řádně prozkoumala.Hned po ponoření jsme uviděli pět kladivounů jak nás zvědavě okukují.Chtěl jsem je vyfotit, ale než jsem zmáčkl spoušť, byli pryč. 

Pomalu jsme se podél stěny ostrova potopili do hloubky 30 metrů, kde skála končila a začínalo dno pokryté pískem, kameny a různými podvodními rostlinami. Skupiny tuňáků, makrel, papouškových a dalších pestrobarevných ryb kolem nás proplouvaly bez sebemenších problémů. Na dně jsme našli několik početných skupin žraloků, kteří si tam líně polehávali na jemném písku. Žraloci si nás vůbec nevšímali. Jako bychom tam nebyli. Všude kolem nás se ladnými pohyby míhali rejnoci. Ti se nás také nebáli a často připluli na dosah ruky, aby na nás vykulili oči a pořádně si nás prohlédli. 

Postupně jsme obeplouvali ostrůvek a často jsme zpoza nějakého balvanu objevili další skupinu žraloků, rejnoků a jiných ryb. Jednou jsem se v takové situaci málem srazil s nic netušícím žralokem, který se snažil proplout kolem stejného balvanu jako já.I když jsem na jejich přítomnost byl už zvyklý, málem jsem si ucvrnkl do neoprenového obleku, když jsem pár centimetrů od svého obličeje uviděl kočičí oči, žlutého zabarvení a díky bohu zavřenou hubu toho šedivého krasavce, který byl v šoku možná víc než já.Než jsem se vzpamatoval, žralok už dávno odbočil a ladně pokračoval jiným směrem.

Další zatáčka a další skupina žraloků. Tentokrát ve středu skupiny byla samice, na kterou doráželo asi patnáct samců.Jeden z nich měl v hubě její boční ploutev. Okraje tlamy měl zatažené dozadu a jeho ostré zuby byly v průzračné vodě výborně vidět. Žralok byl v transu.Jeho oči byly vykulené a jakoby otočené o 180 stupňů do nitra hlavy. Bylo vidět jen jejich bělmo. Svým tělem házel ze strany na stranu a samice si to ku podivu nechávala líbit.Flegmaticky pokračovala v plavbě se skupinou samců. Pravděpodobně je to součást páření.Každopádně jsme se nechtěli více přiblížit a nehybně jsme je pozorovali jak se od nás vzdalují.

Nechali jsme žraloky žralokama a potápěli jsme se dál. Na naší pravé straně byla stěna skalnatého ostrůvku a na druhé straně jsme viděli jen modrou barvu hlubin oceánu. Náhodou jsem se díval do této azurové modré hlubiny směrem od ostrůvku, když se k nám z dálky začal přibližovat černý objekt.Nejdříve to spíše byla černá tečka na modrém plátně. Po chvíli se to ale začalo rychle přibližovat a zvětšovat. Trochu se mi rozbušilo srdce z nepříjemného pocitu, který člověk cítí, když neví.

Tvar zvětšujícího se černého těla se postupně změnil z oválného na podlouhlý. Chvíli to vypadalo jako bok čtyřmetrové ryby. Nesmysl. Pocit nejistoty se konečně změnil v pocit štěstí, radosti a vzrušení, když jsem viděl, že se k nám celou tu dobu blížil rejnok Manta, který měl rozpětí čtyř metrů. Zírali jsme, jak ladně se pohybuje výborně vypočítanými pohyby svého kolosálního tři a půl metru dlouhého těla, které určitě váží kolem tuny. Jeho majestátnost a tvar,podobající se poněkud hranatému létajícímu talíři nám bral dech. Pomalu kolem nás proplul, pozorně si nás prohlédl a po chvíli se zase ztratil v azurové hlubině.

Po takové podívané nám vůbec nevadilo, že jsme už museli na hladinu díky malému množství vzduchu, který nám zbýval v našich lahvích. Nad hladinou se mezi námi rozpoutal vzrušující rozhovor o všem co jsme v hlubinách Pacifiku viděli. Všichni jsme měli úsměv od ucha k uchu. Věděli jsme, že nám Neptun nadělil nezapomenutelnou podívanou. Říkali jsme, že bychom se nejradši ještě znovu potopili, když se nad námi zavřelo nebe. Z tmavě šedých mraků se na nás spustil hustý déšť doprovázený silným větrem. Déšť nám výborně posloužil při smývání slané vody z nás i z našeho potápěčského vybavení. Ryba, kterou jsme při zpáteční plavbě chytili a kterou Sally výborně připravila na másle s citronem, byla vynikající. Pak už jen následovalo několik lahví piva na oslavu vydařeného dne.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Stopem přes tři oceány 12

Stopem přes tři oceány 13

Stopem přes tři oceány 14

Stopem přes tři oceány 15

Stopem přes tři oceány 16

Stopem přes tři oceány 17

Stopem přes tři oceány 18

Stopem přes tři oceány 19

Stopem přes tři oceány 20

Stopem přes tři oceány 21

Martin Duda