Ironbridge

"Ačkoli vypadá jako železná pavučina, určitě přetrvá věky," napsal o prvním železném mostu na světě dramatik a skladatel Charles Dibdin. A měl pravdu. Most přetrval do dneška a stále je zdrojem obdivu i údivu, tak jako ve chvíli, kdy byl dokončen.

Most překročil nejen vody řeky Severn, ale také ze staré do nové doby. Vždyť právě na březích tohoto nejdelšího toku západního pobřeží Anglie se zrodila v 18. století průmyslová revoluce, která obrátila svět naruby. Zdejší revoluce, na rozdíl od jiných, proběhla bez jediného výstřelu především v hlavách, technologiích a v organizaci práce.
Kraj kolem řeky Severn tehdy živily především první vysoké pece postavené v Coalbrookdale. Po řece se pak přepravovalo uhlí, ruda i výrobky. V jejím údolí začínal onen kolotoč - vytěžit, vyrobit, naložit, převézt a prodat. Voda a koleje, lodě a vozíky, přístavy a nádraží, vše muselo navazovat na sebe a bezchybně fungovat. Asi kilometr nad mostem proti proudu řeky leží údolí Coalbrookdale. Železo se tu pravděpodobně vyrábělo již od poloviny 17. století. Ale pak si zde jistý Abraham Darby z Bristolu najal starou huť, opravil ji a roku 1709 v ní vyrobil první železo - ovšem nikoli pomocí dřevěného uhlí, jak bylo do té doby obvyklé, ale s použitím koksu.
Aby získal koks, zpracovával v údolí místní uhlí. Železo odléval do nových forem, v nichž dělal litinové kuchyňské hrnce a vyráběl kotle s mnohem tenčími stěnami, než bylo do té doby vůbec možné. Odtud také pocházely první železné kolejnice i vozy na železných kolech, jež po nich jezdily.
Huť se stále zdokonalovala. Měchy, které vháněly do vysoké pece vzduch, byly poháněny vodním kolem. Pro případ sucha byl v roce 1743 postaven parní stroj, který měl čerpat použitou vodu zpět do nádrže.
Když Abraham Darby I. začal používat ve vysokých pecích koks místo dřevěného uhlí, byl to vynález doslova převratný. První pec ovšem pracovala dobře jen při pečlivém výběru rudy i koksu, ale syn Abrahama Darbyho celý proces zdokonalil a v roce 1755 začal ve zcela nové peci vyrábět již velmi kvalitní litinu.
Jeho syn, v pořadí třetí Abraham v dynastii Darbyů, pak použil tento materiál pro stavbu prvního kovového mostu na světě.

S nápadem na stavbu mostu přišel architekt Thomas Pritchard ve snaze nahradit místní přívoz. Na jaře roku 1776 schválil stavbu parlament a ve svém vyjádření doslovně uvedl, že most může být postaven z "litiny, kamene, cihel nebo dřeva". Proč byla vybrána ke stavbě právě litina, se dnes již dá pouze tušit. Tento materiál pravděpodobně prosadil Abraham Darby, který měl ve společnosti založené pro stavbu mostu největší kapitálový podíl. Darby byl vybrán také jako hlavní stavitel. Vše svědčí o tom, že stavbu mostu pojal jako důkaz možností nových materiálů, nových technologií a nových myšlenek lidí. Byla to výzva pro architekta i stavitele.
První návrhy mostu počítaly s jednoobloukovým mostem dlouhým 36,5 metru, v další fázi byl návrh pozměněn a most zkrácen na 27 metrů, aby byl konečně v poslední etapě návrhů opět prodloužen na 30 metrů. Bylo odhadnuto, že ke stavbě mostu bude zapotřebí více než 300 tun litiny a že stavba přijde na 3 200 liber.
Těsně před vánoci roku 1777, kdy práce na mostu sotva začaly, Pritchard zemřel a výstavba zůstala pouze na Darbym. Ten musel řešit jak do té doby nevídané technologické problémy, tak i skutečnost, že stavba mostu byla mnohem dražší, než se předpokládalo.
Největšími odlitky na konstrukci mostu je pět hlavních žeber, z nichž každé váží 5,75 tuny. Vysoké pece v Coalbrookdale ale v té době byly schopny vyrobit denně jen něco málo přes dvě tuny železa. Nebylo tedy možné odlévat mostní žebra přímo z vysoké pece.
O stavbě mostu se dochovalo až překvapivě málo informací. Můžeme se tedy jen domnívat, že na břehu řeky byly postaveny tavicí pece a velké mostní díly byly odlévány do pískových forem přímo na místě. Odpadla by tak i přeprava křehkých odlitků z Caolbrookdale. Konstrukce mostu je navržena tak, že na žebra působí především tlakové síly. Celý most je značně předimenzovaný, pravděpodobně proto, že v té době nebyly vlastnosti litiny ještě dostatečně známy. I když je litina na tlak velmi pevná, je křehká a při stavbě samotné se muselo se štíhlými mostními oblouky zacházet více než opatrně, aby se nezlomily.
Samotná konstrukce mostu připomíná tak trochu dětskou skládanku. Zcela evidentně vychází z principů tesařského řemesla, využívá rybinové spoje a čepování bez použití jediného šroubu nebo nýtu - šrouby, které jsou dnes na konstrukci vidět, byly přidány později. Pět polokruhových žeber spočívá na zděných pilířích a je doplněno o dvě sady dalších žeber navzájem propojených železnými pláty, ozdobnými kruhy a do tvaru kýlu prohnutými výztuhami. Jednotlivé spoje jistily klíny. Celý most udivuje velmi přesnou slévačskou prací, kdy jednotlivé prvky bezchybně zapadají jeden do druhého.
Z účetních záznamů je patrno, že v srpnu 1779 se na stavbě mostu slavilo. Útrata šesti liber za pivo pravděpodobně uzavřela dokončení žebrové konstrukce mostu. V prosinci téhož roku bylo odstraněno lešení a dá se předpokládat, že most byl dokončen.
Jeho stavba podle dobových záznamů stála nejméně 5 250 liber a Darby nejspíše zaplatil 2 000 liber rozdílu proti původnímu rozpočtu z vlastní kapsy a značně se zadlužil.
První most postavený z litiny a kamene dlouhý 30 metrů a 62 centimetrů však stál. Jeho 384 tun železa vydrželo i nápor velkých záplav na řece Severn v roce 1795, kdy bylo pobořeno mnoho jiných mostů, a tak vzrostla jeho sláva a popularita. Jeho dokončení zahájilo epochu výstavby mostů z litiny a svářkové oceli, která trvala celé století.
Dynastie Darbyů dnes odpočívá na místním hřbitově. Na to, jakou roli sehrála v dějinách techniky, poměrně skromně. Abraham, Edmund, Samuel, manželky - všichni pod mramorovým náhrobkem a vedle svých zaměstnanců. Ti nemají náhrobky z mramoru, ale ze železa. Z materiálu, který téměř dvě století formoval zdejší život. Všichni společně by se asi velmi divili, jakých přeměn se jejich údolí dočkalo v běhu času.
Železný most a Coalbrookdale byla vůbec první místa spojená s rozvojem průmyslu, která se stala turistickou atrakcí. Navštěvovala je řada zajímavých osobností, zvěčněna byla na mnoha obrazech, mincích, džbánech, talířích, krbových mřížích a dalších předmětech denní potřeby nebo určených na památku. A je tomu stejně dodnes. V délce téměř pět kilometrů podél zákrutů řeky Severn se rozkládá pět muzeí: pod střechou i pod širým nebem, přímo na břehu a zčásti na strmých návrších nad řekou. Jsou tu dochovány ukázky z počátků moderního průmyslu.
V Coalbrookdale je muzeum železa, nedaleko mostu v bývalém skladišti pak expozice muzea řeky Severn, v Coalportu stojí muzeum porcelánu, v Jackfieldu je zase představena výroba dlaždic a skanzen Blits Hill je zaplněn nejen stavbami z 19. století, ale také barvitými figurkami skutečných řemeslníků. Snadno zde proto potkáte umouněného kominíka, který táhne svou káru, nebo se vám dostane zasvěceného výkladu od svíčkaře. S ještě teplou svíčkou v dlaních můžete zajít na kus řeči do stolárny, podívat se na představení potulných herců nebo zajít k řezníkovi či pekaři.
V Blits Hill se dodnes točí kolo těžní věže, dýmá parní stroj, v tiskárně se sází postaru a vlastně to není ani muzeum, ale stále žijící městečko s původními domy, dílnami a hospodářstvími. Za své přežití vděčí všechny ty stavby, předměty a nakonec i železný most přes řeku Severn paradoxně skutečnosti, že poté, co odtud zasvítilo světlo ukazující směr průmyslové revoluci, samotné údolí zůstalo stranou všeho dění. Průmysl se přestěhoval do Manchesteru, Glasgowa, Newcastlu a dalších měst. Kdyby byl pokračoval průmyslový rozvoj údolí, zcela jistě by byl most nahrazen nějakým větším, modernějším a staré dílny a domy by byly přestavěny.
To vše se ale nestalo, a tak je toto údolí v západní části Anglie v okolí Telfordu unikátní vzpomínkou na dobu dávno minulou a Ironbridge, železný most, je jeho chloubou.

Lumír Pecold