Banská Štiavnica

Nejstarší a nejvýznamnější báňské město Slovenska, které dosáhlo v 18. století největší těžby stříbra v celé Evropě. Poprvé na světě zde bylo v místních dolech využito střelného prachu pro mírové účely. Ve městě byla také otevřena nejstarší technická vysoká škola na světě. Tak nějak by mohla znít pozvánka k návštěvě tohoto slovenského města. Pár vět ale nemůže představit všechny zajímavosti, které se tu návštěvníkovi přímo nabízejí.

Milovník historie jistě ocení, že území dnešního města bylo osídleno už v neolitu. První písemné zprávy pocházejí ovšem až z počátku 12. století. Malá hornická osada se rychle rozrostla ve výstavné město. Není přesně známo, kdy Banská Štiavnica získala městská privilegia, ale bylo to zcela jistě do poloviny 13. století.

Geologa zaujme například to, že základ rozvoje města tvořila bohatá ložiska stříbrných, zlatých a jiných rud. V první polovině 13. století přišli podle dochovaných písemných zpráv do města němečtí horníci. Ti přinesli novou techniku dolování, která jim pomáhala k lepším výsledkům. Již koncem 13. století se zde produkovalo okolo 5 000 kilogramů stříbra ročně.

Ve středověku patřila Banská Štiavnica mezi nejvýznamnější evropská střediska hornictví a byla druhým největším městem v Uhersku. Vzdálenost dvou románských kostelů, farního ve středu města a dominikánského na jeho spodním okraji, svědčí o tom, že Banská Štiavnica byla už ve svých začátcích velmi velkoryse založena a nesporně už tehdy byla jedním z největších měst tehdejšího Uherska.

Současné staré město je malebně rozloženo v centru chráněné krajinné oblasti Štiavnických vrchů. Původně pravděpodobně dřevěná obydlí záhy vystřídaly bytelné kamenné domy. Ve městě se nacházejí desítky těchto staveb, z nichž většina tvoří městskou památkovou rezervaci.

Velká hospodářská produktivita dolů ve 14. a 15. století umožnila výstavbu mnoha honosných domů a město tak dostalo pevnou architektonickou kostru.

Doby rozkvětu střídala období úpadku. Objev Ameriky a příliv zámořského zlata a stříbra srazil cenu domácích drahých kovů. Snižovaly se mzdy a životní podmínky havířů se zhoršovaly natolik, že vedly k rozsáhlým vzpourám. Ty byly potlačeny, ale Banské Štiavnici hrozilo vzápětí další nebezpečí.

V bitvě u Moháče padl uherský a český král v jedné osobě, zahynuli přední velmožové a biskupové. Tureckým vojskům už nestálo téměř nic v cestě. Dobývali jeden opěrný bod za druhým.

Měšťané Banské Štiavnice, vystrašení zprávami o tureckých ukrutnostech, vystavěli kolem města moderní fortifikační stavby. V hrůze před tureckým pleněním a ve velké časové tísni strhli dokonce klenby farního kostela Panny Marie a přestavěli ho na mohutnou pevnost. Bývalá střední loď chrámu se změnila na nádvoří, nároží byla zesílena baštami. Také původní hradební zdi kolem kostela byly zesíleny a zpevněny.

V současnosti je tato mohutná stavba zvaná Starý zámek jednou z dominant stojících nad městem. Opevňovací práce tu trvaly třináct let, ale posléze se ukázalo, že tato pevnost samotná nemůže zajistit ochranu města, které je postavené v tak členitém terénu.

Italský inženýr Ferrabosco vypracoval pro Banskou Štiavnici podrobné plány obrany. Podle nich postavili v roce 1554 nejdříve Piarskou bránu a v dalších třiceti letech další čtyři brány, které se ale do dnešních časů nedochovaly.

V letech 1564 – 1571 postavili na vrchu Frauenberg novou pevnost, která byla později nazvána Nový zámek. Mohutná hranolovitá a strohá stavba s oblými rohovými věžemi se tyčí nad městem dodnes.

A tak si v Banské Štiavnici přijde na své i obdivovatel starých válečných časů.

Všichni ti útočníci byli lační jen po zlatě a stříbře. Úpadek pak završila voda, která koncem 17. století zalila téměř všechny šachty.

Krizi dolování prolomila až důmyslná technická zařízení a mechanizmy na čerpání spodní vody. Okolo města byla vybudována řada malých přehrad zvaných »tajchy«. Voda z těchto nádrží poháněla čerpadla a další stroje.

V dolech se začaly razit nové štoly a později začaly na povrchu pracovat první parní stroje. Ze dne na den se zvyšovala těžba i příjmy majitelů dolů. Leccos z těch mechanizmů se dochovalo až do dnešních dnů, takže si tu přijdou na své i milovníci staré techniky.

Stoupající prosperita těžby měla vliv nejen na rozvoj techniky, ale také na výchovu mladých technických sil. Tak v Banské Štiavnici byla již v roce 1735 založena první báňská škola na světě. V roce 1770 Marie Terezie školu povýšila na akademii.

Ve druhé polovině 18. století podnítila hospodářská prosperita další růst města. Stavěly se nové domy a ty staré byly mnohde přestavěny a dostaly novou barokní podobu. Barokní umění tak zanechalo v Banské Štiavnici nesmazatelné stopy a velké množství působivých architektonických i výtvarných děl, které jsou soustředěny v místní galerii. A tak si tu pro svou vášeň najdou něco i milovníci umění.

Info:

Banská Štiavnica byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1993. Je to malebné město mezi horami, které skrývá spoustu zákoutí a nevšedních památek.Ve třech domech na náměstí je umístěna Galerie J. Kollára. V sousedství stojí budova bývalého báňského soudu Berggericht, dnes muzeum s expozicí minerálů. Za pozornost jistě stojí věžovitá budova zvaná »Klopačka«, z níž klepáním na dřevěnou desku svolávali horníky do práce. Ještě jižněji, v sousedství jezera Klinger, se nachází areál báňského skanzenu, kde je možné navštívit i banskoštiavnické podzemí a výčet ani zdaleka není kompletní.

Průvodce po Banské Štiavnici zdarma

Lumír Pecold