Urbino

Za svůj jedinečný rozkvět vděčí toto město hlavně vévodovi Federicu da Montefeltro. Byl to dobrodruh, znalec střelných zbraní a žádaný vůdce žoldnéřů, který šel od jednoho vítězství k druhému a za své služby si nechával královsky platit. Takto získané peníze pak investoval do svého malého impéria.

Kdo chce navštívit Urbino, musí zamířit do kopcovité krajiny Marků. Malebně položené město na dvou pahorcích při vstupu do Apeninského pohoří leží nad údolím řeky Metauro, vzdáleno asi třicet kilometrů od pobřeží Jadranu. Město je typickým představitelem italské středověké architektury již s vlivy začínající renesance. Od středověku dodnes je sídlem univerzity.

Město bylo založeno Římany v roce 185 př. n. l. Prodělalo dlouhý vývoj a od 12. století zaznamenalo ohromný rozkvět pod vládou Montefeltrů. Vrcholem tohoto období je panování knížete Federica II. z Montefeltra (1444 – 1482), který nebyl jenom obratným válečníkem a diplomatem, ale také milovníkem umění. Rád se sám nechával malovat, například jeho obraz od Pierra della Francesca z roku 1466 je vystavován ve Florencii v galerii Uffizi. Federico je zde již malován ve své typické pozici z profilu, jelikož přišel v jednom z turnajů o pravé oko a zlomil si nos.

Za jeho vlády dostalo Urbino svůj nezapomenutelný ráz, který si z velké části podrželo dodnes. Nakonec sídlo, jež si v Urbinu nechal postavit, je pokládáno za nejkrásnější renesanční palác v celé Itálii. Tento architektonický skvost je pro své vytříbené řešení s knihovnou a obrazy pokládán za obdivuhodný památník vysokých uměleckých a intelektuálních ideálů renesance. Odtud, ze své pracovny zdobené dřevěnými intarziemi, řídil svou říši.

A nepochybně panoval velmi obratně. Podporoval své poddané a ti ho milovali. Traduje se, že když kráčel ulicemi, klekali si lidé před ním a říkali: "Bůh tě ochraňuj. Pane!" Přitom to ale vůbec neměl jednoduché. Jako nemanželské dítě měl cestu k vrcholu daleko složitější a musel soupeřit i se svým nevlastním bratrem. Po zasnoubení jeho dcery se synovcem papeže Sixta IV. mu byl nakonec propůjčen titul vévody.

Federicův syn Guidobaldo především zásluhou své manželky Elisabeth Gonzagové pokračoval v otcových šlépějích, a proto i začátkem 16. století patřilo Urbino k nejvýznamnějším městům z hlediska umění. Ze známých jmen uveďme alespoň literáta Baldassara Castigliona.

Město je i dnes obehnáno linií téměř neporušených hradeb a uvnitř v úzkých uličkách je propletena současnost s dávnou historií.

S výstavbou města jsou spojena jména významných architektů. Dalmatinec Luciano Laurana stavěl zdejší knížecí palác (Palazzo Ducale) v letech 1465 – 1472. Tato stavba je dodnes architektonickou chloubou města a stále si vynucuje u návštěvníků patřičný respekt jako mistrovské dílo zachycující období pozdní gotiky a rané renesance. Je v něm umístěna Národní galerie kraje Le Marche (Galleria Nazionale delle Marche).

Donato Bramante, slavný zdejší rodák, který se proslavil především stavbou baziliky sv. Petra ve Vatikánu, zanechal v rodném městě mimo jiné mauzoleum vévody Federica di Montefeltra.

Z architektů vzpomeňme ještě například jméno slavného Federico Barocci, který se rovněž podílel na utváření rázovité atmosféry Urbina.

V národní galerii kraje Le Marche jsou ochraňována významná díla malířů Uccella, Tiziana, Buruguetta. Zhlédnout zde lze také například obraz Bičování od Pierra della Francesca, Madonu od Verrochia nebo originál obrazu Němá od Raffaela.

S Urbinem je spjato také jméno malíře Giovanni Santi, ale především pak právě jeho slavného syna Raffaela - zdejšího rodáka.

V někdejší Via del Monte, nesoucí dnes umělcovo jméno, stojí dům, v němž slavný malíř prožil prvních čtrnáct let svého nedlouhého, ale bohatého života. V jednom z pokojů se dokonce na zdi zachovala první známá malba chlapce Raffaela - Madona s děťátkem.

Z celé řady kostelů je v Urbinu nejzajímavější San Giovanni Battista s cennými freskami od Lorenza a Jacopa Salimbeniů z první poloviny 15. století.

Slavní panovníci, literáti, malíři i architekti - ty všechny už odvál čas, ale když vstoupíte do města, tak zdi domů lemujících ulice jakoby dýchaly jejich činy, obrazy, verši. Urbino má úžasnou atmosféru, která na jedné straně čerpá z živné půdy, kterou tu ti slavní rodáci zanechali. A na druhé straně žije přítomností a spoustou mladých lidí, kteří studují na zdejší univerzitě. Jako by se naplňovala ona proklamace Federica z Montefeltra: Bytí je konečné, touha po vědění veliká a plémě Marků obzvláště zdatné.

Info:

Urbino leží severozápadně od Ancony a jihozápadně od Rimini ve výšce 451 m n. m. a má necelých 20 000 obyvatel. Na seznam Světového dědictví UNESCO bylo Urbino zařazeno v roce 1998. K jeho největším pozoruhodnostem patří především staré město, dóm, Piazza della Republica, kostely San Francesco a San Sergio, Palazzo Ducale s pracovnou Federica da Montefeltro zvanou Studiolo a ve výčtu by neměla chybět například Data - největší stáj pro koně v Itálii (300 koní) nebo Palazzo Albani či rodný dům malíře Raffaela.

Lumír Pecold