Stovky krokodýlů na Džerbě

Není to poplašná zpráva, která by měla vyvolat masové odhlašování turistů ze zájezdů do Tuniska, kam v posledních létech létá tisíce Čechů. Navštívíme jen velice populární atrakci, která velice zajímavým způsobem zpestří mnohdy jednotvárný pobyt na ostrově a jeho plážích, sluníčku, koupání v moři a večery v hotelových barech.

"Monsieur Jarda", obrátil se na mně Ali, "už jste se byli podívat na krmení krokodýlů?"

Jen tak ledabyle s úsměvem to prohodil, mezi popojížděním v zácpě  na kruhové křižovatce, kde největší zmatek dělali čtyři policisté. Opět se vybavovali uprostřed křižovatky s nějakým řidičem a vůbec jim nevadilo, že se křižovatka pěkně ucpává. Je jasné, že Ali počítá s naším zájmem a s další jízdou, každý dinár je dobrý…. Za těch pár dnů co s ním jezdíme jsme ho už prokoukli, neustále něco nabízí navíc. Ale proč ne, na ostrově se narodil a zná všechno co je tu zajímavého, je sympaťák, bydlí v nedalekém Midounu a pravidelně stává před naším hotelem.

Ne, ještě ne, ale chceme se tam podívat, zavezeš nás tam?

Odpověděl jsem francouzsky a vzpomněl si na slova mého dávného učitele pana Maštery ze Znojma, jak před mnoha léty, kdy frčela jen ruština, říkal: Nikdy nevíš, kdy tu fráninu budeš potřebovat.

Schválně jsem se "chytil" na jeho hozený háček. Pro uklidnění budoucích návštěvníků ostrova musím podotknout, že na Džerbě není žádná řeka ani jezero, takže krokodýli tu v přírodě nežijí.

Ale o farmě jsme už hodně slyšeli a pochopitelně jsme se tam chtěli podívat, jedno zda dnes nebo za týden.

"Oui, trés bien, monsieur ", pokýval hlavou, spokojeně se usmál jak to na nás dobře zahrál, prudce se otočil s autem na silnici, až zajel na nezpevněný pískový okraj, zvedlo se mračno prachu a písku a už jsme ujížděli na jih ostrova směrem k Taguermesskému majáku, kde jsou krokodýli. Dalších pár dinárů má v kapse.

Celý areál se nazývá Parc Djerba Explore a jeho součástí je museum Lalla Hadria Museum sčástí etnografickou s praktickými ukázkami tradičních venkovských prací, historickou s keramickými, písemnými a dalšími exponáty a expozicí věnovanou historii ostrova.

Třetí a pro drtivou většinu návštěvníků nejatraktivnější částí je krokodýlí farma. Po zaplacení nezbytného vstupného, které se vybírá do všech atrakcí parku zvlášť, jdeme mezi opunciemi, kaktusy a jukami (proč tu vysazují introdukované  rostliny z Ameriky, jsme těžko chápali - vždyť jsme v Africe a ta je velice bohatá na vlastní sukulenty) k nové kamenné hradbě s věží, která představuje bránu vedoucí ke krokodýlům. Za ní jsou jezera a písečné pláže, palmy a nad tím vším vedou lávky a můstky, odkud vidíme první různě velké krokodýly nilské.

Úžasný pohled na desítky krokodýlů, líně se povalujících na rozhraní vody a břehu, ležících přes sebe, jako poválené klády někde v lese. Sem tam nějaký plave, nebo bez pohnutí leží na temné hladině jezera, jenom oči či nozdry jsou nad hladinou. Každý fotografuje nebo filmuje, takové množství pověstných predátorů opředených mnoha smyšlenými i skutečnými historkami se opravdu hned tak nevidí.

S krokodýlem nilským se můžeme setkat ve volné přírodě po celé Africe, kde je nějaká řeka nebo jezero, stojatá voda. V Tunisku se ale vyskytuje jen velmi zřídka - nejsou tu žádné velké vodní plochy či řeky. Ale v jiných částech Afriky dorůstá značné velikosti 5 - 6 metrů délky a váhy až 10 metráků!

"Hele podívejte, támhle, to je tedy kousek", najednou zvolal Jarda a ukázal na obra - krokodýla. Převyšoval svojí velikostí ostatní i když ani ti nebyli žádní mrňouskové….V příštích několika minutách jsme se bavili vyhledáváním největšího krokodýla, abychom si jej mohli vyfotografovat. Mladí krokodýli jsou olivově hnědí s černými lemy na těle i ocasu, v dospělosti poněkud blednou.

Procházíme po můstcích, které jsou po stranách opatřené masivními zábranami a sítěmi, aby snad někdo nespadl do vody mezi krokodýly. Byla by to jistá a hrozná smrt. Ale prý se tady nikdy nic podobného nestalo. Ovšem odhady odborníků udávají, že volně v přírodě každoročně zaplatí životem setkání s krokodýlem několik stovek obyvatel Afriky. Těžko si jen dovedeme něco podobného představit. Zlatá Evropa!

Blíží se sedmnáctá hodina a to je doba krmení. Množství návštěvníků se zvětšuje a všichni míří do obrovské, prosklené haly, která je volně propojená průplavem s jezery venku. Tady pro nás nastal opravdový šok - písečný břeh i mělká voda jsou pokryté stovkami líně ležících krokodýlů všech velikostí. Údaje na informační ceduli udávají v několika jazycích, že se tu celkem chová přes 400 jedinců.

Konečně přijíždějí dva mladíci, pracovníci farmy, na vozících mají bedny plné rozřezaných kuřat. Berou kusy kuřat a hází je dolů, mezi líně a nehybně ležící plazy. Nastal obrovský mumraj, bitva kdo s koho, kdo urve masa víc a dřív a z líných krokodýlů se stali drsní, rychlí a nekompromisní predátoři. V hale se rozléhalo jen vření vody a cvakot desítek a desítek naprázdno sklaplých čelistí. Kuřata polykali jako maliny. Během pár okamžiků byly bedny prázdné. Krmení skončilo. Na stovku či dvě, možná i víc krokodýlů se nic nedostalo. Snad zítra, nebo za týden. Ještě, že jsou zvyklí celé dny být bez kořisti anebo že by byli tak přežraní? I to je možné, v době sezón je kvůli turistům krmí každý den, mimo sezónu jedenkrát týdně.

Potravu v přírodě mají krokodýli docela pestrou. V mládí se živí drobnými bezobratlými a hmyzem, s věkem a velikostí se zvětšuje i kořist. Dospělý jedinec dokáže ulovit i antilopu, mladé hrochy či buvoly a bohužel i neopatrného člověka. Žere ovšem i zdechliny všech možných zvířat, nevybírá si.

Při pohledu na krmení krokodýlů naporcovanými kuřaty jsem si vzpomněl na ambiciózní projekt Agrodružstva v Jevišovicích u Znojma, kteří realizují unikátní podnikatelský záměr, jaký nemá nejen v České republice, ale v Evropě obdoby. Nakoupili prvních padesát mláďat krokodýlů nilských s tím, že vybudují krokodýlí farmu v Novém Karlově v níž originálním způsobem zhodnotí tisíce uhynulých a nestandardních kusů pocházejících z jejich specializovaného chovu kuřat a prasat. Z krokodýlů se tak stane živá kafilérie. Chov se má rozšířit až na těžko představitelných 1 000 kusů krokodýlů! Bude to prý parádní atrakce pro turisty, levně je vykrmí a vydělají i na prodeji kůží, masa krokodýlů pro labužníky v drahých restauracích atd. Čtyři stovky krokodýlů na malé ploše jsem už viděl a vyrazilo nám to všem skoro dech, ale tisícovku si vůbec nedovedu představit. Doufám jen, že jevišovičtí vědí co dělají. Příště se za krokodýly nebude jezdit do Tuniska, ale do Nového Karlova u Znojma.

Velká část krokodýlů, které jsme zde viděli je z vlastního chovu. Samice naklade 40 - 60 vajíček asi do půl metru hluboké jámy vyhrabané v písku a potom je zahrabe a přikryje. Po celou dobu inkubace, která trvá asi 85 dní se zdržuje někde poblíž. Při líhnutí dokonce pomáhá mláďatům se z vajíček či z pískového hnízda vyhrabat. A to je konec rodičovské péče. Další život mláděte už je bojem o přežití.

Mláďata jsou velmi krásná a roztomilá. U východu se díváme na vystavená vajíčka a terária s desítkami mláďat, fotíme je, když k nám přistoupil jeden z mladíků, kteří krmili před chvílí krokodýly. V rukou držel dvě asi patnácti centimetrová mláďata:

"Vezměte si je do ruky, pohlaďte si je, nebojte se", a Jarda s Lubošem si s určitým ostychem vzali mláďata do ruky. Nebylo divu, jsou křehká, mrňavá, nehybná s otevřenými tlamičkami, jako plastikové modely. Okamžitě se kolem kluků vytvořil hlouček děvčat a nastalo štěbetání, smích, cvakání fotoaparátů, filmování.

Jak jednoduché je navázání kontaktů…….ale kde u nás vzít mládě krokodýla?

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice