Napříč Guatemalou

Při zapíjení krásného dne v mexické hospůdce jsem potkal Australana Loweyho, který byl na cestách dva měsíce a už nevěděl kam se má dále vydat. Můj nápad s cestou do Panamy se mu líbil a tak se ke mě přidal. Po několika dnech v překrásné zemi, plné usměvavých lidí a výborného jídla jsme ve Frontera Echeverria pomocí místních vesničanů a jejich kanoí, přepluli přes řeku do Guatemaly. Tady nás uvítalo hejno dětí, kterým jsem rozdal pár náramků, tužek a přívěsků. Když jsem viděl jak se o věci perou, bylo mi líto, že jsem to udělal.

Bujnou zelení guatemalské krajiny jsme se vydali k městu Flores. Hliněná cesta, mikrobus bez tlumičů a další rádoby závodník za volantem nebyla dobrá kombinace, ale nakonec jsme v pořádku dojeli. Na stěně jednoho z domů, které mají ve Flores velmi pestrobarevné fasády, byla reklama vyzívající k dodržování hygieny a prevenci proti nákaze cholerou. Brzo jsem zjistil proč.

V hostelu, který vlastní milý Holanďan a jeho guatemalská holka, jsem si dal špagety které rozpoutaly 5-denní teror. Hodinu po dojedení mě břišní bolesti a křeče dohnaly na záchod, který se mi na pár dnů stal přechodným domovem. Věděl jsem, že si na jídlo budu muset dávat pozor stejně jako v Bolívii, kde jsem zažil něco podobného.

Druhý den jsme se vydali k nejznámějším mayským ruinám - Tikal, kam jsme s Loweym dojeli pozdě odpoledne. Chtěli jsme na zříceninách přespat, jak nám mnoho lidí doporučovalo. Je to sice zakázané a rozmístěné hlídky v celém areálu ruin na to dávají velký pozor, ale prý to stojí za to. Po pěšině jsme se džunglí dostali k hlavním zříceninám, kde se nás jeden ze strážníků zeptal jestli nechceme spát tady mezi ruinami, či na vršku jedné z nich. Řekl jsem mu že ne, aby nás nemohl vyhodit, kdyby měl takový záměr. On mě ale odpověděl, že nám přespání na zřícenině dovolí, když mu každý dáme US$ 20. Kdyby nenasyta řekl US$ 5, třeba bych mu to i dal, ale za US$ 20 ať jde do Prčic. Řekl jsem mu, že spíme v hotelu Tikal Inn, vedle areálu zřícenin a rychle jsme to vzali jiným směrem.

Vylezli jsme na zříceninu v místě, kterému říkají Ztracený svět. Odtud byla vidět Temple 4, která sahá do výšky 70 metrů. Pohled na tuto obří stavbu, tyčící se nad vršky stromů džungle, byl kouzelný.   Po chvíli se objevil další strážník s puškou a čekal až odejdeme, což jsme také udělali. Bylo už 18:00 hodin a park zavíral. Od zříceniny jsme to vzali rovnou do džungle, která je všude kolem. Hustým porostem jsme šli jen asi 100 metrů. Tam jsem si mezi dvěma stromy natáhl hamaku a Lowey na zemi položil matraci. Brzo jsme zalehli, abychom mohli brzo ráno zpět na zříceniny. Opice nám ale připravily takové představení, že se spát moc nedalo. V dáli mně to řvaní nevadilo, když jsem ale opici slyšel někde nade mnou, čekal jsem, že mně každou chvíli spadne do klína. Řvoucí opice jsou poměrně malé. Řvou ale jako King Kong, což černému pralesu dává krásně strašidelný charakter. Jejich řev nás často budil, ale přesto jsme se výborně vyspali.

S úsvitem jsme vylezli na zříceninu a užívali si klidu a pohody bez jediného strážníka či turisty. Párkrát jsme viděli jak se opice přehupují z větve na větev a při tom vydávají jejich tajemné pokřiky. Hustá mlha pomalu mizela a my jsme konečně viděli vršky zřícenin, které se tyčily nad korunami stromů. Dole pod zříceninou jsme uviděli překrásného páva, který nám svým barevným ocasem připomněl svou krásu. Dopoledne jsme ještě vylezli na několik zřícenin, ale 35-stupňové horko a dusno nás vyhnalo z pralesa.

Ještě ten den jsme vyrazili z Flores na jih Guatemaly. Já jsem se neustále potýkal s mým dočasným handikepem, následkem snědených špaget, ale vypadalo to, že se to už lepší. V Guatemale jsou silnice hrozné a cestování slouží i jako výborná masáž. Po této velice chudé zemi cestují v malých mikrobusech většinou místní obyvatele. Pro domorodce a jejich děti jsme v těchto dopravních prostředcích byli velkou atrakcí. Při každé zastávce ve vesnicích či městečkách, se k našemu vozidlu přihnala parta dětí snažících se prodat jejich obrázky či igelitové pytlíky naplněné barevnými nápoji. Já jsem si radši nic nekupoval při vzpomínce na můj problém a na hodiny prosezené na guatemalských záchodech.

Přestoupili jsme do dalšího mikrobusu a po dvouhodinové jízdě jsme se ocitli v městečku s hliněnými silnicemi, dřevěnými chatrčemi, z nichž největší byl místní hotel, který byl prázdný. Všude pobíhaly děti ve špinavém a potrhaném oblečení, pro které jsme byli zlatým hřebem celého dne. Ve chvilce jich bylo kolem nás asi 50. Bohužel, po neblahých zkušenostech, jsem ale nikomu nic nedával.

Chtěli jsme se dostat až do města Coban, ale další mikrobus už nejel. Zastavili jsme tedy náklaďák plný pytlů obilí a po krátké debatě jsem se s řidičem domluvil, že nás vezme do Coban za cenu jízdného v rozhrkaném mikrobusu. Slunce bylo za horizontem a když jsme vylezli na pytle kukuřice, byla už tma. Vedle mě seděl Guatemalec a neustále mi něco vysvětloval. Vše jsem pochopil až když jsme dojeli k prvnímu kopci. Z gestikulace jsem vyrozuměl, že náklaďák to s námi nevyjede. Že prý já, Lowey, Izraelec Eres a 3 další Guatemalci musíme za náklaďákem do kopce běžet a na kopci si prý můžeme znovu naskočit. Nechtěl jsem naše batohy nechat jen tak odjet a tak jsem radši náklaďák doběhl a nechal se vyvézt. Lowey byl přiměřeně naštvaný po tom, co se vyškrábal na korbu až na vrcholku kopce. Já jsem mu pro utěšení řekl, že jízda do kopce byla celkem pomalá a nepohodlná. Při dalších pěti kopcích jsme už odmítli slézat. Na začátku cesty nám řidič řekl, že budem v cíli za dvě hodiny. Kolem půlnoci jsme po šesti hodinách hodně pomalé jízdy konečně dojeli do Coban.

Stopem přes tři oceány 1

Stopem přes tři oceány 2

Stopem přes tři oceány 3

Stopem přes tři oceány 4

Stopem přes tři oceány 5

Stopem přes tři oceány 6

Stopem přes tři oceány 7

Stopem přes tři oceány 8

Stopem přes tři oceány 9

Stopem přes tři oceány 10

Stopem přes tři oceány 11

Stopem přes tři oceány 12

Stopem přes tři oceány 13

Stopem přes tři oceány 14

Stopem přes tři oceány 15

Stopem přes tři oceány 16

Stopem přes tři oceány 17

Stopem přes tři oceány 18

Stopem přes tři oceány 19

Stopem přes tři oceány 20

Stopem přes tři oceány 21

Stopem přes tři oceány 22

Stopem přes tři oceány 23

Stopem přes tři oceány 24

Stopem přes tři oceány 25

Stopem přes tři oceány 26

Martin Duda