Jedete-li do Skotska poprvé, připravte se na to, že tu mají vlastní bankovky, vlastní jazyk (i když s vámi budou mluvit anglicky), a kromě Lochnesky a dudáků v sukni i rockové kapely. Předpokládám, že cestujete z jihu, z Anglie, takže vaše první zastávky jsou Edinburgh a Glasgow, potom snad dál na severu Dundee a Aberdeen. Kam nejdřív?
KLUBY A HOSPODY
V Edinburghu je hned u vlakového nádraží The Venue vyhlášený místní rockový klub
(na Calton Road). Má něco společného s brněnskou Křenovou, zvenku vypadá stejně
odpudivě. Je ale větší. Dole se hraje, v patře se nahrává a kromě britských kapel
na šňůře tu můžete občas vidět i ty kvalitnější domácí. The Music Box je v
historickém středu města na Victoria Street, obklopený jinými, méně významnými
kluby a obchůdky s exotickým zbožím. V Glasgow by vám neměly ujít The King Tut,s
Wah Wah Hut (St Vincent Street), Appolo (Renfrew Court) a Barrowland (Gallowgate).
Místní klubová scéna je velice aktivní a několik vlastníků klubů se sdružilo pod
názvem Slam. Kromě běžných klubových pořadů se starají i o nahrávání. V Dundee
se rozhodně zastavte v klubu West Port Bar (Henderson,s Wynd), je to prý nejlepší
místo pro poslech i pokec. Vyhlášená hospoda, ve které se nejlépe hraje, je Bar
Chevrolet (21 South Ward Road) a nejlepší noční klub The Dance Factory (tatáž ulice,
31 South Ward Road). V klubech v Aberdeenu se hlavně tancuje. Do univerzitního (Broad
Street) se vejde 600 lidí, do Cafe Drummond (Belmont Street) asi 300, do Radar,s Eating
House (9 Belmont Street) asi 100.
Hlavně nezapomeňte, že noční ruch začíná v klubech a hospodách nejdřív v devět
večer. V místních kulturních přehledech se přesně dozvíte, který den se kde hraje
rock, heavy metal, jazz, blues, soul, folk a podobně, kdy živě a kdy reprodukovaně,
kdy zadarmo, kdy s povinností vypít během jednoho setu jeden drink a kdy za vstupné. V
nesnázích vám vždy pomohou v místním informačním středisku: dají vám zadarmo
plán města, letáky s momentálním kulturním programem (včetně nezávislé scény) a
prodají vám levnou turistickou jízdenku na místní dopravu. Kam byste se taky
trmáceli. Nádraží se na noc zavírají, nejlevnější noclech v youth hostelu je za
5-6 liber a vše ostatní je dražší.
KAPELY
V pětimilónovém Skotsku se momentálně výrazně projevuje vlna nacionalismu, nebo
chcete-li vlastenectví. Znovu se mluví o samostatnosti, haly jsou naplněny lidmi,
kteří diskutují s politiky, a všechny větší hudební hvězdy mluví o podpoře
nezávislé skotské scény. Nenajde se výjimka, která by chtěla být ve svazku s
Anglií. Tak mi to alespoň tvrdili ve Skotsku. Naní to ale zas tak jednoduché. Kdo je
úspěšný, musí do Londýna. Všechno hlavní a důležité je tam - gramofonové
společnosti, právníci, bankéři a manažeři. Tuhle schizofrenii řeší prý
muzikanti tak, že pracují v Londýně, ale snaží se bydlet doma, ve Skotsku.
Možná už vám hlavou proběhla jména těch slavných: WET WET WET, DEACON BLUE a TEXAS
(doma jsou v Glasgow), THE SHAMEN a ANNIE LENOXOVÁ (Aberdeen), GOODBYE MR. MACKENZIE a
THE SILENCERS (Edinburgh) nebo RUNRIG (většinou jsou z Isle of Skye).
RUNRIG dnes pro mnoho lidí reprezentují Skotsko a národní identitu. Jejich koncerty
jsou - při neexistenci skotských rockových festivalů - největšími událostmi
sezóny. Loni v létě hráli před hradem v Edinburghu pro třicet pět tisíc lidí
(druhý, komu úřady něco takového povolily, byl Van Morrison) a z Glasgow kvůli nim
vypravovali zvláštní vlaky a autobusy. U Loch Lomond je dokonce poslouchalo čtyřicet
tisíc lidí. Co na nich po těch osmnácti letech existence ještě mají?
Kapela je z venkova a kdysi začínala s lidovkou. Nálepku folk band už na sobě dávno
nemají, ale v jejich rocku pořád můžete slyšet skotskou náturu - v instrumentaci,
melodiích i textech. Navíc, kromě angličtiny, skládají a zpívají taky v domácí
gaelštině. Hrají v obsazení Peter Wishart (klávesy), Calum MacDonald a Ian Bayne (oba
bicí), Malcolm Jones (kytara), Rory MacDonald (baskytara) a Donnie Munro (zpěv,
akustická kytara). O Munrovi se zmíním ještě jednou pod titulkem školy. Poslední
tři desky Runrig zabodovaly na britské Top 10: The Big Wheel, Chrysalis 1991,
Searchlight, Chrysalis 1989, Once In A Lifetime, Chrysalis 1989.
JESSE RAE je muzikant, který hrával funk v newyorské kapele Parliament Funkadelic. Dnes
neprodává moc desek, ale je Skot a dalším ze symbolů. Žije na farmě na hranicích,
chodí v horalském obleku, a s mečem, kiltem (skotskou sukní) a helmou se na
veřejnosti prezentuje jako skotský bojovník.
Zapomeneme-li na vlastnectví, je to ve skotském rocku stejné jako jinde. V Edinbughu
mají hlavní slovo mladé klubové a hospodské kapely, na jejichž hudbu se hlavně
tancuje: SUGAR BULLET, BOTANY 5, ZULU SYNDICATE, YO YO HONEY, THE CHIMES. SUGAR BULLET
mají v Edinburghu vlastní studio a všichni už tu asi hráli se všemi - kapely se jako
jinde míchají a volně přelévají. Kromě svých věcí dělají i taneční verze
současných hitů. Kultovní kapelou a překvapením loňského roku v Glasgow byli
TEENAGE FUN CLUB. Mají jednoduché melodie, lehoučké, hlasité elektrické kytary
(hrají v obsazení dvě kytary, baskytara, bicí) a na anglické nezávislé scéně
vydali LP, které mi známí doporučovali: Bandwagonesque. Stylově podobná, ale zatím
bez hitu je další Glasgowská kapela, CAPTAIN AMERICA.
RÁDIO, OBCHODY, MÓDA
Začnu tím, čeho si všimnete na první pohled: Skotky chodí v černém, nosí
minisukně a ještě více kalhotové minisukně, bývají zajímavě ostříhané a na
rozdíl od Angličanek mají víc vkusu a osobitosti. Pokud vás to zajíma, rockové
fanynky chodí spíš než do butiků nakupovat do obchodů, které se specializují na
obnošené a levné věci: dlouhé řady huberťáků, černých šatů, kombinéz,
krajkových košilí, džínsů, triček, kožených bund, kecek, batůžků, baretů a
šál. Za pár liber se tu stylově oblečete.
Hudba se i ve Skotsku kupuje v HMV (His Master,s Voice) a Virgin, které najdete po celé
Británii. Většinou několikapatrové obchody mají všechno, od CD singlů po sady CD,
od plakátů, sluchátek, triček a čistých kazet až po knížky o všem možném,
včetně world music (i s kazetou) a adresářů klubů a hal i s podrobným popisem
technického zázemí. Dražší CD než v Británii jsem ješte neviděla. 12 a 13 liber
je běžná cena (srovnejte s americkými 11-12 dolary). K stížnostem kupujících se
přidávají i menší, nezávislé obchody. Snaží se srazit cenu na 9-10 liber a ve
výprodejích se jde běžně na 5 liber. Rozdíl mezi cenami kazet a desek už dávno
zmizel, většinou jsou za 7-8 liber. Pokud chcete pořídit levněji, musíte nakupovat
lidovku. No a nejdražší je export z Ameriky. Přičtěte 2-3 libry navíc.
Nejlepší nezávislý obchod v Edinburghu je Avalanche (33 West Nicholson Street,
nedaleko univerzity). Mírné ceny a nejlepší a nejpodivnější nezávislé značky
jsou zárukou, majitelé jsou nadšenci. V Glasgow se ptejte na 23rd Presinct. Najdete tu
jeden obchod rozdělený na dva, půlka pro rock, půlka pro taneční hudbu.
Nezapomínáte na to, že když jedete ven, musíte mít s sebou rádio? Stačí ve
walkmanu. Ve Skotsku jsem se ještě pod vlivem českého boomu a dojmů z Ameriky
snažila ladit nezávislá rádia. Kupodivu, nejlepší rockové pořady jsou na
oficiálním BBC Radio Scotland. A samozřejmě uslyšíte i všechny čtyři hlavní
stanice BBC. Dvě nezávislá rádia jsou Radio Clyde a Radio Forth, vysílají na AM a FM
skotskou hudbu, hlavně lidovou. Pirátské stanice fungují ve Skotsku vyjímečně a
pokud se objeví, nemají zdaleka takový význam jako podobné stanice v Londýně. V
klubu The Venue se ne přelomu roku pořádal divoký večírek s pivem a tancem na oslavu
vzniku pirátské vysílačky May Day. Všichni na tom večírku byli, ale vysílání
ještě neslyšeli... Ve Skotsku se čeká na změnu zákonů, protože nové stanice prý
mohou žádat jen o denní licenci. Koho by bavilo vysílat s denními přestávkami?
PIVO A PENÍZE
Volání po samostatnosti je pěkné, jenže chtějte samostatnost bez peněz. Z čeho
mají všechny ty kapely, kluby a agentury ve Skotsku žít? Finance nakonec dal jeden z
největších skotských pivovarů, Tennents. V roce 1988 začali s programem
sponzorování hudby, Tennents Live! Muzikantům se nejdřív zrovna nelíbila myšlenka,
že by jejich muzika byla "koupená", moralistům se zase nezdála ta propagace
piva, ale program se rozjel. Jak vypadá? Podporuje hudební průmysl a jeho zázemí.
Pomáhá všem oblastem živé hudební scény ve Skotsku, od malých místních kapel až
po mezinárodní hvězdy, které by se jinak do Skotska nedostaly. Hlavně v zapadlých
koutech země mají z pravidelných koncertů radost. Díky Tennents Live! se vytvořila
šňůra 44 míst, na kterých se může ve Skotsku objevit mezinárodní nebo špičková
britská rocková kapela, a díky podobnému okruhu se mladé kapely z Glasgow a
Edinburghu můžou představit i jinde než ve svých domovských hospodách. Program taky
pomáhá s ozvučením a osvětlením různých akcí a s pravidelnou publicitou v Sunday
Mail.
Netrvalo dlouho a další ohromný pivovar, McEwans, začal přispívat penězi na
konkrétní konkurenční koncerty a dnes už je do sponzorování zapojená i největší
místní nealko společnost, Im Bru. S pomocí Tennents Live! (a vysoce postavených
kruhů v zemi) vznikl v roce 1989 M.I.S.T. (Music In Scotland Trust). Je to trust, který
finančně podporuje profesionály, kteří začínají kariéru v hudebním průmyslu, a
dává jim potřebné odborné rady. Je určený jen mladým mezi 18 a 25 lety,
momentálně nezaměstnaným, ale s dobrými nápady. Díky M.I.S.T. zatím vznikly první
desky, nezkrachovala určitá agentura, nezhroutilo se jedno studio a nerozpadla jedna
kapela. Tennents Live! vydává i rockový dvouměsíčník a sponzoruje nezávislou
gramofonovou značku.
Scottish Records Industry Association (SRIA) má méně peněz a méně viditelných
výsledků, žije z toho, co se doma natočí a venku prodá, a to je hlavně lidová
hudba. Přesto se jim ale povedlo dostat do života pravidelné žebříčky se skotskou
hudbou, které se samozřejmě liší od britských a vysílají se v Radiu Scotland.
ŠKOLY, ČTENÍ, FESTIVALY
Mezi Edinburghem a Glasgow leží městečko Bathgate. Na jeho West Lothian College se už
od roku 1986 učí v rámci ekonomiky kurs Music Management. Možná jste se to ještě
nedoslechli, ale je to jediné místo svého druhu v Británii. Člověk, který vše
vymyslel a dodnes řídí, se jmenuje Gordon Campbell. Má za sebou univerzitní diplom
(ekonomika) a zkušenosti z hudebního průmyslu jako skladatel, hudebník, produkční,
člově pro všechno a přirozený vůdce.
Do kursu se ročně dostane zhruba dvacítka lidí. Mezi jejich předměty patří
praktické věci, které se vztahují k uzavírání kontraktu, řízení skupiny,
propagaci, počítání peněz, natáčení (od demosnímků po desku), přechodu od
nezávislé k mamutí společnosti a podobně, z dobré i špatné stránky. Do Bathgate
jezdí občas přednášet i zástupci velkých firem, manažeři známých skupin anebo
ředitelé rádia. Absolventi pracují na odpovídajících místech v hudebním
průmyslu, takže kurs má smysl.
Zatímco zprávu o existenci Bathgate jsem přijala v klidu, vyděsila mě informace o
tom, že někteří rockoví muzikanti jsou ve Skotsku rektory vysokých škol.
Konkrétně jde o Donnie Munroa z Runrig (Edinburgh University) a Patrika Kanea, který se
svým bratrem Gregem vystupuje jako Hue & Cry (Glasgow University). Munro je z těch
dvou starší, ale stejně je oběma kolem třiceti! Na vysvětlenou jsem se dozvěděla,
že jde o čestnou funkci, ne řídící, a že si je jako své zástupce pro veřejnost
zvolili studenti. Není to žádná novinka. Před Munroem byla ve stejné pozici pop
hvězda a televizní hlasatelka Muriel Grey. Všechny je spojuje jejich politické
cítění - národní levičáctví.
Co číst? Běžně tu koupíte všechny britské rockové časopisy a v hospodách nebo
na koncertech dostanete zadarmo Tennents Live! News. Já bych vám doporučila The List,
čtrnáctidenník, který si všímá kulturního dění v Edinburghu a Glasgow. Jejich
rockový redaktor je Alastair Mabbot a jemu taky vděčím za to, že jsem se dostala k
řadě informací, které se běžný turista o skotském rocku nedozví. Vy už to budete
mít snazší. Irena Přibylová |