Kumránské svitky

Zde ve Svaté zemi mají jednu mimořádnou zásluhu. Někdy v roce 1946 nebo 1947, údaje se liší, údajně hledal mladý beduínský pasáček Muhammad ad-Dib jednu zatoulanou kozu v roklích a stráních Judských hor. Bylo to kousek od ruin starobylého Kumránu u Mrtvého moře. Místo kozy našel v jeskyni nad hlubokým vádí úžasný poklad. Ovšem ne zlato, jak si asi přál, ale  pro Izraelce a celý kulturní svět mimořádně cenné svitky s nejstaršími známými hebrejskými biblickými texty, starými více jak 2000 let. Kolem pravosti svitků nastala pořádná odborná mela, napsalo se spousty knih a článků. V létech 1951 - 1956 sem byly vyslány různé archeologické expedice k prozkoumání řady jeskyní, objeveny další cenné nálezy, prozkoumané a odkryté ruiny pevnosti starého Kumránu.

Texty na kožených svitcích pravděpodobně sepisovali příslušníci ortodoxní náboženské sekty esejců, kteří do nehostinných hor Judské pouště uprchli a žili v naprosto nehostinném prostředí asi dvě století před naším letopočtem.Tisíce řádek popisuje náboženské i občanské záležitosti, takřka všechny knihy Starého zákona, vše napsané v aramejštině. Zda to psali skutečně esejci, je stále nejasné a vedou se o tom učené diskuse. Část svitků je dnes uložena v Chrámu knihy v jeruzalémském Izraelském muzeu.

Pánové Hanzelka se Zikmundem popisují ve své knize Tisíc a dvě noci, cestu do Kumránu v roce 1966 následovně:

"Kodrcáme se cestou vyježděnou v rozšklebené poušti s balvany jako lidské hlavy, zešikma najíždíme do vyschlých koryt, abychom neurvali spojovací kloub vlečňáku. Plazíme se rychlostí osmi kilometrů za hodinu, rychleji to nejde ani o chlup. Stojí vůbec Kumrán za to?…… Na devátém kilometru strastiplné cesty se stopy rozdvojují. Obojí jsou stejně chatrní, svědčí, že za nalezištěm biblických svitků se kdekdo nepachtí. Nikde rozcestník, nikde živé duše. Bůhvíkam vedou stopy levé, asi až do místa, kde se skály přimykají těsně k Mrtvému moři. Poněkud lepší cesta se odvrací směrem k žlutému návrší vpravo. Nahoře jsme našli mrtvé město."

Když jsem přibližně citoval výše uvedená slova klukům, skoro tomu nevěřili. Dnes je cesta vedoucí z rozcestí Jericho - Ein Gedi prvotřídní asfaltka, po níž jezdí osobní auta všech možných značek, linkové klimatizované autobusy s turisty z celého světa. V jednom z nich sedíme, koukáme z oken na úžasné scenérie hlubokých úzkých kaňonů, zvětralých skalních věží, ostrých, hlubokých a rozeklaných zářezů obroušených větrem.

Na skalním ostrohu, vysoko nad Mrtvým mořem se rozkládají pozůstatky Kumránu.

"Byla to možná pevnost, nebo sídlo nějaké bohaté jeruzalémské pevnosti, nebo také zastávka na karavanní cestě. To se zcela přesně ještě neví. Někdy v roce 68 našeho letopočtu po potlačení Bar Kochbova povstání Římané Kumrán dobyli a od té doby tu leží jeho trosky. Toto místo zcela upadlo v zapomnění", mechanicky, bez nějakého nadšení, anglicky vyprávěl mladý místní průvodce pětičlenné skupině turistů z Německa. Přidali jsme se k nim a prošli celý areál.

Zatímco jsme ještě obdivovali a pozorně zkoumali ruiny a okolní krajinu. Němci se nedočkavě nahrnuli do klimatizované moderní budovy, postavené pro turisty a jejich pohodlí. Nezbytné občerstvení, kýčovité suvenýry, pohlednice, videokazety, knížky a celá řada dalších tretek, nemajících žádný vztah k tomuto místu.

Opravdu se tu od časů návštěvy slavné dvojice cestovatelů hodně změnilo. Nevím, ale raději bych podstoupil jejich dobrodružnou a obtížnou cestu, nežli dnešní služby a zázraky turistického průmyslu.

Ukázka je z cestopisu Izraelská mozaika, která vyšla v nakladatelství Akcent Třebíč. Kniha je ještě k sehnání v některých knihkupectvích, nebo si o ni můžete napsat na adresu nakladatelství:akcent.tr@volny.cz či přímo autorovi: hladikglobe@centrum.cz . V tom případě můžete mít i jeho věnování s autogramem.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice