Avdat

Probudilo mně hlasité vyzvánění telefonu. No nazdar, zaspal jsem, je už devět hodin. A to jsem chtěl brzo vstávat. Hmátl jsem po mobilu a jak jsem byl rozespalý, prásk a už byl na zemi! Je to OK, funguje. "Ahoj a dobré ráno, doufám, že jsem tě moc nevylekal. Jak se máš? Sára, moje kamarádka z Belgie si vypůjčila auto. Pojedeme do Avdatu. Jestli chceš, jeď s námi. Do Jeruzaléma přijedeme asi za hodinu" volal Aleš. Má dnes volno, odejel z Emeq Hefer do Tel Avivu a tam se potkali a domluvili se Sárou, že si udělají výlet.

"Jasně, že pojedu. Jsem tu už sám. Chtěl jsem jít do Starého města fotit a kreslit, ale jedu s vámi. Magda už odjela na universitu dělat poslední zkoušku a Elias jel na katedru, prý tam má nějaké konzultace. Počkám před domem".

Z přeplněné ledničky plné jogurtů, ovoce, zeleniny, sýrů jsem si vybral nějaké pochoutky k snídani, stačil ještě koupit dvě láhve vody na cestu a už přijeli bílým fordem z půjčovny. Ještě že je v autě klimatizace, venku je teplo a bude větší. Jedeme na jih po bezvadné asfaltce, která se všelijak kroutí v pustých horách srpnové vyprahlé pouště.

Projíždíme vojenskými výcvikovými prostory, kromě cedulí s varovnými nápisy jsou nápadné podle zaparkované vojenské techniky. Asi dvakrát míjíme vojenskou kontrolu spočívající v betonových panelech poskládaných na silnici tak, aby auto muselo mezi nimi pomalu projíždět a kličkovat. Vedle panelů kulometná hnízda, terénní vozidla a několik vojáků se samopaly. Občas se objeví černé stany beduínů, kteří stejně jako před staletími či tisíciletími, kočují a brázdí nekonečné pouštní pláně, bez ohledu na hranice jednotlivých států. Projíždíme Beer - Ševou. Jsme okouzleni překrásnými pohledy na různobarevné hory, kaňony a strže Negevské pouště - je prostě úchvatná. Po pár desítkách kilometrů za Beer - Ševou jsme na náhorní plošině u zbytků starověkého nabatejsko - byzantského města, jednoho z cílů naší cesty.

Jsme tu téměř jedinými návštěvníky. Pominu li stádečko asi deseti malých koziček, které okusují pranepatrné zbytky nějaké suché trávy a zaparkovaná dvě auta na dolním parkovišti. Je to docela příznačné. Davy turistů navštěvují převážně biblické památky v Jeruzalémě, Jerichu, Nazaretu, Betlému či kolem Galilejského jezera, potom ještě zajedou k Mrtvému moři a do Eilatu. Desítky a desítky dalších úžasných památek spadajících do hluboké historie lidstva už většina turistů přehlíží. Přitom nejsou až tak nepřístupné, jsou rozmístěné s neobyčejnou hustotou po celé zemi, všude. Návštěvníci jsou ale přesyceni stavbami, památkami, historií, "notoricky" známými biblickými místy. Navíc je tu pořádné horko, stín žádný a všude kolem jen poušť s jejími okrovými odstíny.

Při pohledu z trosek Avdatu rozloženého na kopci, jsou všude kolem další zbytky staveb, kamenných zídek ohrad a ruiny sídlišť. Svoji unikátnost a proslulost dosáhlo město úžasnými zavlažovacími systémy v jejichž budování byli Nabatejci opravdovými mistry. Okolí města bylo koncem 1. století př. n. l. široko daleko známé keramickými dílnami a především zemědělstvím, chovem ovcí a dromedárů. Ti byli chováni nejen pro obchodní ale i vojenské potřeby.

Vychutnáváme si absolutní klid a ticho, noříme se do neopakovatelné pouštní atmosféry, která nás obklopuje.

Většina rozvalin pochází z byzantského období. Po Nabatejcích se toho dochovalo opravdu málo. Touláme se mezi zbytky staveb, sloupořadí, akropolí. Prohlížíme zbytky kostelů a lázní.

Nakonec znaveni dojmy i horkem usedáme ve stínu zbytků oblouků, které přečkaly dvě tisíciletí aniž by se zřítily a rozhlížíme se daleko do kraje. A pijeme, co se vypít dá. Ještě, že máme pořádné zásoby vody.

Ukázka je z cestopisu Izraelská mozaika, která vyšla v nakladatelství Akcent Třebíč. Kniha je ještě k sehnání v některých knihkupectvích, nebo si o ni můžete napsat na adresu nakladatelství:akcent.tr@volny.cz či přímo autorovi: hladikglobe@centrum.cz . V tom případě můžete mít i jeho věnování s autogramem.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice