Pramen Avdatu

Obdivuji a miluji hory, pouště, moře a Izrael má na své malé rozloze všechno. Téměř polovinu Izraele tvoří na jihu Negevská poušť, která je písčitá, kamenitá a na Palestinském území jižně od Gazy částečně zasolená.

Silné vrstvy spraše naváté větrem za miliony let tvořící značnou část této pouště. Spraš je poměrně kvalitní zemina žlutohnědé barvy. Ta dodává poušti v kombinaci se slunečním světlem fantastické barevné odstíny. Používáním zavlažovacích technik, jaké například v dávné minulosti užívali Nabatejci a v současné době moderními systémy v kibucech a mošavech, se stává spraš úrodnou. Uprostřed pouště tak vyrůstají stále častěji různě velké zelené oázy ovocných sadů. Negevská poušť mne nezklamala, je pustá, tajuplná, barevná, vyprahlá, smrtonosná, ale ne bez života s mnoha stržemi, kaňony, vádí. Na jaře je krátce i rozkvetlá, než je vše opět sežehnuto spalujícími slunečními paprsky - je prostě nádherná. Má svá tajemství i překvapení.

Po několika kilometrech od archeologického komplexu Avdatu přijíždíme k jednomu přírodnímu zázraku Negevské pouště. Je to několika kilometrová spletitá síť různých fantasticky utvářených roklí s chladivou vodou a s jezírky uprostřed. Kolem nádherná, bujná tropická vegetace vytváří rajskou oázu. Jsme v Národním parku Ein Avdat, neboli Pramen Avdatu. Unikátní vegetaci chrání před pouštním horkem vysoké a strmé skalní stěny romantických kaňonů. Připadáme si jako někde v Kalifornii. Klidně by se tu daly filmovat westerny.

Něco podobnéhojako Nahal David u Mrtvého moře. Chladná čirá voda z podzemního pramene je uprostřed nehostinné Negevské pouště skutečným zázrakem. Sledujeme malá hejnka černých ptáků, poletujících nad hladinou průzračného jezírka, lehce se dotknou hladiny a vyletí vysoko nad úroveň strmých stěn kaňonu. A znovu nalétávají na jiskřící hladinu jezírka. Je bezvětří a přesto, že slunce pálí, je v kaňonu díky vodě celkem příjemně. Občas stoupáme po schodech vytesaných ve skále. Procházíme stezkou mezi stromy a pistáciovými keři, odkud se ozývá ptačí zpěv a křik. Jako kdyby tu nebyla desítky kilometrů kolem samá poušť.

Náhle se Aleš přikrčil, poklekl na zem, vytáhl fotoaparát a usilovně fotil. Pomalu a opatrně ukázal dopředu. Asi dvacet metrů od nás pod strmou rozbrázděnou skalní stěnou stáli tři nádherní kozorožci nubijští. Okusovali listí z keře a po chvilce pózování pro naše fotoaparáty, loudavě sestupovali někam dolů k vodě.

Ukázka je z cestopisu Izraelská mozaika, která vyšla v nakladatelství Akcent Třebíč. Kniha je ještě k sehnání v některých knihkupectvích, nebo si o ni můžete napsat na adresu nakladatelství:akcent.tr@volny.cz či přímo autorovi: hladikglobe@centrum.cz . V tom případě můžete mít i jeho věnování s autogramem.

Jaroslav Hladík
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice