Skalní kláštery v Ivanovu - Bulharsko

Úzká asfaltová cesta plná výmolů se stále zužovala, až skončila na malém parkovišti zarostlém stromy a křovím. Byli jsme jen nedaleko od vesnice Ivanovo, v národním parku Russenski Lom. Zdálo se, že jsme tu jedinými návštěvníky - jen v rohu parkoviště mizela mezi stromy vyšlapaná stezka směřující někam ke skalám.

Řeka Lom si tady v průběhu miliónů let vyhloubila v místních vápencích hluboko zaříznuté údolí, v němž panuje zvláštní mikroklima. To jsou ideální podmínky pro růst výjimečného rostlinstva. Na malém území zdejšího krasu se nachází přes 650 rostlinných druhů, z toho je 15 endemitických, nacházejících se pouze tady a nikde jinde. Údolí ovšem patří také mezi nejvýznamnější ptačí hnízdiště v Bulharsku, a tak není divu, že tu byl zřízen přírodní park.

Na Seznam světového dědictví UNESCO se toto místo ale nedostalo kvůli těmto přírodním kvalitám.

Celé údolí je díky příznivým podmínkám a dostupnosti obýváno člověkem už od pravěku. Našlo se tu kamenné nářadí i lebky jeskynních medvědů, které patří k těm nejstarším v Evropě. Jsou tu thrácké náhrobky, nálezy z doby antiky i římská opevnění. Mezi nejvzácnější zdejší památky ovšem patří jeskynní kláštery. K jednomu z nich jsme se právě vyšplhali.

Široký vchod přehrazovala bytelná mříž s velkým zámkem. Zklamaně jsme nahlíželi dovnitř, ale to už se zespoda po stezce rychlým krokem přibližoval muž ve středních letech. Velký klíč v jeho ruce dával tušit, že se přece jen dovnitř dostaneme.

O celou lokalitu zdejších klášterů a jeskynních chrámů se stará jeden jediný nadšenec. Je tu správcem, hlídačem i průvodcem. Žije ve služebním domečku u řeky, a když vidí, že jede auto s návštěvníky, tak vyrazí z domu, aby jim umožnil prohlídku hlavní části chrámového komplexu. Těch návštěvníků není nijak mnoho, sem zamíří spíš znalci - turisté tu zabloudí většinou jen náhodou.

První poustevníci se usídlili v místních jeskyních ve 13. století. Poustevník Joakim, který přijal vysvěcení v mnišské republice na hoře Athos, byl jedním z prvních, kdo rozšířil zdejší přírodní jeskyně a dal impulz ke vzniku velké klášterní kolonie.

Jak mnichů přibývalo, rozšiřovaly se také klášterní prostory, budovaly se skalní kaple a kostely. V neposlední řadě tomu tak bylo i díky finanční podpoře bulharských carů a mnoha šlechticů. Hlavně díky těmto štědrým darům mohly být v průběhu 13. a 14. století zdejší kostely vyzdobeny řadou známých a významných umělců. Místní fresky a nástěnné malby dodnes reprezentují bulharské středověké malířství té nejvyšší kvality.

Jedním z nejcennějších místních objektů je právě velký kostel, u jehož vchodu jsme stanuli. Zaujímá plochu jen nějakých 70 metrů čtverečných, ale na jeho stěnách a stropu jsou zřetelná vyobrazení biblických příběhů - vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, umývání nohou i poslední večeře Páně. Stěny jeskyně jsou na některých místech porušeny následkem zemětřesení, ale fresky jsou stále nádherné.

Jména autorů se nedochovala, ale rozbory ukázaly, že se na těchto dílech podíleli nejméně dva malíři, kteří ovšem patřili s největší pravděpodobností ke stejné "výtvarné škole". Malby té doby se řídily přísnými pravidly, ale vyobrazení v místním jeskynním kostele si navzdory tomu uchovala nemalou míru živosti a originality. Postavy dělají osobitá gesta, záhyby na pláštích a oblečení nejsou uniformní a i tváře zobrazených osob představují individuální postavy. To vše je u středověkého malířství pozdně byzantské doby velmi neobvyklé.

Svým pojetím se malby z Ivanova nejvíce blíží k nástěnným malbám v bojanském kostele tehdejšího hlavního města Tarnova. Proto se ivanovští umělci řadí k tak zvané "Tarnovské malířské škole", která se řadí k tomu nejlepšímu, co na území dnešního Bulharska v raném středověku vzniklo.

Info:

K Ivanovu se dostanete po silnici z města Ruse - jižním směrem na Červen a Dve Mogili, vzdálenost 20 km. Řada klášterů v údolí řeky Russenski Lom byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1979 jako doklad bohaté středověké mnišské kultury a umění slavné "Tarnovské školy".

K nejvýznamnějším objektům v údolí patří kostel Jana Křtitele (Žarkvata) a jeskynní chrám Gospodev ("Údolí Páně").

Lumír Pecold