Bulharské hory

K těm nejznámějším bulharským horám patří především Stará planina, Rila a Pirin, ale i ty další a méně známé mají své kouzlo.

Stará planina (Balkán) je 550 kilometrů dlouhé pohoří uprostřed Bulharska. Táhne se rovnoběžkově od západních hranic se Srbskem a končí u Černého moře strmým skalnatým mysem Emine. Pohoří tvoří přirozenou klimatickou hranici, která chrání jižní oblasti země před studenými vzdušnými masami ze severu. Ve střední části pohoří se nachází nejvyšší hora Botev vysoká 2376 m n. m.

Svým geomorfologickým charakterem je Stará planina velmi podobná Nízkým Tatrám na Slovensku. Je turisticky dobře přístupná, téměř bez jezer, ale bohatá na listnaté lesy, horské pastviny a jeskyně. Přes Starou planinu vede několik průsmyků (nejznámější je Šipka). V horách se těží železná ruda a uhlí.

Na jih od Staré planiny a východně od Sofie se táhne Sredna gora s nejvyšší horou Bogdan vysokou 1604 m n. m. Sredna gora je porostlá bukovými, dubovými, ale i jehličnatými lesy.

V jihozápadní části Bulharska jižně od Sofie se nachází nejvyšší pohoří země Rila s nejvyšší horou Musala vysokou 2925 m n. m. Druhou nejvyšší horou pohoří je 2729 metrů vysoká Maljovica. V tomto pohoří se na rozdíl od Staré planiny nacházejí četná horská jezera, horské potoky (pramení zde např. řeky Iskar, Marica, Mesta i přítoky Strumy). Hřebeny hor pokrývají věčně zelené jehličnaté lesy se smrky, borovicemi, jedlemi, ve vyšších polohách se vyskytuje kleč. Vrcholky hor jsou pokryty po celý rok sněhem. V lesích žijí jeleni, srnci, kamzíci a mufloni. Z chráněných rostlin je nejznámější protěž. V pohoří Rila jsou nejznámějšími středisky Maljovica a Borovec.

Jižně od Rily mezi řekami Mestou a Strumou se nachází pohoří Pirin s nejvyšší horou Vichren vysokou 2915 m n. m. (je třetí nejvyšší balkánskou horou). Staří Slované věřili, že zde sídlí bůh Perun, od něho postupem času vznikl odvozený název Pirin. Za jasného počasí je prý z hory Vichren vidět až do Řecka na posvátný Olymp vysoký 2917 metrů. Rila bývá bohatá na sníh, od počátku ledna do konce dubna zde bývají až 3 metry sněhu. Hlavním střediskem zimních sportů je středisko Šiligarnika nacházející se pod vrcholem Todorka (2746 m n. m.) jedenáct kilometrů od města Bansko. Dopravu turistů zajišťuje trojsedačková lanovka ze 1 700 do 2 400 m n. m. Velká sjezdovka má délku 2,5 kilometru, menší 1,4 km. I velmi nároční lyžaři si zde užijí možnosti sjíždět velmi náročné terény v rámci programu extrémního lyžování.

Mezi řekami Mestou a Maricou na jižních hranicích Bulharska s Řeckem se rozkládá nejrozsáhlejší bulharský horský masiv Rodopy s nejvyšší horou Goljam Perelik vysokou "jen" 2191 m n. m. Toto pohoří se dá svým vzhledem přirovnat k české Šumavě. Rodopy tvoří mohutný masiv se složitou říční soustavou, hřebeny prochází deset průsmyků. Tyto hory jsou ze všech bulharských nejhustěji osídleny (osady leží i ve výšce kolem 1400 m n. m., zajímavostí je množství klášterů), jsou významnou klimatickou hranicí. Brání podobně jako Stará planina pronikání větrů - zde jižních od Egejského moře do Hornothrácké nížiny. Rodopy jsou známé svojí faunou (medvědi, vlci, tetřevi, lišky, srny), pramení zde několik řek, nacházejí se zde minerální prameny (Veligrad, Michalkovo, Narečan, Varvara, Chaskovo, Voden aj.). V pohoří se těží polymetalické rudy. Výchozím bodem k cestě do tohoto příjemného pohoří je starobylý Plovdiv.

V západní části Bulharska jižně od hlavního města se rozkládá pohoří Vitoša s nejvyšší horou Čeren vrach s výškou 2290 m n. m. Deset nejvyšších vrcholků přesahuje výšku 2000 m n. m. a dalších 18 výšku 1500 metrů. Sněhová pokrývka zde bývá po dobu 200 dní v roce. Svahy Vitoši bývaly pokryty pralesem až do 17. století. Poté byla většina lesů vykácena - dřevo bylo využito k pálení jako dřevěného uhlí a při zpracovávání kovů (železo a zlato zde těžili již Římané a před nimi i Thrákové). Od roku 1934 je Vitoša prohlášena za Národní park. Jednou z nejznámějších částí je Bistriško braniště (1450-2200 m n. m.). Tato část Vitoši byla v roce 1977 vyhlášena biosférickou rezervací v rámci programu UNESCO Člověk a biosféra. Většinu Bistriško braniště zaujímají jehličnaté stromy, louky a "kamenné řeky". Ve Vitoši jsou výborné podmínky pro zimní sporty (lyžařské tratě, skokanské můstky aj.) i pro zimní turistiku.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení