Slovinsko - Kranjska Gora, Planica....

Pokud patříte k těm, kdo Slovinskem pravidelně jen projedou na své cestě k moři, tak by vás krátký výčet následujících zajímavostí mohl přimět dát třeba nohu z plynu.

V nadmořské výšce 810 metrů jižně od Karavanek, 22 kilometrů západně od Jesenice a 16 kilometrů východně od italského hraničního přechodu Tarvisio leží vesnice, která má 2000 obyvatel (2003) - Kranjska Gora.

Je největším turistickým střediskem v údolí na východ tekoucí řeky Sávy Dolinky. Je významným střediskem lyžařských sportů s několika lanovkami, vleky a sjezdovkami, s řadou hotelů, penzionů a chat. Obec leží na frekventované horské silnici s řadou stoupání, klesání a zatáček z rakouského Villachu přes Wurzenpass směrem do hlavního města Slovinska Ljubljaně.

Z architektonických památek stojí v Kranjské Goře za zmínku snad jen gotický kostel ze 14. stol.

Nedaleko na západ od Kranjské Gory, u hranic s Itálií se nachází pod Ciprnikem (1749 m n. m.) středisko zimních sportů Planica se šesti skokanskými můstky. Na největším můstku na světě ("mamutím") na Světovém poháru v lyžování dne 20. 3. 2005 vytvořil Nor Björn Einar Romörer fantastický světový rekord, když před 60 000 diváky dolétl na značku 239 metrů!

Deset kilometrů na jih od Kranjské Gory vede výše zmíněná horská silnice průsmykem Vršič (1611 m n. m) - po levé straně je Triglavský národní park. Po sedmnácti kilometrech sjezdu je osada Soča se stejnojmennou horskou řekou, kterou v létě využívají zejména raftaři. A po dalších 10 kilometrech je na vysoké terase nad řekou Sočou, na úpatí Rombonu (2208 m n. m.) lyžařské středisko Bovec. Asi dva kilometry před Bovcem se do řeky Soči vlévá řeka Koritnica, která pramení pod Mangrtem (2678 m n. m.). I ta je vodními sportovci velmi vyhledávána.

Bovec

Osada Bovec a její okolí při řece Soča bylo v I. světové válce místem urputných dlouhotrvajících bojů, jsou zde desítky pomníčků připomínajících tyto hrůzné události.

Dnes je Bovec moderním střediskem zimních sportů s četnými ubytovacími zařízeními a je východiskem do rušné lyžařské oblasti na Kaninu (2587 m n. m.) s lanovkami, vleky a sjezdovkami, je nejvýše položenou slovinskou lyžařskou oblastí. Sníh je zde každoročně až do konce jara. Svahy Kaninu jsou nejvyhledávanějšími terény rogalistů a paraglidingu. Podle již vypracovaných, ale zatím nerealizovaných slovinsko-italských plánů se má v budoucnu areál na Kaninu propojit s lyžařskou oblastí na přilehlém italském území, čímž by vznikl největší sportovní komplex ve východní části Alp.

Slovinské jeskyně Škocjanska Jama a Postojnska Jama

Škocjanska Jama

Tyto méně známé slovinské jeskyně (pod patronací UNESCO) jsou zajímavé zejména díky svojí řece Reka, která svojí hloubkou kolem dvou set metrů upoutá pozornost každého příchozího. Krápníková výzdoba je však ve srovnání s Postojnskou Jamou chudší. Škocjanska Jama působí spíše skromným dojmem, ale své kouzlo má.

Postojnska Jama

Zdejší jeskyně patří k velmi známým a turisticky vyhledávaným lokalitám Slovinska. Ročně je navštíví více jak 27 milionů návštěvníků.

Prvním úžasným dojmem pro poprvé příchozí hosty je, když se s nimi dá do pohybu vláček do kterého právě nastoupili. Délka jeskyní je 20 kilometrů. Návštěvníci po dvou úžasných kilometrech jízdy mezi krápníky vystoupí a vydají se na pětikilometrovou pěší prohlídku. Při ní mohou obdivovat krásy přírody, vytvářené miliony let při stálé teplotě mezi 7-8 °C. Fascinující jsou stalagtity (visící zhora dolů - krápníky visuté), stalagmity (rostou zdola nahoru - stojaté krápníky) i stalagnaty (jsou srostlé dohromady - krápníkové sloupy), typické jsou zde "špageti", "briliant", udivující je rozloha a akustika "koncertního sálu" (má kapacitu 10 000 hostů). V jedné síni jeskyní jsou akvária s pozůstatkem zdejších podzemních vod - macarátem jeskynním (Proteus anguinus).

Po skvělé pěší prohlídce následuje zpáteční cesta vláčkem, pohled na řeku Pivku, vše končí u východu z jeskyně. Část jeskyně je bohužel zčernalá od požáru, který zde vznikl v roce 1944, když jugoslávští partyzáni zapálili zdejší skladiště benzínu a nafty, patřící tehdy německým okupačním silám.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení