Sigulda - Lotyšsko

Sigulda je v Lotyšsku věhlasným a oblíbeným rekreačním střediskem s celoročním provozem. Leží asi 50 km severovýchodně od centra Rigy v údolí řeky Gauja ve Vidzemské pahorkatině. Místo bylo pro své výhodné vlastnosti osídleno už v době před více než 3000 lety. Ve 13. století tu budovali své hrady křížoví rytíři.

Vlastní městečko vyrostlo pod jedním z nich. Hrad však byl ve válkách na přelomu 16. a 17. století zničen a zbořen. Městečko přežilo a jeho největší rozvoj nastává v době stavby železnice spojující Rigu se Pskovem (r. 1889 zahájení stavby). Statut města a erb získalo v roce 1928. Dnes tu žije asi 10,5 tisíce obyvatel, kteří se živí hlavně ve službách a cestovním ruchu.

Klimaticky je oblast poměrně příznivá. Roční průměrné srážky jsou o málo nižší než je průměr v Čechách a to 693 mm, počet slunečných dnů je průměrně 126 a teploty jsou podobné jako jsou průměry v naší zemi, jen zima je poněkud chladnější. Je již patrná skutečnost, že se místo nachází již dál od moře.

Sigulda leží v místě, kde se řeka Gauja hluboko zařezává do prastarých prvohorních devonských pískovců a tvoří reliéf, pro který je oblast nazývána vidzemským Švýcarskem. Již od počátku 13. století se kraj nacházel v pevném držení Livonských rodů (klanů) pod pevnou rukou náčelníka Kaupa. On byl prvním, který přijal křesťanství, protože němečtí křižáci, jako jedno z prvních v Lotyšsku, dobyli právě tuto část země. (Turaida, dnes součást Siguldy).

V roce 1207 byla situace taková, že země na pravém břehu řeky Gauji patřily rižskému biskupovi a levý břeh bratrům křížového řádu. Pouze hrad Satezele si biskup udržel na levém břehu do roku 1212. Křižáci si však vedle něho postavili nedaleko kamenný hrad nazvaný Segewald. Od tohoto jména se dnes odvozuje dnešní název Sigulda. V roce 1214 byl Kaupův hrad zbořen a biskup musel postavit hrad jiný, tentokrát raději kamenný, v Krimuldě naproti přes řeku.

Úpadek středověké Siguldy začal za livonských válek. První, kdo hrad pobořil, byl Ivan Hrozný. V roce 1562 byla Sigulda dobyta Poláky a stala se jejich střediskem. 1601 padla do rukou Švédům, avšak jen na krátkou dobu, a zase, ani ne po roce, ji Poláci získali zpět. Ustupující Švédové vypálili jak hrad Turaidu, tak hrad Krimuldu. Díky stálým bojům Sigulda téměř zmizela. Zůstalo tu jen 5 rodin. V roce 1625 se Švédové objevili znovu, ale v takzvaných Severních válkách nakonec celá oblast padla do držení Rusům.

Postupem doby se sem vracel život a rozvoj nastává s již zmíněnou stavbou železnice Riga - Valka - Pskov v roce 1889. Místo se stává přitažlivým pro bohaté rodiny jak z Petrohradu, tak Varšavy. Znovu je Sigulda oficiálně registrována jako město v roce 1928. Její rekreační potenciál byl významně využíván ve 20. a 30. letech 20. století v době samostatného Lotyšského státu. V roce 1935 tu bylo registrováno 375 nájemních prázdninových domů. Druhá světová válka však přináší opětnou zkázu. Je zničena překrásná tufová budova nádraží, poničen most přes řeku Gauju (obnoven 1937), pobořeno a vypáleno mnoho obytných domů.

Obnova nastává postupně až za sovětské vlády v době mezi roky 1950 až 1962 a město se znovu stává centrem regionálního významu. Byly obnoveny zničené objekty a znovu připojeny k centru okrajové části Turaida a Krimulda. Naproti staré severní části se za dálkovou Vidzemskou silnicí vytváří nová, jižní část města.

Dnes je Sigulda významným zimním střediskem. V roce 1986 byl na svahu nad řekou Gaujou vybudován bobový stadion, který je v současnosti využíván i v letní sezóně, jsou tu i krátké sjezdové tratě s vleky a upravované běžecké tratě. na řece lze provádět sjezdy na gumových člunech.

Gauja a její okolí bylo vyhlášeno v roce 1973 jako národní park, ten má rozlohu 917 km² a dělí se na 5 funkčních zón. Nejcennější partie v nich jsou rezervace, do kterých není volný přístup dovolen. Nejvýznamnějším je údolí řeky Gauji, které je spolu s údolími přítoků velmi krásným krajinným prvkem. Geologicky jsou tvořena uloženinami devonských pískovců. V těch se vyskytují tak zvané pseudokrasové jevy (jeskyně, závrty atp.), které jsou největší v celém Pobaltí. Lesy pokrývají 47% parku a je v nich registrováno okolo 900 rostlinných druhů, 149 druhů ptáků, z nich 48 druhů tu vyvádí potomstvo. V prostoru parku je i okolo 500 památníků kultury a historie, stará hradiště, hrady, kostely, vodní a větrné mlýny a řada dalších. Hlavní správa parku je v Siguldě vedle starého hradu. Zde je malá výstava o parku a je zde možné získat i další informace od odborných pracovníků parku. Vedle toho tu v sezóně pracují i odborní průvodci po parku.

Historie turizmu tu začíná ve druhé polovině 19. století. Dnes slouží oblast celoročně potřebám cestovního ruchu. Postupně se rozšiřuje materiálně technická základna a vylepšuje standard služeb. Nejenom v hlavních sezónách tu lze potkat i početnou klientelu ze zahraničí. Pro českého cestovatele je celá oblast ještě velkou neznámou. Jako zajímavost lze uvést, že každoročně se tu na náměstí lze setkat s pouťovými atrakcemi z Čech. Komerční využití tedy Češi již objevili. Další zajímavostí je i lanová dráha, kterou by zde, podle informací z mapy, člověk asi těžko očekával. Vede z jedné strany údolí Gauji na druhou k ruinám hradu na druhém břehu. V roce 2003 skončila éra staré lanovky a odstartoval čas nové moderní lanové dráhy. Asi pětiminutová jízda touto lanovkou ve výšce přes 40 metrů nad řekou je příjemným zážitkem. Dnes jsou nejnavštěvovanějšími místy v oblasti vedle Siguldy i město Cesis, Turaidský hrad a skanzen, útesy Zvartas, Orlí skála a pseudo jeskyně v údolí mezi Siguldou a Turaidou.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení