Paldiski - Estonsko

Při cestách do Pobaltí často míjíme pozoruhodná místa, která mnohdy nejsou ani zmíněna v turistických průvodcích. Takový osud má i někdejší sovětská základna atomových ponorek v estonském Paldiski. Historie místa je však mnohem starší a obsáhlejší než zmíněná funkce. Nabízíme čtenáři malou "procházku" tímto pozoruhodným a na pohled i hezkým místem.

Severní přístav v Paldiski má téměř třísetletou historii. Ruský car Petr I. zahájil výstavbu přístavu v roce 1718. Dnešní přístav obhospodařuje společnost Paldiski Ports Ltd. Založená v roce 1995. Je to společnost tvořená několika částmi obhospodařující nejenom přístavní prostor, nýbrž i vodní plochy v jeho zázemí. Přístav je od roku 1996 otevřeným přístavem pro zahraniční plavidla. Má výhodnou polohu vzhledem k tomu, že v zimě nezamrzá. V nedaleké době bude nově rekonstruován, v jeho zázemí vznikají již dnes cisterny na ropu nebo nové sklady. Materiál je možné převážet po nové železniční trati, která jej spojuje s hlavním městem Tallinn.

Město Paldiski vzniklo současně se stavbou přístavu vedle mohutné námořní pevnosti. Městská práva získalo 1762, kdy se jmenovalo Baltijskij Port. Své současné jméno nese od roku 1933. Roku 1939 se vzdává na základě "Dohody" sovětům a místní obyvatelstvo je z větší části vysídleno. Na celém poloostrově Pakri (kde Paldiski leží) bylo umístěno devět různých vojenských útvarů. V osmdesátých letech dvacátého století tu byly také balistické rakety s jadernými náložemi a významná základna jaderných ponorek. V době největšího rozmachu tu bylo umístěno 16 tisíc vojáků. Bylo vybudováno i výcvikové středisko pro posádky ponorek. Město bylo uzavřené pro náhodné návštěvníky a obklopeno drátěnými překážkami, jejichž zbytky lze ještě na několika málo místech vidět z přijíždějícího vlaku. 

Poslední sovětský voják opustil místo 30.8.1994. Zkušební a cvičný jaderný reaktor (70MW) byl převeden Estonsku v roce 1995. Dnes je město samostatným magistrátním celkem. Vedou odtud 2 lodní linky do Švédska a Německa. Je zde dřevařský a konfekční průmysl. Město má dnes přes 4 tisíce obyvatel, kteří se musí doposud potýkat s břemenem vojenské minulosti. Odchod velkého množství "obyvatel", po kterých zůstalo mnoho opuštěných bytů, dřívější uzavřenost svému okolí, nutnost hledat jiné uplatnění pro současné obyvatele, to jsou hlavní problémy současnosti.

Dnes je možné ve městě obdivovat nádherně rekonstruovanou dřevěnou budovu nádraží (Petrohrad - Paldiski) z roku 1870. Řadu opravených domů. Škoda, že se těch původních uchovalo jen tak málo. Jsou tu zachovány ve svých základech i kostely (ortodoxní, luteránský) nebo stará námořní škola (1876-1915). Z původní Petrovy pevnosti jsou již jen zbytky základů a valů. Za nimi však začíná překrásná pěší cesta po pobřeží. Zde je možné sledovat pěnící se moře, ale také geologickou raritu Estonska - barevné pobřežní vápencové prvohorní srázy (glinty) a velké balvany přinesené sem ledovcem ze severu s nádhernými barevnými kombinacemi připomínajícími abstraktní obrazy umělců. 

Na konci poloostrova je nejenom vyhlídková plošina, také nejvyšší maják v Estonsku (52 m vysoký). Dále je možné po poloostrově hledat velké bludné (eratické) balvany, zbytky bažin se zajímavým rostlinstvem, vodopády, zbytky kláštera. Návštěva Paldiski a jeho okolí je opravdovým zážitkem pro člověka, který hledá něco neobvyklého, zajímavou přírodu. Avšak i sem se již pomalu dostává civilizace. Například věž s navigačními přístroji pro lodní dopravu (dříve pozorovatelna vojáků na hranici s nepřátelským světem) nebo 8 nových větrných elektráren (2005). Zájemce tu najde program na celý den. Město potřebuje své návštěvníky, aby celá jeho obnova měla širší smysl než jen jako ubytovna pro místní pracovníky a sklady pro materiál.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení