Horní Rakousy - Steyr, Enns, Mauthausen, KZL Mauthausen

Horní Rakousy, nebo chte li Horní Rakousko (německy pak Oberösterreich), je spolková země na severu Rakouska. Její metropolí je Linec (německy Linz), ležící na řece Dunaj, ale za návštěvu bezesporu stojí také Steyr, Enns a Mauthausen.

Starobylé město Steyr se 39 350 obyvatel (2004) se nachází v nadmořské výšce 304 metrů na soutoku řek Enns a Steyr asi 38 kilometrů na jih od Linze.

Vlastní město bylo založeno v 10. století, od 14. století bylo obchodním centrem. V 19. století zde byly postaveny železárny a ocelárny. Josef Werndl zde zkonstruoval pušku "zadovku", která se pak zde vyráběla pro válčící rakouské vojsko. Ve městě je řada průmyslových podniků, např. BMW Motoren GmbH, GFM Steyr GmbH, MAN Steyr, Steyr-Daimler-Puch, ZF Steyr, Eckelt Glas aj.

V centru města je úzké k severovýchodu protáhlé náměstí s desítkami domů ze 16.-18. stol., s radnicí s vysokou štíhlou věží z let 1765-1778. Uprostřed náměstí je kašna Leopoldibrunnen. Dominantou města je zámek přímo nad soutokem zleva přitékající řeky Steyr a řeky Enns, která pak teče severním směrem a vlévá se zprava do Dunaje. Zámek byl od roku 1666 sídlem hrabat z Lamberku. Po požáru v 1. polovině 18. stol. byla postavena nová zámecká budova s reprezentačním nádvořím od architekta J. L. Hildebrandta.

Město je turisticky atraktivní nejen pro vyhlídku na soutok "mezi mosty", oblíbená je ve zdejší příjemné krajině pěší turistika. Jí slouží několik lanovek např. na Bürgeralpe nebo Gemeindealpe.

Enns

Dva tisíce let staré město na stejnojmenné řece 20 kilometrů na východ od Linze má necelých 10 000 obyv. (2004). Římané zde kolem roku 50 n. l. postavili pevnost. Ta se časem rozrostla a kolem roku 180 n. l. se stala hlavním "stanem" druhé římské legie se 6000 muži. Poblíž pevnosti bylo postaveno civilní město Lauriacum. To po roce 300 n. l. proslulo pronásledováním křesťanů a v roce 304 zde byl pro svoje přesvědčení utopen v řece Enns římský veterán Florián - pozdější patron Horních Rakous a světec chránící proti ohni (patron hasičů).

Ve městě je zachováno hodně historických staveb jako je bazilika sv. Vavřince postavená uprostřed hřbitova. Zajímavá je i Florianova brána s osmi bronzovými reliéfy zachycujícími části života světce. Vedle je budova kostnice z roku 1507. Na hlavním náměstí je strážní a hodinová věž Stadtturm s malbami na fasádě z let 1565-1568, řada gotických domů. Zajímavostí města jsou i zbytky opevnění s věžemi, městská brána Frauenturm s freskou z roku 1320, někdejší hrad - dnešní skupina gotických domů a zámek Ennsegg z 16.-17. stol.

Po odjezdu z města směrem na sever se dostanete k mostu přes Dunaj. Po jeho přejetí na levý břeh uvidíte cestu vedoucí směrem na západ k městu Mauthausen. Po projetí městem asi po 3 kilometrech na severozápad je místo z konce třicátých a první poloviny čtyřicátých let XX. století, kde byl vybudován koncentrační tábor - KZ Lager Mauthausen.

Mauthausen

Město na levém břehu Dunaje 8 km severně od města Enns při ústí řeky Traun má 4 500 obyvatel (2004). Ve své historii se stalo několikrát svědkem "mimořádných" událostí - např. roku 1189 ho nechal císař Friedrich Barbarossa vypálit, ve XX. století zde byl poblíž města vybudován výše zmíněný koncentrační tábor. Mezi pozitiva lze zařadit rok 1335, kdy se Mauthausen stal obchodním centrem. Z historických památek lze jmenovat starou celnici a hrad Pragstein z 15. století. Poblíž města jsou největší žulové lomy v Rakousku, ve II. světové válce místo těžké vysilující otrocké práce a značného utrpení pro mnoho tisíců vězňů z celé Evropy.

KZL Mauthausen a jeho historie

Krátce po připojení Rakouska po tzv. Anschlussu k Velkoněmecké Říši se začalo s výstavbou koncentračního tábora. Otevřen byl dne 8. 8. 1938 a měl sloužit k výkonu "ochranné vazby" pro výslovné nepřátele Říše. Zdejší tábor byl jedním z prvních mimo "Starou Říši", jedním z nejobávanějších uvnitř celého systému nacistických vyhlazovacích táborů. Od jeho otevření do osvobození vojsky 3. Americké armády dne 5. 5. 1945 zde bylo vězněno přes 200 000 vězňů, více jak polovina z nich zdejší pobyt nepřežila. Vězni umírali vyčerpáním, na následky těžké práce v lomu, na epidemie, které vznikaly z katastrofálních hygienických podmínek. Někteří vězni byli umučeni, jiní zastřeleni dozorci SS většinou "při útěku", někteří skončili svůj život v ostnatých drátech pod elektrickým proudem, další byli zplynováni v plynové komoře v Mauthausenu, případně ve vedlejším táboře Gusen nebo v tzv. "Ústavu eutanázie" v Hartheimu. Oblíbeným "sportem" dozorců bylo v zimě sprchování vězňů v teplé vodě a pak nástupy na Appelplatzu v mrazu až do omrznutí. Kdo přežil, "šel se znovu vykoupat" a znovu na nástup na mráz atd. Zemřelí byli poté spalování v pecích, byli používáni jako levné palivo.

Z původního tábora se od roku 1943 vyvinul celý systém vnějších táborů, do kterých byli vězni rozdělováni a v prvé řadě byli nuceni pracovat především pro zbrojní průmysl. Ke konci války byl KZL v Mauthausenu značně přeplněn, vázlo zásobování. Proto mnoho vězňů i po osvobození denně umíralo v lazaretech.

Po osvobození dne 5. května 1945 američtí vojáci poprvé informovali svět o obrazech hrůzy, které se zde odehrávaly v průběhu sedmi let za kamennými hradbami tábora.

Rakouská vláda se rozhodla zachovat prostory bývalého tábora a vybudovat "Památník národů" proti vstupní bráně do tábora proto, aby se zachovaly v živé paměti hrůzy fašistického režimu. Cílem tohoto rozhodnutí bylo jednak uctění památky tisíců obětí, ale i varování před podobnými režimy, aby se již nikdy nemohly tyto hrůzy znovu opakovat.

Návštěvu tábora doporučuji zejména mladým lidem, aby na vlastní oči mohli vidět, co byl fašismus, jaké metody používal. Mám zkušenost, že před touto návštěvou si vůbec nedovedli zde páchané zločiny představit. Rozhodně to je pro normálního člověka těžký, ale nezapomenutelný prožitek.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení