K pramenům Volhy

Projíždíme mírně zvlněnou krajinou Valdajské vrchoviny v napjatém očekávání téměř posvátného okamžiku, kdy nám bude dopřáno spatřit na vlastní oči místo, kde v nadmořské výšce pouhých 228 metrů počíná svůj 3690 kilometrů dlouhý tok největší evropská řeka Volha.

"Matka ruských řek" je vděčným tématem písní i obrazů. Asi nejznámější je obraz Ilji Repina Burlaci na Volze. (Burlaci tahali lodě proti proudu a bývalo jich podél řeky, zejména kolem Rybinska, až 130 tisíc.)

Na noc se ukládáme v malé vesničce Volgoverchoje, od pramene vzdálené několik stovek metrů. Jde nám v ústrety typická "bábuška". Jmenuje se Jekatěrina, žije sama jen s vnukem a stěžuje si, že za vykoupené pastviny jí dala vláda málo rublů.

Komáři zle dotírají. Noc jsme přečkali celkem v pohodě. Ráno se jdeme podívat do vesničky, která má typickou ruskou architekturu dřevěných domečků s bohatě vyřezávanými štíty. Před každým domkem více či méně upravená zahrádka plná kvítek. Rozvíjí se čilá konverzace mezi našimi a domácími. Přicházíme k modernější kapličce, kde právě probíhá bohoslužba.

Konečně jsme stanuli u "istoku Volgi" - přímo u upraveného pramene. Obdivujeme krásnou dřevěnou kapličku. Před několika léty byla zbudována a spolu s prameny slavnostně posvěcena patriarchou celé Rusi, Alexejem. Každoročně se zde konají slavnostní procesí. Co dodat? Nezapomenutelné zážitky, jak z drsné, ale krásné přírody, tak ze setkání se srdečnými a hodnými lidmi.

Už ale opět nasedáme a vydáváme se vstříc dalším dobrodružstvím!

Bohumír Krepčík
Zeměpisné sdružení