Massif Central, neboli Francouzské středohoří

"Jedno z nejkrásnějších míst na zemi... kraj bez silnic, průvodců, bez jakékoli možnosti dopravy, kraj, kde každý objev musí být vykoupen nebezpečím a únavou." Takto nějak jeden z hrdinů George Sandové popsal oblast Francouzského středohoří. Od těch časů se pravda leccos změnilo, ale svůj půvab a krásu si tato vulkanická vrchovina zachovala dodnes.

Massif Central, neboli Francouzské středohoří, je vysoko položené území o rozloze větší než celá Česká republika. Po Alpách a Pyrenejích je třetím nejvyšším horstvem ve Francii, ale ostré vrcholy a zubaté hřebeny tu nenajdete. Zato se tu bohatě vyskytují přímo školní ukázky všech typických vulkanických tvarů. Kužely vyhaslých sopek, hluboké kruhové krátery, vypreparované vulkanické suky a sopouchy, tufy, lávové proudy i sopečné pumy.

Jedna taková sopečná puma leží přímo u dveří do ateliéru Mazet.

"Když vulkán vyplivne lávu, ta potom letí vzduchem a padá zpět. Při tom se točí a tuhne. Za letu se žhavá hornina vytvaruje a vznikne tak typický tvar pro vulkanické bomby." Mladá žena stojí u načervenalého balvanu, rozkládá rukama aby předvedla let sopečné pumy a vypráví přitom o sopkách.

Céline je výtvarníkem bytostně spojenými s tímto krajem. Jako podklad pro své emaily používá desky nařezané z místního vulkanického kamene.

První umělecké smalty jsou známy už ze starověkého Egypta, a emailování tak patří k nejstarším technikám uměleckého řemesla. Po všechny ty časy se jako podklad pro nanášení barevné skloviny používal především kov. Zlato, stříbro, platina nebo tombak a měď - ve zdejším ateliéru je ale nahradili sopečným tufem.

"Láva se těží ve velkých blocích, ty se pak nařežou na pláty. Taková kamenná deska se musí nejdříve vyhladit a vytmelit pastou vyrobenou z lávového prachu. Tmel ucpe všechny póry, ale před další prací se musí zapéct v peci. Pak se na připravenou plochu předkreslí linie budoucího obrázku uhlem tak, aby se ohraničily jednotlivé barvy. Email je v podstatě drcené sklo. Sklovina a křemenné moučky zbarvené kysličníky kovů se rozmíchají ve vodě a štětcem se nanášejí na obrázek. Až je hotovo, tak se vše vypálí v peci. Během vypalování se nejen změní barvy podle složení emailových prášků, ale obrázky získají také typický sklovitý povrch. A to je vše."  Céline vše ukazuje názorně na jednom obrázku, který právě připravuje a popisuje přitom vše co je třeba udělat aby vznikl některý z jejích emailů.

Co jiného by mohlo být na dílech z ateliéru Mazet než zase sopky. Jsou všude kolem a je to symbolické, když se v žáru pece zrodí obrázky sopek, které v tomto kraji soptily naposled někdy před sedmi tisíci lety. Zrodil se tak kraj, který patří k těm nejméně osídleným nejen ve Francii, ale v celé Evropě. Nic na tom nezměnil ani průmyslový Clermont-Ferrand se sídlem firmy Michelin a černou z tufu postavenou katedrálou.

Je to kraj, kde kromě sopek najdete také řadu studánek a minerálních pramenů. Vydatné deště spolu s nepropustností většiny zdejších hornin mají zásluhu na tom, že Francouzské středohoří představuje hlavní zásobárnu vody celé Francie. Mnohé z pramenů jsou horké, další mají léčivé účinky, jiné obestírá nějaká legenda. Například voda ze studánky Saint-Aubin je prý výborná na oči, a tak si sem pro ni jezdí i z dalekého okolí.

Je to ovšem také kraj, kde na návrších a u cest stojí četné kamenné kříže. Možná proto, že sopky byly vždy spojovány se silami pekelnými, se tu s takovou intenzitou z černého čediče stavěly kaple a chrámy. Ty nejznámější pak stojí v Le Puy.

Z plochého dna kotliny se zdvihají tři pahorky vulkanického původu a na každém z nich stará památka.

Na skalisku zvaném Corneille neboli Vrána stojí od roku 1860 kovová socha Madony s děťátkem, odlitá z děl ukořistěných za krymské války. Údajně váží 110 tun a svou červenou barvou přitahuje pozornost ze všech stran.

Na osmdesát metrů vysoké sopečné jehle zvedající se nad střechy města zase stojí kaple svatého Michala z Aiguilhe (St-Michel-ď-Aiguilhe). Z tufu postavená kaple z 11. století jen "vylepšila" tu původní, postavenou již v polovině století desátého. Téměř tři sta vysokých kamenných schodů musíte zdolat, než se dostanete do svatyně, která opticky prodlužuje kopec do podoby vztyčeného prstu.

Třetí dominantou města je pak románská katedrála Notre-Dame de Puy. Na místě někdejšího antického chrámu se tu vypíná trojlodní bazilika, s jejíž stavbou bylo započato koncem 11. století.

To už je ale zcela jiná historie než ta, která hovoří o soptících vulkánech a bouřlivých geologických proměnách, jež modelovaly tento kraj.

Lumír Pecold