Za krokodýly do Mamba Village - Keňa

Brzy ráno opouštím hotel Coral Palm Beach, který je mou základnou k cestám po zajímavých místech pobreží Keni a také do vnitrozemí. Tentokrát mířím za krokodýly.

Noci v rovníkové Africe nejsou horké a tak vrtule větráku pod stropem mi poskytla solidní osvěžení. S přibývajícím dnem ale vystupuje rtuť teploměru ke třiceti stupňům a slunce pořádně připaluje. Nádherně modrý a teplý Indický oceán, po kterém se včera proháněly primitivní katamarany domorodých rybářů, ustoupil teď ráno po odlivu hezkých pár desítek metrů a odhalil korálové útesy pod hladinou. Běhají tu malí barevní krabi a míhají se drobné rybky.

V koruně baobabu uprostřed hotelové zahrady štěbetají tropičtí ptáci a nedaleko skotačí stádečko opic, které drze poskakují i po hotelových balkónech a střechách bungalovů. Neustále hledají cokoli k snědku. Byli jsme před nimi varováni a tak zavírám pečlivě dveře na terasu mého pokoje. Večer nás pracovníci hotelu také důrazně upozornili, abychom v noci nevycházeli ven - všude kolem bungalovů se po setmění objevili vojáci se samopaly v rukou a prsty na spouštích, kteří zřejmě převzali záruku za naši bezpečnost.

Teď ráno už po nich není ani památky, všude vládne naprostý klid a pocit bezpečí. Já se vydávám alejí kokosových palem do buše, nad kterou létají barevní motýli a pak dál do pár kilometrů vzdálené domorodé vesnice Shanzu, na jejímž okraji mě lákají čokoládové kikujské dlouhonohé dívky na erotické masáže a podobné slasti, zatímco muži nabízejí vyřezávané slony, žirafy nebo masajské štíty a kopí.

Odmítám drahé taxíky, které se nabízejí na hlavní ulici movitým turistům z luxusních hotelů. Převládají mezi nimi Němci, Rakušané a Angličané. Keňa byla do počátku šedesátých let minulého století anglickou kolonií a tak se s domorodci většinou anglicky, byť ta jejich angličtina je někdy dost lámaná a málo srozumitelná. Teď ovšem všichni krčí rameny na moje dotazy po možnostech hromadné dopravy. Samozřejmě existují prý nějaké autobusy, ale jízdní řády neexistují. Mám dnes namířeno na krokodýlí farmu "MAMBA VILLAGE CROCODILE FARM", jejíž velký poutač s několikametrovou figurou krokodýla jsem zahlédl včera při cestě z Mombasy. Domorodý šofér tvrdil, že na farmě chovají přes deset tisíc krokodýlů, samozřejmě většinou pro kůže, ze kterých zdejší zruční řemeslníci vyrábí krásné a luxusní boty, opasky, kabelky i suvenýry pro domácí trh i na export.

Ze Shanzu to na farmu, která leží vlastně na hlavní trase mezi Mombasou a keňským pobřežím, není tak daleko. Podle mého odhadu je to něco kolem dvaceti, pětadvaceti kilometrů. Ale já se musím ještě dostat z vedlejších silnic právě na tu hlavní, která k ní vede. Slunce praží a přátelský a usměvavý policista, který se před ním skrývá ve stínu místní radnice, mě ujišťuje, že během dne nějaký autobus určitě přijede. Vyrážím raději pěšky, ale už po pár stech metrech se objevuje zdejší malebné domorodé taxi, podobné těm, jako jsem viděl už na Srí Lance a kterým tam říkají Tuk-tuk.

Motorová tříkolka s jedním kolem vpředu, pokrytá plachtou a podobající se hodně zvětšené pojízdné psí boudě. Kluk, který ji řídí, je ochoten odvézt mě za nevelký obnos 50 keňských šilinků několik kilometrů na jednu z hlavních silnic. Za okamžik už kostitřas s námi uhání za notného zápachu a rachotu motocyklového motoru po prašné silnici. Na křižovatce, kde už je mnohem větší provoz, skáču rychle do omláceného mikrobusu plného domorodců, který se právě chystá odjet.

Cestující nevypadají příliš důvěryhodně, ale chovají se přátelsky, podávají mi ruce a vyptávají se na Evropu. A také mi do posledního haléře v pořádku vracejí drobné z bankovky, kterou jsem platil jízdné. Na další křižovatce silnic se semnou loučí jako se starým známým a já zůstávám sám pod pálícím sluncem. Ale už za chvilku se objevuje zdejší "rikša", kluk na otřískaném starém bicyklu, který má vzadu ještě jednu sedačku omotanou hadrem a s kolíky, kterých se mohu přidržet. A tak si sedám a nechávám se odvézt ještě několik kilometrů až před bránu krokodýlí farmy, která, jak později zjišťuji, návštěvníky příliš vřele nevítá, ale po zaplacení vstupného (asi 6 dolarů v keňských šilincích) může kdokoli vejít a farmu si prohlédnout.

Samozřejmě že se nemůžete ale toulat po farmě sami. Doprovází vás zaměstnanec, který dbá o dodržení pečlivě vymezené trasy. Jak mi prozrazuje, pracuje zde už přes 10 let a celá farma má na šedesát zaměstnanců a skutečně kolem deseti tisíc krokodýlů, o které se starají.

Přicházíme k prvním velkým betonovým bazénům, pečlivě ohrazených vysokým drátěným plotem. Tady žijí "ukázkoví" krokodýli, ve stáří od 25 do 70 let. Někteří z nich proplouvají pod námi, jiní se vyhřívají na slunci na břehu. Odhaduji jejich velikost až na 2,5 metru. A pak přichází to pravé překvapení - velký bazén jen s mělkými loužemi sluncem prohřáté vody, ve které se doslova hemží desítky malých krokodýlů. Mláďata ve velikosti zhruba jednoho metru pobíhají někdy dost hbitě po dně bazénu, ale přesto nestačí unikat několika černochům v pracovních vestách a holínkách, kteří je lapají, vylamují jim ty nejostřejší a dlouhé zuby a hbitě je vkládají do pytlů, ve kterých budou putovat do továrny na zpracování krokodýlích kůží. Tohle opatření, jak mi vysvětluje průvodce je nutné, aby si bujní mládenci navzájem nepokousali cenné kůže a také aby se neprokousali z pytlů.

Pořizuji pár fotografií a také záběry na videokameru, což ale vzbuzuje značnou nelibost u předáka ve vysokých holínkách, který se na mě rozkřikuje. Hrubě se utrhuje i na mého průvodce, který se snaží o vysvětlení. Raději se oba ztrácíme, než by došlo k případnému fyzickému napadení, ke kterému rozlícený muž nemá zřejmě daleko.

Ještě navštěvujeme bazén, ve kterém si hoví mohutný devadesátikilový krokodýl, odhadem asi třímetrový. A pak ještě ten poslední bazén, kde mají opravdového stoletého krokodýlího kmeta. Na oplocení jeho bazénu je nápis: "Pošlete mi další turisty! Ten poslední byl opravdu velice dobrý."

Po obdržení bakšiše mě pak průvodce předává svému kolegovi, který obhospodařuje další část prohlídkové trasy - botanickou zahradu s tropickými rostlinami Keni a hlavně také terárium s jedovatými pavouky a hady, kteří žijí na této části afrického pobřeží.

Tady jsou k vidění prudce jedovaté mamby - podle kterých je nazvána celá farma - i další plazi. Do dlaně si tu mohu vzít velkou tarantuli nebo baziliška. Nakonec také tento průvodce nastavuje ruku a za bakšiš vyndává z terária pořádně velkého hada škrtiče - pythona, kterého mi hbitě omotává kolem krku. Je to pořádný kus a mám co dělat, abych ho udržel v klidu, než se dá do škrcení a než mi průvodce pořídí snímek na památku.

Vracím se ze zalesněného údolí nahoru k bráně a přes obchod s předraženými a celkem nevkusnými suvenýry se dostávám zase na rozpálenou prašnou silnici. Mám štěstí, protože brzy nato jede kolem mikrobus s domorodci. Ochotně zastavil a za přijatelný peníz mě odvezl dokonce i mimo svou původní trasu až do mého výchozího místa, do osady Schanzu. Odtud to už nemám daleko na břeh Indického oceánu, kde v teplé a průzračné vodě mohu smýt prach z dnešní cesty.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava