Krátké seznámení s dopravou na jihu Indie

Vzhledem k počtu dopravních nehod, ke kterým denně dojde na našich silnicích, jsem si myslel, že by mě nemělo nic překvapit. Omyl - sice jsme během měsíčního pobytu neviděli jedinou, byť sebemenší dopravní nehodu, ale zdejší dopravní situace zcela předčila naše očekávání.

Rikša

Možná čtyři oficiální jízdní pruhy v jednom směru se ve skutečnosti rovnají minimálně dvojnásobku. Největší chaos pravděpodobně vytvářejí motorikši, které přejíždí napříč všemi pruhy podle toho, kde se zrovna vytvoří o trochu větší místo, než je šířka předního kola.

Během přesunu z letiště na vlakové nádraží Egmore ve městě Chennai se řidič naší motorikši snažil jet většinu cesty na plný plyn. V momentě, kdy doprava zhoustla tak, že se skutečně rychle jet nedalo, přejel zkrátka středový dělící pruh a pokračovali jsme dál v protisměru. Po zhruba 500 m a několika úspěšných kličkách se objevilo místečko v našem směru a my se opět mohli vrátit.

Nicméně i řidiči automobilů jezdí na naše evropské poměry poněkud nezvykle - minimálně se používají směrovky, naopak se neustále používá klakson. Když se někdo rozhodne, že přejede do jiného pruhu, tak prostě přejede. Ostatní přibrzdí, zatroubí a jedou dál - "No problem". Neviděli jsme jediného řidiče, který by se rozčiloval nebo snad nadával a neviděli jsme jedinou autonehodu.

Autobus

Místní autobusy bez skleněných výplní okýnek - jen s mříží a koženkovou harmonikovou roletou jsou určitě dělané na úplně jinou velikost cestujících. (odhaduji to na "S" za předpokladu, že já patřím do kategorie "L")

Nepohodlí bývá často vynahrazeno krásou okolní krajiny - zvedající se zelené hory, lesy gumovníků nebo čajové plantáže. Bohužel většinou bývá problém fotit - silnice se při stoupání do hor klikatí jako had, a pokud se stane, že to řidič vašeho autobusu nějak nezaregistruje, tak budete mít při stylu jízdy "plyn - brzda" (ta navíc s doprovodným vydáváním "nezdravých" zvuků) skutečně celkem dost práce zůstat na sedačce. Úzká silnička nad hlubokým srázem vás navíc bude zajisté udržovat ve stavu lehké křeče a rozhodně nebudete mít ani pomyšlení na vyndání foťáku, natož pořizování nějakých pěkných záběrů.

Tady ještě přidám jeden zajímavý poznatek ke stylu jízdy, který se netýká jen řidičů autobusů. Předjíždět se dá kdykoliv a kdekoliv - překážkou rozhodně není plná středová čára, kopec, zatáčka a nebo nejlépe zatáčka v kopci. Zkrátka pomalu najedete vedle předjížděného vozidla a pomalu se snažíte předjet, když se naproti objeví auto nebo už to trvá příliš dlouho, změníte plynulé troubení na přerušované a řidič předjížděného vozidla trochu zpomalí. Vzhledem k tomu, že tyhle řádky píšu, je jasné, že to funguje.

Taxi

Nejrozšířenějším typem jsou místní automobily Tata s označením jako Ambasador nebo President bílé nebo černé barvy, které svým vzhledem patří určitě tak do doby 40 let minulé. V Bombay je situace trochu odlišná. Jelikož do centra města nesmí motorikši, tak to tu vypadá, že každé druhé auto je černo-žlutý taxík Premier (což je indická verze Fiatu z roku 1950).

Každopádně v případě potřeby díky tomu rozhodně není problém nějaký taxík zastavit. Doprava taxíkem je sice nejdražší, ale často poměrně pohodlná a na rozdíl od jiných druhů zdejší pozemní dopravy nepůsobí ani příliš nebezpečně. Řidiči se o svůj zdroj obživy většinou dobře starají, a přestože se vlastně leckdy jedná o veterány, chromy i lak se lesknou jako nové.

Poznámka: Nejdůležitější částí automobilu je s určitostí klakson. Úplně sjeté pneumatiky nebo téměř nefungující brzdy nejsou nic proti nefunkčnímu klaksonu. Průměrný řidič údajně použije klakson 10 - 20 x za ujetý kilometr, což znamená, že při 100 kilometrovém přesunu uslyšíte zhruba 2000 zatroubení. Značky zakazující použití klaksonu nebere samozřejmě nikdo vážně.

Petr Škarvan