INGEMA - Internet Geographic Magazine

McCarthy Road začíná u Copper River za městečkem Chitina a vede podél opuštěných železničních tratí až k řece Kennicott. Na celé délce zhruba 60 mil (96 km) stoupá z nadmořské výšky asi 150 m v Chitině do výšky 460 m v McCarthy.

Silnice je ve velmi špatném stavu, je často úzká, ale v létě ji dokážou projet i vozidla bez předního náhonu. Za mokra je silnice často rozblácená a její krajnice se rozpadají. Může se také stát, že její část vezme voda. Vezte s sebou minimálně jednu rezervu a přiměřený zvedák, a pokud pneumatiky vašeho vozu nejsou zrovna zánovní, mohou se vám hodit i dvě rezervy. My jsme tady zničili celkem tři gumy. Na překonání vzdálenosti zhruba 60 mil potřebujete nejméně tři hodiny.

Kolem silnice není mnoho možností k táboření, silnice vede dosti neprostupným terénem a hlavně ani není kde pořádně zaparkovat.

V oblasti McCarthy se dají strávit dva dny, ale také třeba dva týdny. Tábořit se dá nejlépe a nejlevněji asi 1 km před řekou Kennicott, tam končí park. Na jeho hranici stojí kiosek, kde rangeři poskytují informace a poblíž se dá tábořit. Je tu řada primitivních tábořišť, k dispozici je pouze WC, ale zato se tu neplatí a dá se tu dojet i autem. Další tábořiště jsou směrem k řece, ta však jsou soukromá a za poplatek. Kromě toho můžete pobývat v ubytovacích zařízeních u řeky na konci silnice, v osadách McCarthy nebo Kennicott. Během hlavní sezony se doporučuje pobyt si zamluvit předem.

Silnice končí definitivně u řeky Kennicott. Zde jsou všechny pozemky soukromé, a proto jsou parkoviště u řeky placená. K dispozici je tady WC, vodu lze nabrat z potoka asi půl kilometru směrem nazpátek. Opět je tedy nejlepší obětovat pohodlí a nechat auto u informačního kiosku (na území národního parku se za stání neplatí). Přes řeku vedou dva mostky pro pěší a cykloturisty, které v r. 1995 nahradily lanovou dráhu na ruční pohon.

V prostoru mezi informačním kioskem a řekou Kennicott se nabízejí lety vrtulníkem za docela přijatelné ceny, v osadě McCarthy je také letiště.

Na druhé straně řeky jezdí přibližně v hodinových intervalech mikrobus (shuttle bus), kterým se za mírný poplatek (pět dolarů!) můžete svézt až nahoru do Kennicottu. Skoro to stojí zato, protože jinak šlapete pět dlouhých mil po otravné štěrkové silničce, do kopce a s doprovodem mraků komárů.

V každém případě respektujte soukromé vlastnictví kolem všech silnic a nevstupujte na pozemky.

1. Míle 0,1 Kempink s osmi místy, je zdarma.

2. Míle 3,9 Vyhlídka na pohoří Chugach a řeku Chitina - vpravo.

3. Míle 8,9 Zleva je přístup k trase vedoucí ke Strelna Lake (začíná půl míle odsud) - možnost parkování. Kolem trasy je mnoho pozemků soukromých.

4. Míle 9,3 Odbočka vpravo vede k Silver Lake, kde je soukromý kempink. Majitel nabízí opravy pneumatik a jiné drobné opravy.

5. Míle 10,9 Sculpin Lake neboli Nelson Lake.

6. Míle 13,5 Odbočka vlevo vede k začátku tras Dixie Pass, Kotsina Trail a Nugget Creek Trail (2,5 míle). Silnice prochází soukromými pozemky, nevstupujte na ně.

7. Míle 14,0 Přejezd potoka Strelna Creek.

8. Míle 17,0 Kuskulana Bridge - most přes řeku Kuskulana je 74 m vysoký a 163 m dlouhý. Původní železniční most byl postaven r. 1910, v r. 1988 byl přestavěn.

9. Míle 22,5 Hranice mezi národním parkem a národní rezervací.

10. Míle 28,0 Přejíždí se řeka Gilahina. Nalevo stojí zbytky starého železničního mostu, který přestal sloužit v r. 1938.

11. Míle 44,0 Řeka Lakina River.

12. Míle 55,0 Willow Herb Mt. Depot - prodej map, pneuservis.

13. Míle 59,0 Informační kiosek parku, WC, přimitivní tábořiště - vlevo od silnice.

14. Míle 60 Konec silnice u řeky Kennicott.

Oblast kolem Chitiny bývala v době objevování Aljašky v minulém století tradičním sezonním rybářským táborem místních indiánských obyvatel. Když se v oblasti začalo těžit a byla vybudována železnice, vzniklo i dnešní městečko. Rozkvět byl nejrychlejší v letech 1910-1911. V roce 1920 měla Chitina již 171 obyvatel. Celých dvacet sedm let se po trati převážela měděná ruda z Kennicottu do Cordovy. Pak těžba skončila trať byla z větší části demontována a Chitina se stala městem duchů. Nevymřela však docela, i když zde v roce 1960 žilo už jen 31 lidí. Po založení národního parku v roce 1980 byla vyasfaltována přístupová Edgerton Highway, posíleny telefony a do města se začali vracet turisté. Z bývalého domu J. Martina, manažera těžařské společnosti, se stala rangerská stanice. Počet stálých obyvatel se pohybuje kolem 50.

V městečku najdete všechny základní služby: poštu, benzinku i obchod, který sice zvenku vypadá dosti strašidelně, ale nabízí místním i turistům vše nezbytné pro život v divočině.

McCarthy Road - Wrangell-St. Elias (Aljaška)