Za vysokohorskou turistikou do Anglie?

Nejvyšší hory britských ostrovů jsou ve Skotsku (Ben Nevis, 1343 m), ojedinělé tisícovky se zvedají i ve Walesu (Snowdon, 1085 m) a v Irsku (Carn Tuathail, 1041 m). Samotná Anglie je převážně nížinatá a slova o horské, natož vysokohorské turistice zde mohou na první pohled znít nevěrohodně. Přesto najdeme v Anglii jedno území, kde tomu tak není.

Jedná se o známý Lake District (v překladu Jezerní oblast) na severozápadě, v nejvyšší, nejčlenitější, přírodně snad nejdivočejší a nejromantičtější části Anglie. Reliéf Kumbrického pohoří byl ve čtvrtohorách intenzívně přemodelován rozsáhlým ledovcem, který po sobě zanechal hluboká údolí, typické trogy s příčným profilem ve tvaru písmene U, která jsou vyplněna desítkami krásných jezer. Protáhlá jezera dosahují délky až 20 km, zatímco jejich šířka se pohybuje nejvíce v rozmezí 1-2 km. Jezera jsou dostatečně hluboká a na některých z nich jako na Windermere, Coniston Water, Derwent Water nebo Ullswater se provozuje pravidelná lodní doprava. Nejfrekventovanější je samozřejmě v letní rekreační sezóně (až do září), kdy na březích ožívá řada pláží, restaurací a kempingů.

Nad jezery a údolími se prudce zvedají kamenité a skalnaté, zcela odlesněné kopce, které i při nevelké nadmořské výšce působí skutečně velehorským dojmem. Zvedají se totiž téměř od moře a jejich převýšení činí běžně 500 - 700 m. Kamenité horské stezky stoupají často podél horských potůčků a vodopádů a mají stejný charakter jako horské chodníčky v Alpách nebo v Roháčích. Ačkoliv nejvyšší hora Scafell Pikes měří pouze 978 m, na holých horských hřbetech, vrcholech a sedlech ve výškách 500 - 800 m si případáme jako ve střední Evropě o 1 000 m výše. Za tyto velehorské scenérie vděčí Kumbrické pohoří podobně jako Tatry nebo Alpy mohutnému pleistocennímu zalednění. Současné odlesnění anglických hor je ale plně výsledkem činnosti člověka během dlouhé historie osídlení britských ostrovů. Dnešní teplotně velmi mírné a vlhké podnebí je značně odlišné od drsného podnebí středoevropských velehor nad klimatickou horní hranicí lesa. Paradoxně tak mohou být horské výstupy v Lake District vlivem téměř stoprocentní vlhkosti vzduchu a vysoké teploty alespoň pocitově namáhavější než výstupy ve skutečných velehorách. Odměna v podobě krásných výhledů však stojí za to. Jen milovníci sněhu a lyží by byli zklamáni. V zimě tu převládá nevlídné deštivé počasí a možnosti lyžovat jsou minimální.

Oblast Lake District je pro své jedinečné přírodní krásy skutečným rájem rekreace a turistiky. Pohoří protíná několik dálkových pěších stezek: Cumbria Way od jihu k severu, Coast to Coast od západu k východu (od pobřeží Irského až k pobřeží Severního moře), na východě ještě Dales Way a Pennine Way, která zčásti sleduje také Hadrianův val, jedinečnou památku z doby antického Říma, zařazenou na Seznam světového dědictví UNESCO. V civilizované anglické krajině nebývá zvykem spát pod širákem nebo stavět večer na divoko stan na soukromém pozemku. Na všech dálkových turistických cestách jsou proto v příhodných vzdálenostech rozmístěny turistické chaty s možností ubytování a občerstvení.

Přesto je tento způsob pěší turistiky limitován fyzickými možnostmi a vzhledem k velkému převýšení není pro každého. Skutečně masovou záležitostí je ale rekreace pří jezerech. K atraktivitě zdejšího prostředí přispívá i bohatá a komerčně využívaná kulturní historie. Brantwood v romantickém údolí Coniston se stal domovem básníka a všestranného umělce Johna Ruskina, jednoho z největších duchů viktoriánské Anglie. Na Conistonském jezeře se odehrávají nezapomenutelné příběhy Vlaštovek a Amazonek. Umístil je sem další slavný obyvatel Brantwoodu, spisovatel Arthur Ransome. Konečně v novodobé historii proslul Coniston jako místo tragické smrti závodníka Donalda Campbella, když se na jezeře pokoušel překonat vlastní rychlostní rekord motorových člunů.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení