Z deníku expedice Baobab 30.8.-7.9.2006

30.8. - Z Antananariva jsme se přesunuli do druhého největšího přístavu Madagaskaru Mahajangy. Chtěli jsme se vydat směr Namoroka, ale po prvním hladkém přesunu z hlavního města teď začala doprava stávkovat. Nejprve jsme zmeškali trajekt a pak nemohli sehnat auto. Najednou tu bylo dvoudenni zpoždění. Co s tím? Rozhodli jsme se nedodržet naplánovaný itineraář a vydali jsme se ze Soalaly do národního parku Bai de Baly. Tam jsme spatřili první divokou zvířenu. Lemury sifaky /Propithecus verrauxi coquerelli/ a Eulemur fulvus. Dokonce se nám podařilo spatřit i makie.

Zdárně se začala rozbíhat většina projektů, některé vypadají velmi nadějně. Na místě jsme strávili dva dny. Přitom se několik z nás stihlo sejít z cesty. Po několika dnech nám pak průvodce Julien prozradil, že podle něj i strážců byl les strašidelný a tím se vysvětlilo, proč měl o nás takový nezvyklý strach. Před třemi roky se prý v onom lese údajně ztratil nějaký Francouz a jeho tělo dodnes nebylo nalezeno. Je ale možné, že nás Julien opět strašil, neboť má pro popis míst a směru a délky trvání našich cest vždy hned několik verzí.

Z Bai de Baly jsme se pak vraceli stejnou cestou, přespali ve vesnici Mitsinjo a pak na den a půl zamířili k jezeru Kinkony. Na cestě jsme objevili zvláštní rostlinu podobnou tamarindu, která způsobuje u toho, kdo o ni zavadí nesnesitelné svědění. Malgašský název je takylutra, mi ji familiárně přezdíváme "fucking plant". Prý existují tři druhy a tento byl svým účinkem na nejlehčím stupeni. Julien nám slíbil najít ten druh s účinkem nejhorším. Máme se tedy na co těšit. Jediná pomoc proti jeho účinku je prý vyválet se v prachu. Možná se nám podaří přivést do Čech semínka, byl by to výborný živý plot nebo obranný sprej. :0)

Po Kinkony jsme podnikli dvě jízdy na loďce. První vedla na posvátný ostrov, kde sídlí také stovky kaloňů a jedno zebu. Druhá vedla do okolních vesnic. Na všech cestách nás provázel náš řidič najatý v Mahajanze , resp; Katsepy a jeho paní. Říkáme jim "klíšťata", protože nám jsou stále v patách a navíc paní stále něco žvatlá jako rádio a mluví všem do řízení jakýchkoliv dopravních prostředků. Dnes jsme v Mahajanze a chystáme se do přírodního parku Ankarafantsika. Na to, že naše nároky na stravu a hygienu už klesli na velmi nízkou úroveň, nemáme žádné problémy. Tady v Mahajanze jsme se ale zase trochu zkulturnili a zahýřili si.

2.9. - Proti divocine v Baye de Baly, kde jsme potkali jen jednu jinou miniskupinu cizincu, vypadal Narodni park Ankarafantsika jako mastnacke letovisko. Uz na plote u vjezdu varovala cedule, ze se jedna o madagaskarsko-nemeckou spolupraci a bylo to az nechutne znat. V kempu vsechno ciste nablyskane, luxusni informacni centrum, sprchy, kuchynka, restaurace, kde delaji vyborne zebu steaky a kde kdybychom tu byli dele pribereme spoustu kil. Pod strechou pristresku, kde jsme si postavili stany byla dokonce zarivka a ve sloupku, ktery tu strechu nesl zasuvka!!! A to jsme se den predtim v Mahajanze handrkovali na pokojich o to, kdo si bude nabijet baterky jako prvni. Kvalitni sluzby samozrejme lakaji nebatuzkarske turisty a tak je tu vyprava francouzske mladeze, americke rodinky s detmi, amatersti ornitologove s prehnane modernimi drahymi fotoaparaty a dalekohledy, kterymi sleduji a foti zvirata z pohodli jiz zminovane restaurace ci bungalovu v kempu. Ono totiz opravdu neni potreba opoustet tento areal. V pravidelnych intervalech, prevazne kdyz dorazi autobus s novymi turisty, prochazi taboristem skupinka ctyr lemuru a jedna samice ma jeste navic ke kycovite dokonalosti na zadech miminko s obrovitanskymi "chceteme" kukadly. Pred zurivymi fotografy zaujimaji nejruznejsi pozy a kdyz si odbydou cast sichty do prijezdu dalsiho autobusu se nekam vypari. Mimochodem kdyz jsmz dnes odjizdeli zpet do Mahajangy odkud zitra poletime na ostrov Nosy Be, predvedli nam ty nejkouzelnejsi vyjevy , jako z National Geographic. Mame kazdy nekolik desitek fotek, nektere i na makro. To je des. A to se k lemurum muze jen na tri metry. Museli jsme pred nimi dokonce ustupovat, abychom nedostali vyhubovano od strazcu parku.

V ANKARAFANTSICE JSME KONECNE BEHEM DVOU DENNICH vyletu, jednoho nocniho a jedne exkurze do chovne stanice zelv /angonoka,.../ splnili nas naplanovany Itinerar a videli jsme vse, co se dalo. Krome zelvicek to byl erozni kanon, vate pisky, kde roste Pachypodium rosulatum, rosulatum, vodni ptaci a spousta krokodylu u jezera Ravelobe, lemuri /Eulemur mongoz a Propithecus verreauxi coquerelli/ a predevsim jedine zname ctyri exemplare podruhu baobabu Adansonia madagascariensis boinensis. Tyto baobaby se z neznamych duvodu nerozmnozuji a bohuzel se to nepodarilo rozlustit ani nam. I vypravy do terenu byly, krome dobrodruznych nocnich fotolovu krokodylu, safari typu. Upravene chodnicky / i drevene/, rozhledny s vyhledem na jezero, zpusobne se ukazujici lemuri a stromy misto lampionu ovesene chameleony. Jen tu a tam zadne zvire. To kdyz se prave prohnalo tornado vriskajici americke skupiny. Obavame se, ze podobnou atmosferu jako v Baye de Bali a u Kinkony uz asi nezazijeme. Prave naopak bude asi cim dal tim hur, to znamena preturistovano. I zde mame humornou historku s rostlinou. Tentokrate s obrovsym plodem chlebovniku; ktery si kluci koupili k svace, najedla se z nej cela nase vyprava a jeste obrovitansky kus zbyl pro deti z vesnice za plotem kempu. Odhadovali jsme jej tak na sedm kilogramu. Hlavni uskali plodu spocivalo v jeho extremni lepivosti. Stul, na kterem jsme jedli bude jeste hodne dlouho prilnavy, lepili se nam rty a ruce k sobe, noze k ovoci, ruce k ovoci, ruce ke stolu, ovoce ke vsemu, .... Jeden z nas si s timto lepidlem dokonce spravil rozpadavajici se sandale, ale bohuzel to moc dlouho nevydrzelo.

Uz se tesime na dalsi lemuri a zabavne rostlinky na Nosi Be.

Zdravi Darina

Tak vse zatim klape temer jako na dratkach. Z naseho pruvodce Juliena se pomalu stava Cech, adoptoval cesky humor a uci se cesky rychleji nez my malgassky. Mame za sebou dve rezervace, Bay de Bali a Lake Kinkony a jeden narodni park, Ankarafansika.

Zatimco prvni dve lokality jsou doslova koncem sveta, bez infrastruktury a s velmi narocnou dopravni dostupnosti (13 hodin v 30 let starem nakladaku bez oken s vysypanou prevodovkou na prasne ceste s obcasnym opeprenim vlakny agresivni dreviny takylutra je zazitek spis pro ustni podani), Akarafansika ma spis charakter americkeho parku. Kemp se sprchami, upravene traily.

Mame uz cos nafocene, tri druhy lemuru, chameleony, zaby, vodni ptaky a taky krokodyly, z jejichz "lovu" jsme meli az detinskou radost (a trochu nas pri tom mrazilo v zadech).

Zitra preletame na Nosy Be. Vsichni doufame, ze letadlo bude v lepsim technickem stavu nez auta, ze ho neprelozi jako lode, ktere s nami sly nekolikrat temer ke dnu, a ze zavazadla nebudou privazovat na strechu, jak je tu zvykem.

Michal

7.9. - Mahajangu jsme definitivne opustili a vydali se letadlem na ostrov Nosy Be. Odbaveni na letisti bylo ve srovnani s evropskymi bezpecnostnimi predpisy nanejvys pohodove. Ram detekujici kovy byl vypnuty, nikdo u nej ani u odemcenych dveri na letistni plochu. Chteli jsme si vyfotit letadlo se kterym poletime, ale to uz prece jenom vadilo a ostraha nas donutila fotky smazat. Obavali jsme se po cetnych spatnych zkusenostech se zavazadly spadavajicimi ze strechy dopravnich prostredku, ze nam je snad take u letadla hodi nahoru a omotaji prodrenym motouzem, ale nic takoveho. Male letadelko typu ATR bylo stejne pohodlne, jako Boeing, se kterym jsme prileteli z Parize. Letelo velmi nizko a pod mraky se nam naskytl uchvatny pohled na Madagaskar, okolni ostruvky, more a koralove utvary.

Na Nosy Be jsme byli po hodince letu. Z letiste jsme se presunuli taxiky do hlavniho mesta ostrova, ktere lezi na opacnem konci ostrova. Jmenuje se Hell Ville a je centrem sexualnich turistu z Evropy a Ameriky. Ve meste jsme pouze prestoupili do auta, ktere nas odvezlo do primorske vesnice, odkud jsme odpluli na vlastnorucne veslovanych pirogach do rezervace Lokobe. Zde jsme zjistili, ze na urovni mastnackeho zebriku stale stoupame vzhuru. Tato oblast je vyuzivana pro exoticke dovolene a hodila byse podle karibske scenerie na romanticke libanky. Samozrejma ze zde proto az petkrat stoupli ceny sluzeb a potravin a ztloustly i chovane slepice a zebu. V rezervaci jsme si prohledli primarni i sekundarni typ porostu. Spatrili jsme vzacne Eulemury Macaco, gekony rodu Uroplatus, hroznyse psohlave /Sanzinia madagascariensis/ a hroznyse rodu Acrantophis. Z rostlin vanilku, kavovnik a ylang ylang, z nehoz se vyrabeji parfemy a vonne oleje.

Dnes jsme se vratili do Hell Ville , ubytovali se v hotelu, nakoupili par suvenyru /vetsinou prave - vanilku nebo olej z ylang ylangu/ a pak odjeli na ostrovy Nosy Takihely a Nosy Komba. Na prvnim to vypadalo jako v raji, obzvlast pro ty, co se rozhodli se snorchlem prozkoumat dno oceanu a pozorovat ryby klauny, sasanky, kraby a jinou havet. Druhy byl raj konzumnich turistu. Uz i deti tu jsou cvicene. Jakmile spatri vazu-belocha, zacnou naprosto ''spontanne" zpivat a tancit. Nejvetsi zklamani, ba co vic sok, nas cekal v lemurim parku. Bylo to nekolik ohradek jako v ZOO, kde meli "prichcipleho" hroznyse, zelvy, chameleona a jako bonus strom s lemury, ktere jste mohli krmit bananem a nechat se pritom vyfotit. Sice jsme jiz krmeni banany vydeli v Lokobe, ale tam pruvodce alespon prilakal volne zijici lemury z lesa, ale tohle uz bylo moc umele. Holt s rostoucim poctem belochu primo umerne klesa madagaskarska autenticnost a to nejen , co se tyce prirody, ale i zivota lidi.

Nyni jsme opet v Hell Ville, kam jsme se ve zdravi dostali zpet motorovym clunem divokou jizdou po velkych vlnach. Zitra vyrazime do Ankarany a pak do Montagne d'Arbre.

Darina

P.S. Recept na dobrou stravu na Madagaskaru-Rejze s rejzi a kdyz chces delikatesu, tak jeste rejzi navrch.

Partneři projektu:

Média

Partneři

 

 

 

 

 

 

Václav Bratrych