Artesanato Lopes

Slovo azulejos je prý odvozeno z arabského al-zulaji, což v překladu znamená malý broušený kámen, a v Portugalsku tímto slovem označují keramické kachle sloužící jako ozdoba fasád domů, interiérů kostelů, klášterů, paláců a jiných budov.

Skvělé a slavné chrámy se tyčí nad portugalskými městy. Architektonické skvosty z doby, kdy Pyrenejskému poloostrovu panovali Arabové, vystřídaly románské kostely; následovalo období gotiky, pak pro portugalsko typický manuelský sloh, renesance se přetavila v baroko a to zase v klasicismus.

Ty stavby dělí staletí, rozdílná architektura i účel, pro který byly budovány, a přesto má většina z nich společného jmenovatele. Tím, co je spojuje, je AZULEJOS (čte se "azuležuš").

Slovo azulejos je prý odvozeno z arabského al-zulaji, což v překladu znamená malý broušený kámen, a v Portugalsku tímto slovem označují keramické kachle sloužící jako ozdoba fasád domů, interiérů kostelů, klášterů, paláců a jiných budov. Ale možná dostaly tyto dlaždice svůj název jen od slova azul, neboli modrý, což je převládající barva dekoru těchto obkládaček.

 

"Azulejo je součástí fyziognomie Portugalska," psal do Berlína v roce 1845 Athanasius Raczyński, pruský velvyslanec v Lisabonu. "Jen málo kostelů nebo domů je nemá," pokračoval ve svém líčení.

A obliba azulejos přetrvala věky. Podle historiků umění je v Portugalsku ozdobeno těmito keramickými kachli kolem 90-ti procent všech kostelů. Počátkem 19. století začaly azulejos zdobit také nádraží, obchody, úřady, ale také nároží ulic. Klasická modrá barva se rozšířila o bílou, zelenou a žlutou, avšak rozměr 14x14 centimetrů zůstal, a tak se na jeden metr čtvereční stále vejde 7x7 kachlů jako kdysi. Většina těch současných je ale vyráběna sériově. Malých dílniček, kde se ctí staré řemeslo, je již jen nemnoho.

Jednou z takových dílen je "Artesanato Lopes", malý rodinný podnik, jehož majitelem je Manuel Cite Lopes.

V malém domku plném keramiky pracuje v obchůdku a dílničce celkem 6 lidí. Kromě majitele také jeho žena, dvě dcery a dvě učnice.

Keramika s pávy je typická pro Coimbru a motiv pochází z 18. století, vzory pro keramiku s modrým vzorem pocházejí ze století patnáctého, vysvětlila nám paní Lopesová, která je uznávanou malířkou keramiky. Tomuto umění se naučila před 28 lety v malířské škole, kde dnes sama vyučuje.

Tajemstvím krásy zdejší keramiky je glazura s tradičními vzory. Jen pec v dílně je elektrická, jinak se vše dělá téměř stejně, jak to dělali už Arabové, kteří do Portugalska tradici výroby keramiky přinesli.

 

Výrobek se nejdříve ponoří do podkladové glazury, vloží do pece a připraví k vypálení.

Pak je třeba jistou rukou nakreslit barevný ornament a znova se vypaluje.

"Ta práce musí být hlavně velkým koníčkem. Většina lidí to, co vyrobíme, vůbec nedokáže ocenit a peníze se tím dnes už vydělat nedají. Zákazníků je málo a jen asi 20 kilometrů odtud postavili velký závod na výrobu porcelánu a keramiky," posteskl si pan Lopes, ale pak nám šel ještě jednou s hrdostí ukázat výrobky ze své dílny.
 

Lumír Pecold