Národní parky Slovenska

V září 1997 vyhlásila vláda Slovenské republiky dva nové národní parky: Muránska planina a Poloniny. Na Slovensku je tak v současné době již sedm národních parků, čímž se náš východní soused zařadil v ochraně přírody na nejpřednější místa v Evropě.

Nejstarší, největší a nejvýznamnější je Tatranský národný park (TANAP) vyhlášený 18. prosince 1948. Původně zahrnoval jen Vysoké Tatry a Belianske Tatry, později byl rozšířen také na celé Západné Tatry (Roháče) až na současnou výměru více než 741 km². Tatry se vyznačují v rámci Slovenska, Karpat a dokonce střední Evropy mnoha nej-. Na území TANAPu leží nejvyšší bod Slovenska a celého karpatského oblouku (Gerlach 2655 m). V Bielovodské dolině se nacházel největší karpatský ledovec s délkou přes 14 km. Kmet'ov vodopád vysoký téměř 100 m je nejvyšší na Slovensku. Úctyhodné výškové rozpětí přes 2 000 m na území národního parku, více než 100 ledovcových jezer, dokonale vyvinuté výškové vegetační stupně, vzácné a endemické druhy rostlin a živočichů spolu s jedinečným velehorským reliéfem činí z Tater po přírodní stránce nejatraktivnější oblast celého Slovenska. Správa TANAPu sídlí v Tatranské Lomnici.

Pieninský národný park (PIENAP) je druhým nejstarším (od roku 1967) a s plochou 37,5 km² zároveň nejmenším slovenským národním parkem. Podobně jako TANAP leží na hranici s Polskem a národní park zde pokračuje i na polské straně státní hranice. Pieniny vznikly v místech nejmasivnějšího výskytu vápenců bradlového pásma, v nichž horská řeka Dunajec vymodelovala úchvatné krajinné scenérie v podobě pěti zaklesnutých meandrů, skalních útesů a kaňonů. Sídlem Správy PIENAPu je historický Červený Kláštor, v němž začíná atraktivní plavba na vorech po peřejnatém úseku Dunajce.

Národný park Nízke Tatry (NAPANT) byl vyhlášen v roce 1978. Svou výměrou 728 km² se blíží Tatranskému národnému parku. Jeho ochranářská hodnota spočívá v pestré geologické stavbě jádrového karpatského pohoří s mohutnou obalovou sérií vápenců na jižní i na severní straně. V Demänovské dolině se vytvořil nejdelší (23 km) a nejhlubší (-432 m) jeskynní systém, jehož nejznámější části s bohatou krápníkovou výzdobou jsou zpřístupněné veřejnosti. Nad hranicí lesa se vyskytují četné ledovcové a periglaciální tvary reliéfu, kopečkovité thufury, jinde je charakteristícký oblý reliéf vysokohorských holí (Králova hola). Správa NAPANTu sídli v Banské Bystrici.

Na východě navazuje na Nízke Tatry Národný park Slovenský raj vyhlášený 1. dubna 1988 na ploše 198 km². Jeho jedinečnost spočívá v krasovém reliéfu rozsáhlé vápencové plošiny intenzívně rozčleněné typickými kaňony, soutěskami a roklinami s množstvím nádherných vodopádů. Na severní straně se nachází hluboký skalnatý průlom Hornádu, na jižním okraji Slovenského ráje je hlavní atrakcí Dobšinská ladová jaskyňa. V nepřístupných skalách a pralesních porostech se vyskytují ohrožené druhy živočichů jako medvěd, rys nebo orel křiklavý. Administrativa národního parku sídlí ve Spišské Nové Vsi.

Současně se Slovenským rájem byl 1. dubna 1988 vyhlášen také Národný park Malá Fatra na ploše 226 km². Zaujímá vyšší kriváňskou část Malé Fatry na sever od Váhu s nejvyšším bodem Velký Fatranský Kriváň (1709 m) a s krásnými vápencovými vrcholy Malého a Velkého Rozsutce. Pestrá geologická stavba a velké výškové rozpětí od Váhu až po holé horské hřebeny nad hranicí lesa způsobují mimořádnou bohatost rostlinných a živočišných druhů. Oba Rozsutce jsou pověstné masovým výskytem prvosenky aurikule a dalších chráněných botanických druhů. Ve vápencích mohutného chočského příkrovu se vytvořily známé soutěsky s vodopády (Tiesňavy, Jánošíkovy diery). Šútovský vodopád vysoký 38 m, jeden z nejmohutnějších na Slovensku, je však vyvinutý v žulových horninách krystalinika. Sídlem Správy NP Malá Fatra je městečko Varín.

Národný park Muránska planina (203 km²) byl vyhlášen 23. září 1997 překlasifikováním již dříve existující Chráněné krajinné oblasti stejného jména. Jedná se o vysoko položenou, téměř bez výjimky zalesněnou krasovou plošinu s povrchovými i podzemními krasovými tvary, především ale s bohatstvím zachovalých lesních porostů. K nejcennějším patří reliktní výskyt kosodřeviny v inverzní poloze Hrdzavé doliny pouhých 750 m nad mořem, reliktní borové a modřínové porosty na skalách, smrkové a jedlobukové pralesy a endemický výskyt lýkovce muráňského. Oblast je proslulá mimořádnou koncentrací medvědů a také jelení zvěře. Sídlem Správy NP Muránska planina je město Revúca.

Národný park Poloniny (298 km²) vznikl 23. září 1997 v nejvýchodnějším cípu Slovenska v nejvyšší části již dříve vyhlášené CHKO Východné Karpaty. V pohraničním vrcholu Kremenec (1221 m) se stýkají hranice Slovenska, Polska a Ukrajiny a také trilaterální východokarpatská biosférická rezervace. Poměrné vzdálenosti od rušivých vlivů civilizace vděčí tato oblast za uchování původních bukojedlových pralesů s výskytem ohrožených velkých šelem - medvěda, vlka, rysa a vydry. Charakteristickým rysem jsou poloniny: odlesněné travnaté partie luk a pastvin na oblých horských hřbetech. V ještě větší míře se však poloniny uchovaly na polské straně hranice, kde navazuje polský národní park Biesczady, a zejména v ukrajinské části Východních Karpat. Sídlem Správy NP Poloniny je město Humenné.

Uvedených 7 národních parků zaujímá přibližně 5 % z celkové výměry Slovenska. Podle plánů slovenské státní ochrany přírody k nim brzy mají přibýt tři další národní parky: Velká Fatra (centrální část), Babia gora a Aggtelek (část Slovenského krasu). Počet slovenských národních parků by se tak zaokrouhlil na desítku.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení