Dominikánská republika - jejíž název je odvozen od nejstaršího "neindiánského" města Ameriky, Santo Dominga - leží ve východní části ostrova Haiti (Hispaniola). Kolumbus zde měl základnu pro své objevné plavby. Po ztroskotání Santa Marii, těsně před půlnocí 24. prosince 1492, na ostrově vysadil své námořníky. Zpět do Evropy odplul na lodi Niňa. Jeho zde zbylí námořníci založili první evropskou osadu v Americe - La Navidad.
Pro místní
Indiány to byla katastrofa. Postupně se úvodní přátelství změnilo
vzhledem k chování Evropanů na nepřátelství, bohatství zcela
oslepilo příchozí a vedlo ke genocidě Indiánů. Ti, kteří nepadli v bojích
podlehli evropským nemocím, proti nimž nebyli imunní nebo nepřežili tvrdou
práci na plantážích, ke které byli donuceni a na kterou nebyli zvyklí.
Přes tři sta
let (1492-1821) byl ostrov významnou španělskou kolonií, přesto ho mnozí
osadníci opouštěli a hledali štěstí, zlato a stříbro v Mexiku, Panamě
či Peru. V létech 1821-1844 byla země násilně spojena s Haiti v jeden
celek, poté byla opět samostatná. Nezávislost získala v roce 1865, boj o
moc však přinášel pravidelná krveprolití. Za léta 1865-1915 došlo k dvaceti
osmi revolucím a změnilo se třicet pět vlád. USA zemi obsadily v letech
1916-24 a po jejich odchodu zemi vládli mnozí diktátoři až do roku
1966, kdy byla ustanovena demokratická společnost.
Rozloha:
48 734 km2, počet obyvatel dosahuje 8 950 034 (z nich je 80 % mulatů,
11 % černochů, 9 % bělochů; 95 % je římských katolíků). Hlavním městem
je Santo Domingo (Svatá neděle) s 2,9 miliony obyvatel.
Povrch
ostrova je velni pestrý a výškově členitý. Střed území vyplňuje
krystalické pohoří Cordillera Central s Pico Duarte (3 175 m
n. m.). Tento vrchol je nejvyšší horou celé karibské ostrovní oblasti. Na
východě ostrova jsou rozsáhlejší nížiny, které jsou využívány pro
intenzivní zemědělství. Hlavní plodinou je cukrová třtina. Na západě na
malých plantážích v horách se pěstuje kávovník. Pokud jde o těžbu, v
Dominikánské republice se nachází největší důl na zlato v celém
Karibiku, dále se těží tradiční stříbro, platina, nikl a bauxit.
V průmyslu dominuje potravinářství a
investuje se (zahraniční kapitál) do dalších odvětví spotřebního
průmyslu. Mimořádný význam má cestovní ruch. Národními "sporty" jsou
kohoutí zápasy a domino.
Modrá a
červená barva na vlajce byly přijaty z vlajky Haiti, jež kdysi ovládalo
Dominikánskou republiku. Vlajka z roku 1844 (země je nezávislá od 27. 2.
1844) má bílý středový kříž, který jí dělí na čtyři pole. První a
čtvrté jsou modré (symbol získané svobody), druhé a třetí pole jsou červená
(krev a oheň boje za svobodu). Bílý kříž symbolizuje oběti obyvatel,
jejich víru a sílu.
Cesta po
odjezdu z portorického Fajarda jako obvykle večer vedla přes Monský průliv
k východnímu pobřeží Dominikánské republiky do turistické destinace
Punta Cana. Zde byl nejsevernější bod mé plavby Karibikem.
Punta
Cana byla ještě nedávno těžko přístupnou hustě zarostlou bambusovou houštinou.
Dnes je velmi moderním centrem dominikánského cestovního ruchu. Vybral jsem
si pro svůj krátkodobý pobyt Bavaro Beach s třicetikilometrovou
bílou pláží, jedno z nejkrásnějších karibských letovisek.
Po přejezdu
podél jihovýchodních břehů země jsem další den navštívil hlavní město
Santo Domingo. To založil roku 1496 bratr Kryštofa Kolumba Bartoloměj na jižním
pobřeží v ústí řeky Ozama v neděli (domingo). Koloniální část města
byla nedávno přestavěna a pečlivě zrestaurována. Jednou z nejstarších
staveb v evropském stylu na území Ameriky je katedrála z let 1512
až 1540, kde by měl být snad pochován Kryštof Kolumbus (pravděpodobnější
je, že jeho ostatky po úmrtí ve španělském Valladolidu dne 20. května
1506 jsou uloženy v andaluské Seville). V historické části města se
nachází palác El Alcazar, dům Kryštofa Kolumba. V moderní části města
je nejzajímavější park se sportovním centrem Mirador, odkud je pěkný výhled
na město i okolní moře.
Na můj
pobyt v Santo Domingu jsem měl jen 15 hodin (od 7 do 22 hodin). Proto se
moje prohlídka soustředila nejdříve na obě částí města a pak jsem si šel
užívat klidu, vody a sluníčka na pláž Punta Beach and Manchebo Beach.
Pak následovala ještě krátká prohlídka přístavu. Návštěvou Santo
Dominga jsem se dostal na nejzápadnější bod mé plavby. Další den a
noc patřily dvaatřiceti hodinové plavbě přes klidný Karibik na jih do
nizozemské Aruby. Jan Hájek Zeměpisné sdružení |