Tropické noci pod rovníkem v Keni jsou dusné a vrtule pod stropem v mém hotelovém pokoji jen nepatrně zviřuje horký vzduch. A tak jsem rád, že dnes musím vstát už brzy ráno, kdy na obloze nad velkým baobabem v hotelové zahradě ještě vybledle září Jižní kříž.
Zdejší hotel nad vysokým mořským břehem s mořem, po kterém se teď ráno
prohánějí katamarány domorodých rybářů, slouží hlavně jako příjemná
a poměrně levná základna všem, kteří chtějí poznávat rezervace a vůbec
keňskou přírodu nebo i domorodá města a vesnice.
Není odtud daleko do Mombasy, kterou jsem si už stačil prohlédnout. Město
s více než 80 tisíci obyvateli zapůsobí poprvé na návštěvníka nejspíš
pocitem kosmopolitního mraveniště s mnoha lákadly i nebezpečími.
Fantastická tržiště, kde se na stáncích i hromadách prodává a kupuje
snad úplně všecko, a kde uvidíte vedle sebe muslimy s hinduista i křesťany
- a hlavně černé zahalené i nezahalené ženy s nákupy na hlavách. To vše
provázené křikem, vůněmi i pachy zvířat a koření a také orientální
hudbou.
Teď ale sedím uvnitř malého, pestře pruhovaného mikrobusu, který mě
spolu s několika dalšími spolucestovateli veze do vnitrozemí, do jedné z
nejzajímavějších pouštních rezervací, Národního parku Tsavo.
Vozidlo se proplétá předměstími Mombasy se "slums" plnými
odpadků a projíždí nakonec kolem portugalské pevnosti fort Jesus s mnoha děly
ve střílnách, která chránila vjezd do zálivu a přístav Mombasy. Tady byl
největší trh s otroky a odtud odplouvaly lodě s nákladem černých otroků.
Dvoudenní safari které mám absolvovat ve společnosti slovinského novináře
Bogumila a několika anglických a maďarských turistů, začíná vcelku fádně.
Dlouho a nudnou cestou pouštní silnicí, při které jediným zpestřením
jsou domorodé osady s domky na kůlech a střechami z palmových listů. A
kikujské ženy, krásné, dlouhonohé a štíhlé, které můžeme vidět jak
jdou se džbány nebo velkými kanistry z umělé hmoty ke studnám pro vodu.
To se ale brzo mění. Silnice se stává skoro nesjízdnou, až nakonec úplně
mizí a zůstávají jen v poušti vyjeté koleje v narudlé půdě a v písku.
Po několika hodinách jízdy se blížíme konečně k hranicím rezervace
Tsavo. Tady máme příležitost navštívit masajskou vesnici, ležící o několik
desítek kilometrů mimo naši trasu. Zajížďka a povinný peněžní dar náčelníkovi
vesnice se nezamlouvají maďarským spolucestujícím, a tak se s Bogumilem vydáváme
k Masajům sami. A nelitujeme.
Na okraji domorodé osady, skládající se z několika hliněných chatrčí
kolem velkého baobabu, který je pro Masaje jediným zdrojem vody, nás vítá
několik štíhlých a vysokých mužů v pestrých pláštích, jejich hezké
polonahé ženy a houf dětí. Jsou přátelští a bezprostřední, chtějí si
povídat a mají radost, že projevujeme zájem o jejich život.
Náčelník mi bez problémů umožňuje návštěvu vnitřku svého domu a
pak pro nás obyvatelé vesnice uspořádají představení svých tanců, do
kterého se zapojují i malé děti. Všichni zpívají, bezprostředně a s
radostí, protože zapomínají na to, že jsme turisté - teď jsme pro ně
hosté, kteří za nimi přišli ze zájmu o jejich život a kulturu.
Tance Masajů jsou skutečně zvláštní - muži s kopími vyskakují vysoko
do vzduchu a vyrážejí hrdelní výkřiky. Na památku na ně si odnáším na
ruce pestrý náramek, který mi daroval náčelník. Abych prý vzpomínal,
abych pozdravoval doma od keňských Masajů.
A pak vjíždíme konečně do národního parku Tsavo - EAST. Na první krátké
zastávce za jeho hranicí nás vítají stáda opic kolem nevelké vodní nádrže.
Za ní nás čekají dlouhé hodiny cesty africkou polopouští, někdy vyjetými
kolejemi terénních vozů, jindy přímo po kamení a písčitých dunách mezi
trnitými keři a kolem velkých termitišť. V těchto místech má půda silně
narudlou barvu. Brzy potkáváme několik velkých slonů, kterým zdejší
domorodci říkají "červení sloni", protože jejich kůže je většinou
zbarvená do červena od hlíny, kterou se s oblibou pohazují. Velký samec je
docela blízko a my dáváme domorodcům za pravdu - povrch jeho těla je pokryt
červeným popraškem. Jak tvrdí náš domorodý průvodce a řidič v jedné
osobě, sloni obvykle neútočí, ale přesto raději vyrážíme, když se k nám
rychle blíží. Zanedlouho nám cestu kříží celé stádo o zhruba třiceti
kusech s vůdcem daleko vpředu, zatímco mláďata si drží pečlivě mezi
sebou, aby je chránili, proti lvům a leopardům. Na jednoho z nich nás upozorňuje
průvodce. Zvíře odpočívá ve stínu keřů, a když se zvedá, aby se vydal
na lov, vidíme, že by pro tohle velké dospělé zvíře nebyla problém pořádná
antilopa, ale ani sloní mládě.
Antilopy jsou skutečně blízko a zanedlouho potkáváme první stáda zeber
a buvolů. To už se blížíme k širokým a líným hnědavým vodám řeky
Tsavo a sledujeme její tok až k místu, kam se chodí napájet sloni. Tady na
ně ale nemáme štěstí, jen nad hlavou nám krouží několik velkých ptáků
marabu a na břehu zahlédneme krokodýla. Konečně přijíždíme k mělčinám,
kde se mezi říčními kameny vytvořily velké prohřáté bazény - a jeden z
nich je plný hrochů. Za malou chvíli jsem jich napočítal přes dvacet. U řeky
se objevuje také několik párů pštrosů a když se vracíme k hranicím
parku do kempu, kde máme nocovat, potkáváme ještě žirafu, která nám předvádí
plavný běh mezi keři savany.
"Crocodile camp", kde nocujeme, je složen z bungalovů, umístěných
v oáze přímo na břehu řeky Tsavo, ohrazené kamennou zdí proti zvěři a
také proti krokodýlům, kteří se právě v těchto místech vyskytují ve větším
množství.
Sdílím s kolegou novinářem pohodlný bungalov, který je složen ze
stanové části ložnice, ale má i vlastní koupelnu se sprchou. Nemáme ale
ani čas se zabydlet, protože večer nadchází "krmení krokodýlů"
Domorodý průvodce tlučením na buben a hrdelním křikem přivolává z řeky
krokodýly. Brzy jich je na břehu asi deset, černoch je oslovuje jmény a hází
jim kusy masa, které dvou až třímetroví ještěři hltavě požírají, aby
se pak nasycení, odplazili zpět do temné řeky.
Kemp má vlastní generátor, který se na noc vypíná a tak odcházíme
rychle do stanu, než se na nás vrhnou komáři a než se vše ponoří do tmy.
Druhý den brzy ráno opět vyrážíme za zvířaty do rezervace Tsavo.
Tentokrát můžeme úplně zblízka pozorovat antilopy Kudu, opět zebry, velká
stáda buvolů a slonů. Jen na lvy nemáme štěstí - podle průvodce jich v národním
parku Tsavo-East žije jen málo. Přesto je nádherný zážitek vidět tolik
zvířat v jejich přirozeném prostředí africké divočiny. Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |