Severní Irsko není jen Belfast

Severní Irsko neboli Ulster je u nás asi nejvíce spojováno s představou neklidné, rozhádané a životu nebezpečné země, jíž by se turistický návštěvník měl raději vyhnout. V létě roku 1998 se Severní Irsko skutečně opět dostalo na první stránky světového tisku, a to jednak v souvislosti s historickou mírovou dohodou zástupců protestantů a katolíků o budoucím uspořádání země, jednak kvůli závažným incidentům a násilí páchanému při tradičních červencových pochodech členů Oranžského řádu. 14. srpna 1998, druhý měsíc po uzavření mírové dohody, pak tragické události vyvrcholily zatím nejkrvavějším atentátem v městě Omagh, při němž zahynulo 28 lidí a 220 dalších bylo zraněno. Přesto bych chtěl zásadně korigovat představu Sevemího Irska jako divoké, nebezpečné nebo snad necivilizované země, která běžnému turistovi nemá co nabídnout. Opak je pravdou.

Do Severního Irska jsem přiletěl na výroční konferenci britské společnosti pro krajinnou ekologii (IALE UK), která se konala na Ulsterské univerzitě v nevelkém městě Coleraine. Ulsterská univerzita (oficiální název University of Ulster) vznikla v roce 1984 spojením Ulsterské polytechniky a Nové univerzity. Vedle starší Queens University existující v Belfastu je to druhá severoirská univerzita. Jak bývá u britských univerzit téměř pravidlem, univerzitní areál tvoří (na rozdíl od naší Alma mater) uzavřený autonomní celek (campus) včetně nejnutnějších obchodů, pošty, knihovny, kolejí a dalších zařízení pro studenty, situovaný uprostřed parkově upravené zelené krajiny několik mil za městem, které člověk v průběhu několikadenní konference obvykle ani nespatří. Konferenci však naštěstí předcházela čtyřdenní a uzavírala ji další jedenapůldenní exkurze, během nichž jsme měli možnost navštívit řadu krásných a zajímavých míst a udělat si základní představu o krajině Severního Irska.

Moře a pobřeží: písek a skály

Pro našince ze středoevropského vnitrozemí je tu po přírodní stránce jistě nejatraktivnější moře a jeho pobřeží. Na severozápadě omývá Severní Irsko Atlantský oceán, na severovýchodě je odděluje Severní průliv od Skotska a na jihovýchodě vnitřní Irské moře od Anglie. Na pobřeží se střídají skalnaté úseky různě vysokých klifů, kde nejsou výjimkou skalní brány a jiné bizarní tvary, s dlouhými úseky plochého pobřeží širokých pláží. Pláže jsou tu třeba na severu v okolí měst Portrush nebo Ballycastle skutečně nádherné, pokryté bělostným jemným pískem, leč většinou liduprázdné, ačkoliv čistá voda a mělké moře lákají ke koupání a mohutné vlny jsou zase jako stvořené pro surfování. Příčiny malé návštěvnosti pláží je nutné hledat jednoznačně v nestálém, chladném a velmi, velmi větrném počasí. Letní plážová sezóna, pokud se o ní vůbec dá mluvit, trvá necelé dva měsíce. Koncem srpna už přímořská letoviska dýchají podzimní nostalgií, prosklené restaurace, bary a kluby zejí prázdnotou a mamě se snaží nalákat jednotlivé zatoulané rekreanty. Po ideálně rovném povrchu písčitých pláží se prohánějí většinou jen terénní džípy a silné motorky.

V chladném větru, který nepřeje lenošení u moře, dávají Irové přednost aktivnímu pohybu. Snad u každého městečka a letoviska zaujímají rozsáhlé plochy stálezelená golfová hřiště, na pobřeží často situovaná za pásmo písečných přesypů, které je chrání před větrem. Kromě golfu se hraje pod širym nebem tenis, kriket nebo bowling. Řada lidí se věnuje třeba jenom procházkám po pobřeží, což vyžaduje minimálně větrovku a dobrou čepici, raději však pořádný nepromokavý plášt'.

Přes nezanedbatelný půvab pláží a písečných přesypů, nejatraktivnější část pobřeží tvoří divoké skalnaté scenérie. Jmenovitě je to slavné Giant's Causeway, první irské místo zapsané na Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. Jedinečnou scenérii tu vytváří na 40 000 většinou šestibokých hlavic kamenných sloupů z tmavého čediče. Čedičové sloupy jsou místy vypreparované do několikametrových vztyčených skalních útvarů, o něž se tříští vlny oceánu, jinde jsou naopak zarovnané a tvoří téměř ideální přirozenou dlažbu, která se zvolna noří do vody. Současná věda vysvětluje exaktně tyto neobvyklé skalní tvary jako výsledek ochlazeni a utuhnutí žhavé sopečné lávy před 60 milióny lety a pozdějšího zvětrávání, eroze a denudace. Ostatně, podobné čedičové sloupy najdeme také u nás v Českém středohoří, v Cerové vrchovině na Slovensku nebo ve středofrancouzské sopečné oblasti Auvergne. V Giant's Causeway se však předkládá návštěvníkům ještě jiné populární vysvětlení. Podle staré legendy je Causeway dílem irského obra a válečníka Finna Mc. Coola, který si zde stavěl cestu přes moře, aby se mohl dostat do Skotska a bojovat tam se svým rivalem Benandonnerem. Skotské pobřeží je odtud skutečně nedaleko, pouhých 12 mil severovýchodním směrem se za Severním průlivem zvedá hornatý výběžek Mull of Kintyre, v 80. letech světově proslavený ve stejnojmenné "dudácké" písni skupiny Wings a jejího protagonisty Paula Mc. Cartneye. Druhá verze pověsti se vztahuje k jiné události v životě zmíněného irského obra: širokou pohodlnou cestu tu začal budovat v době, kdy se zamiloval do obryně sídlící na ostrově Staffa v souostroví Hebridy a chtěl si ji přivést do Irska.

Podobně jako u nás patří k nejoblíbenějším turistickým cestám horské hřebenovky s dalekými výhledy, na skalnatých úsecích severoirského pobřeží kopíruje atraktivní turistická stezka horní hranu pobřežních útesů. Věrně sleduje členitý tvar pobřeží a za každým dalším zákrutem nebo terénní kulisou se z ní otvírají stále nové a nové pohledy na bizarní skalní útesy, zátoky, miniatumí plážičky mezi skalami a především na zpěněné vlny oceánu neúnavně bušící do severoirského pobřeží. Východně od Giant's Causeway leží další pozoruhodný a turisty vyhledávaný skalní útvar - ostrov Carrick-a-Rede. Název ostrova znamená v překladu "skála v cestě". Ostrov totiž působí jako migrační bariéra na tahu lososů, jejichž hejna odklání severním směrem a nahání je do připravených sítí místních rybářů. Již nejméně 200 let je ostrov spojený s pevninou uzounkým provazovým mostem, který se vznáší nad hlubokou skalní průrvou.

Západně od Giant's Causeway dominují pobřeží zříceniny středověkého hradu Dunluce Castle známé z pohlednic a reklamních prospektů jako jeden ze symbolů Severního Irska. Z dalších míst na severním pobřeží, jejichž návštěva určitě nikoho nezklame, lze zmínit už jenom ve zkratce Portstewart s širokou zlatou pláží a rozsáhlým pásmem písečných přesypů dosahujících výšky přes 30 m (národní přírodní rezervace), Castlerock a Downhill s bývalým biskupským domem, chrámem a mauzoleem citlivě zasazenými do venkovské krajinné scenérie, letovisko Ballycastle s letním festivalem keltských her, tanců a hudby a spoustou hospod s živou irskou muzikou či malebný přístav a památkovou rezervaci Cushendum, místo opěvované básníky a navštěvované malíři. Ostrov Rathlin v Sevemím průlivu, jakási předsunutá výspa severoirského antrimského pobřeží, je zase vyhlášenou ornitologickou lokalitou.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení