Dalším státem, který leží těsně u datové hranice, je Tuvalu (bývalé Elliceovy ostrovy). Stát tvoří čtyři skalnaté ostrovy a pět atolů, to vše na obrovské rozloze téměř milionu čtverečních kilometrů, ale s pevnou zemí jen 26 km čtverečných.
Žije
tu asi 11 000 obyvatel, vesměs křesťanů - protestantů. Země je konstitučním
královstvím s britskou královnou Alžbětou II. v čele, nemá
žádné politické strany a v parlamentu sedí zástupci tradičních
rodin. Hlavní městem je Vaiaku na atolu Funafuti, kde je i mezinárodní letiště,
obsluhované z Marshallových ostrovů. Je tu i hotel a dům pro
hosty. Tuvalu se stalo 189. členem OSN v lednu 2000. Půda korálových
ostrovů není příliš úrodná a daří se jen kokosovým palmám, papájím
a tropickému ovoci. Vyváží se kopra, ryby a prodávají se krásně barevné
poštovní známky. Země má navíc příjem i z prodeje práv kódové
internetové adresy, kde Tuvalu má zkratku "tv" a to se hodí mnoha
televizním firmám.
Na Tuvalu jsem se dostal v roce
1995 z Fidži, kam jsem přiletěl v noci do tranzitu a měl za dvě
hodiny k ránu letět dál. Celníci ale chtěli vydělat a tak tranzit
uzavřeli a musel jsem si koupit drahé vízum. Aby zmírnili můj vztek, nabídli
mi tradiční osvěžující nápoj - kavu. Připravuje se podobně jako běžná
káva, ale prášek je z rozemletých kořenů nebo kůry pepřovníku. Žádal
jsem, ať se nejprve napije celník, což provedl bez reptání, ale doušek
potom vyplivnul do umyvadla, že prý je ve službě a to se kava pít nesmí.
Mohlo mi to být nápadné, ale přesto jsem se s nechutí napil. Chutnalo
to hrozně; možná že mi tam dali silnou dávku nebo bůhví co. Po odletu se
mi udělalo špatně a přišla i horečka. Při výměně peněz na letišti ve
Funafuti jsem byl ve špatném stavu a tak mi dívka u přepážky sama
zamluvila nejbližší nocleh: "hotel" o jednom lůžku v jediné místnosti.
Noc jsem protrpěl a propotil v domnění, že jde o malárii, kterou jsem
už měl dvakrát v Africe. Když mě ráno bytná viděla, ptala se jen,
jakého jsem vyznání a šla rychle přivolat faráře. Přijel katolický, původně
to byl kanadský misionář, dal mi nějaké léky a nabídl mi týdenní léčení,
že mě z toho dostane. Jde prý o malarickou horečku "dengue", která
tehdy v Pacifiku řádila. Třetí den už jsem mohl chodit a tak jsem se
vydal do okolí hotelu.
Ostrov Funafuti leží na okraji rozsáhlé
laguny jako prohnutý luk o délce 4 km a šířce 50 až 200 m. Kromě letiště,
dřevěného vládního domku, hotelu a obchodu tu nic není. Mezi mangrovým
houštím je nacpáno pár desítek domků chatrného vzhledu, ale se satelitní
televizí. Asi 100 m dlouhá ulice v centru končí a dál k roztroušeným
domkům vede jen zablácená cesta, kterou zvládá několik aut lidí bydlících
mimo. Velkou roli tu hraje náboženství. Zde se bojuje o každou duši, tak
jako všude v Pacifiku. Byli tu katolíci, evangelíci, protestanti, unitáři,
adventisté sedmého dne, svědci Jehovovi, členové církve Ježíšovy,
Kostela Božího i sekty Bahajců. Můj katolický kněz, páter Camillo, byl
vlastně něco jako biskup, protože zastupuje církev na všech ostrovech v Tuvalu.
Své ovečky na modlitby si sváží mikrobusem, připravuje pro ně programy a
kurzy, staví si sám kostelík a faru v jednom a léčí. Má k ruce
nejmodernější počítačový systém s programy na všechny možné
nemoci a jejich rozpoznávání. Magnetotronické smyčky a záplaty přikládá
na bolavá místa podle doby a intenzity, které mu počítač podle příznaků
choroby ukáže. Za pár dní jsem byl téměř fit a pak jsem za mladým farářem
několikrát zašel. A také za párem německých manželů, kteří se tu
usadili, budují malý hotýlek a čekají na první německé turisty na této
zapadlé vartě. Na letišti vlála modrá vlajka s 9 hvězdami pro 9
ostrovů a s malou britskou v jednom rohu a já jsem pokračoval s novými
silami ve své druhé cestě kolem světa.
Související články:
Na ostrovech
kolem datové hranice - 1
Na ostrovech
kolem datové hranice - 3
Na ostrovech
kolem datové hranice - 4
Miroslav Šnejdar Zeměpisné sdružení |